Obsahy(1)
„Duševní sílu si člověk uvědomí až poté, co psychická muka překročí fyzickou bolest.“ Tak to vidí kontroverzní režisér Shozin Fukui a zároveň tím předznamenává, že jeho netradiční pojetí filmařiny není pro upejpavé diváky. Ačkoliv jde o Fukuiho neslavnější dílo, nikdy se nestalo populární a neopustilo status undergroundové podivnosti.
964 Pinocchio označuje sexuálního cyborg-otroka, který na požádání plní veškeré perverznosti. Jenže 964 selhal. Není schopen erekce, čímž se stává nepoužitelným a je svými vlastníky vyhozen na ulici. Zde se ho ujme duševně chorá, či spíše nepříčetná bezdomovkyně. S postupem času vyvstává otázka, kdo z těch dvou je šílenější.
Fukui ošidně míchá klidné záběry s hyperkinetickými, výjevy zvracení s futuristickými obrazy. Tím dosahuje překvapení i znepokojivosti. Ohlédneme-li od některých scén, můžeme přistoupit na skutečnost, že 964 Pinocchio vyvolává čisté emoce a ve svém výsledku působí interesantně. (Shadwell)
(více)Recenze (37)
Šílenství na vlně zvratkového fetišismu. Režisér Fukui by se měl nechat vyšetřil velice dobrým psychiatrem, protože jiní kandidáti na svěrací kazajku jako Jodorowsky, Tsukamoto nebo Miike jsou vedle něj docela neškodní. Moc pěkné je ve filmu sledovat "kompars", který vůbec neexistuje a režisér některé své scény točil v plných ulicích, v metru nebo v supermarketu a nechtěnými účastníky jeho roztřesené duševní choroby jsou tudíž i nic netušící lidé, kteří se shodou nešťastných náhod připletli pošahanému štábu do cesty a nezbývá jim nic jiného než jen nevěřícně zírat. A hon na Pinocchia může začít... ()
Originální, anarchistické, undergroundové, šílené, vtipné, brutální, přehnané, bizarní. To vše podkresleno skvělým hudebním (potažmo ruchovým) doprovodem. Must see. ()
blitkašička _ ()
Šíleně nudná a zdlouhavá bizardnost, která se snaží vykrádat kultovního Tetsua, ale stává se jen trapnou záležitostí. Já nevím, mám extrémní a podivné filmy rád, ale tyhle cyberpunkové halucinogenní vřeštící slátaniny prostě fakt nemusím. Tetsua beru jako jistý předěl v kinematografii a kult, kterému ale jednak nemůže nic konkurovat a jednak je naprosto zbytečné cokoliv podobného natáčet ... Prostě tohle lidi nemůže bavit a podruhé bych se na to už fakt nepodíval, protože bych asi zešílel, ale nudou ... Musím uznat, že výborná byla kamera. A pak už nic... Jak jsem již psal, zbytečná záležitost ... ()
Můj komentář k tomuto filmu je k přečtení zde. ()
Totální chaos, po jehož projekci se jemnější povahy budou chtít zabít. Nekonečně uřvaný, extrémně bizarní, mnohdy nepřehledný, nudný a bez smysluplnýho děje. Byl jsem varován, ale dobře mi tak! ()
Že má Pinocchio něco do sebe se popřít nedá, ale film je po celou dobu strašně nevyrovnaný. Jsou momenty, kdy bych s plnou chutí okamžitě střelil 5 hvězd, pak další, kdy už mi tvůrcova snaha připadá natolik hnaná do extrému, jen s cílem zhnusit, že bych z fleku dal jednu alespoň za tu zajímavou kameru. Tato kolísavost měla nakonec střed někde mezi 3 a 4 hvězdami a i přes povedený závěr se přikloním k nižší příčce. Tohle však rozhodně není konečný verdikt, jelikož u podobných filmů se mi často stává, že se dojem rozleží a další projekce už může působit naprosto jinak, ať už lépe nebo hůře, na tom nesejde. Na druhou stranu, alespoň je tu značný pokrok od Fukuovi předchozí, sice jen krátkometrážní, záležitosti "Gerorisuto", a to nejen po stránce blicí, ale hlavně filmařské. Nakonec se nabízí srovnání s mnohem známějším zástupcem tohoto žánru a tím je samozřejmě můj velmi oblíbený Tetsuo. Jedou z věcí, kterou bych Pinocchiovi právě v kontrastu s Tetsuem vytknul je výrazně nedostatečné hudební podbarvení, které pro mě znamená nezanedbatelnou část úspěchu, také by neuškodila kratší stopáž, jelikož divák si na "úchylnou" atmosféru časem přivykne a poslední část už se zdá méně působivá. Až na zmíněný závěr. Na druhou stranu má film Shozina Fukuie na prní pohled výraznější zaměření na děj a chápu, že to může u mnohých rozhodnout v jeho prospěch, minimálně je dějová stránka srozumitelnější, ale to pro mě po dvacetkrát viděnném Tetsuovi už nehraje roli, jelikož i tam se jistý děj nakonec vyselektuje, zpřehlední a ve finále i zjednodušší. ()
Ano, je to kvalita avsak kvalit mnohokrat spominaneho tetsua nedosahuje. Premena muza v Tetsuu na kovove monstrum bola zobrazena priam uchylne dokonalo a Pinocchio oproti tomu ponuka omnoho menej vizualnych stimulov. Na druhu stranu, niektore sceny naozaj konkurenciu nemaju a je povinnostou kazdeho, kto ma rad taketo kusky, vidiet tento film. Tetsuo je neopakovatelne, ale aj toto uzasny,originalny, audiovizualny zazitok. Tazko najdete nieco podobne. 8.9/10 ()
