Martin a červené sklíčko

Že Jaroslav Vízner nesměl hrát, bylo jen dobře. Křeč v obličeji, křečovité držení těla, křečovitá chůze, to podle něj nejlépe vystihlo vyšetřovatele. Ale možná ano. Vždyť závěrečná poznámka Martina se nese v duchu "nenašli jsme všechny diamanty, ale co, vždyť nesmíme hledět jen na peníze". Jenže kromě Víznera ve filmu hráli i dobří herci, takže byl díky nim koukatelný. (04.05.2013)

Úplně tedy nevím, zda je tohle detektivka určená dětem, spíš bych to označil za detektivku se spoustou dětí. Ze začátku mi přišlo fajn, že je z filmu cítit (zejména díky použité hudbě) uvolněnou atmosféru konce šedesátých let a užíval jsem si Jana Třísku v roli kastelána přepínajícího při výkladu z češtiny do angličtiny (resp. spíše Czenglish :D). Tehdy jsem měl pocit, že to za mě bude za čtyři hvězdičky. Při řešení samotného případu jsem se ale místy trochu nudil, přičemž postava detektiva z "dětského oddělení" policie v podání Jaroslava Víznera mi přišla spíš taková nemastná neslaná. V tu chvíli jsem měl chuť dát filmu naopak jen hvězdičky dvě. Ale nakonec už jen kvůli písním "Jó třešně zrály" nebo "Červená řeka", která dotváří tu zmiňovanou atmosféru zaokrouhluji na tři hvězdičky. PS: Zhlédnuto jako připomínka na nedávno zesnulého Jaroslava Víznera.  (02.06.2022)

Ačkoliv účast jinak skvělých herců Růžka a Skopečka je (alespoň tedy v tomhle dílu, jiné jsem zatím neviděl) zcela zbytečná, oba si jen štěknou a zmizí, film není tolik poplatný době, jak by se dalo čekat. Jistě, vrahem není zahradník, ale živnostník, ve filmu se ale celkem dost a svižně hovoří anglicky (téměř vše obstarává Jan Tříska, jehož účast je taky svátkem nám všem, kteří jsme trezorovou dobu zažili) a hlavně je to prázdninovka, a ty já mám rád. Ten kabriolet na začátku, prostředí Červené Lhoty a celkem svižné tempo vyprávění dělá z téhle rádoby dětské detektivky hodně příjemný film. (13.01.2015)

Vycházím z toho, že se mělo jednat o dětský film, i když podle mě kromě množství hrajících dětí mi to moc dětské nepřišlo. Stejně bych se ale chtěl zeptat pamětníků, jestli u cílové skupiny té doby byla tak moc oblíbená westernová hudba (jako Červená řeka, Jó, třešně zrály atd.), že jí bylo nutné zaplnit celý film, přestože se to k ději moc nehodilo. Tedy, kromě Červené řeky, která k táboráku patří, to je jasný. Stejně tak k táboráku patří i kytarista, kteréžto role se ujme hodný pan příslušník (Jaroslav Vízner), který jinak celou dobu ani na chvilku neuhne ze své svazácké vizáže i jednání. Proti němu pak podobně prvoplánově pojatý amíkovsky nonšalantní Jan Tříska, který má budit zdání pachatele, ale divákovi je jasné, že tím je někdo jiný, u koho máte jasno hned, co se zjeví na plátně. Zajímavé je i to, jak celým příběhem asi nechtěně prostupuje svérázný způsob socialistické péče o památky movité i nemovité. (11.07.2010)

Teda to bych chtěl vidět jak se v tomhle orientovali děti... Scenárista Ota Hofman a režisér Milan Vošmik v letech 1964–1966 realizovali čtveřici dětských detektivek s vyšetřovatelem Veřejné bezpečnosti (tehdejší policie) Martinem Martinem. Vedoucí fiktivního dětského oddělení VB se po filmech Volejte Martina (1964) a U telefonu Martin (1965) pouští v roce 1966 do pátrání po pachateli dávné loupežné vraždy. (03.04.2009)