Bizarní, klaustrofobické, halucinogenní, nechutné Přestože mi připadal celý film jak utržený ze řetězu, tak já byl naopak neustále pohledem přikovaný k obrazovce podobně jako Pinocchio k tomu svému železnému jehlanu, co s sebou musel vláčet. Ale nechtějte po mě vědět, proč se tahle sexuální hračka bez erekce jmenuje podobně jako ta dřevěná loutka, kterou mám tak rád. Na to bych nepřišel ani s o dost větší hlavou od zprvu sympatické Himiko .. ()
"/!"!_:!!'"!_*ÝČÁú)§-."!L!KH§// Totální výstřel směrem do vody.. 964 Pinocchio jakožto nejslavnější zástupce (čti: v životě jsem o něm neslyšel) kyberpunku a všech možných jiných vychytávek ze kterých bychom si měli stříknout blahem do nohavic, není až tak "uááá", jak bych očekával. Ano, jsou záběry, které lahodí oku. Ano, robůtek nadrženec je sladký ničema...ale s přibývajícíma minutama už film uklimbává. Mě doklimbal poměrně brzo. P.S. Druhý den jsem si musel pustit Mein Teil od Rammsteinů jako útěchu z předešlého večera s Pinocchiem :D ()
Symbolismus, surrealismus, bizár. Ano, přesně takové filmy mám rád, ale tentokrát mě tento, převážně experimentální počin, nebavil. A je mi nějak jedno, že se film snaží předkládat extravaganci, perverzi, zvrácenost a rozličné nechutnosti (jen to zvracení nemusím), co jindy u experimentů či artových snímků vítám. Zde je to poněkud unavující, příliš dlouhé a místy stereotypní. A popravdě jsem čekal poněkud více šokující záležitost, jenže Pinocchio vypadá jak zašlý a ušmudlaný počin vytažený z popelnice, který ztratil náboj a jiskru příliš dlouhým ležením mezi odpadky. A podobnost s Tetsuem by mi nakonec vadila ze všeho nejméně. Performance typu běhám v supermarketu mezi lidmi a řvu na ně mne neuspokojují. Tím ale neříkám, že se mi film vůbec nelíbí, jelikož některé nápady a scény zaujaly včetně závěrečné třetiny, která je rychlá a šílená. Jako informace budiž, toť vše. ()
Nudná artistní sračka. Muck ()
Krásně perverzní hnus. Výrazně víc campy než Tetsuo, kterého to ale do značné míry kopíruje. ()
Hnusss !!!! Taká Veľká Noc, akurát , že sa tam ' kropia ' plynom. Jedna z mála morálnych skúšiek, ktoré som podnikol dobrovolne. Zrejme sa posúvam do iného levelu. Muzika mi bola a je, blízka. ( Užil som si jej v Slime Lighte, Angel tube, London ) . No a za ten xicht by sa ani Slipknoti nehambili. A mimochodom, užívateľ Toto to vystihol veľmi presne! ()
Nezdálo se mi to?? Tohle je en typ filmů které mi stačí vidět jednou za x měsíců. Protože takovýhle experimenty prostě nejsou pro mě. Plno zběsilých pohybů kamer, plno zvratek a vyváleních se v nich, plno zběsilých scén. Prostě jsem koukal na Japonce kteří se pohybují v barvičkách. Tohle jen tak nešlo vstřebat. Hlavně plno scén my nedávalo smysl. Japonský film mám rád ale prostě ne takovýhle druh kravin. Polovinu filmu jsem ani nevěděl co se děje. Hlavní dvojice musela být fakt šílená když do toho šla. No radši si to víckrát nepustím, nemusel bych to už unést. ()
U téhle šílené brutálně-kyberpunkově-fetišistické zvrácenosti se často nabízí srovnání s kultovním Tetsuem, ale musím říct, že tenhle film je částečně hozen do jiného hávu. První co je trochu odlišné je děj, který je narozdíl od Tetsua ucelenější, jednotnější a přímočařejší. Rovněž ústřední motiv je trochu někde jinde. Fukui zde rozvíjí několik až fetišistických scén (lesbické hrátky, ve sklonku filmu taktéž dost bizarní hrátky se slinami, to sem čuměl) a jinak po velkou část filmu probíhá kyberpunkové šílenství - šílené útěky, zběsilá kamera, neustálý křik, mutace, souboje, deformace, poutání, tekoucí sajrajty, odpadky, špína... Jinak teda scéna se zvracející Himiko v podchodu mně dala hodně zabrat, z toho mi opravdu bylo docela nevolno. Závěr je náležitě zběsile šílený a zároveň přece jen může opět trochu odkazovat právě na zmiňované Tetsuo, ale opět zase v rámci Fukuiho koncepce a vizuálu - a ty jsou od těch Tsukamotových trochu někde jinde. Na pětku to nevidím, ale film je to povedenej, takže dávám čtverku a už jsem zvědavej na Rubber's Lover. ()
Filmy sa nerobia iba pre masy. Vedľa hlavnej ulice sú rôzne uličky bočné a tie ukrývajú pre priemerných konzumentov veľké nebezpečenstvo. Ale ono vlastne ľudia, sledujúci mozog vymývajúci stereotyp, by v tých uličkách ani nemali čo hľadať. S tým počítal aj Shozin Fukui a natočil spektákel, ktorý sa s prehľadom vymyká komercii a je ťááážko stráviteľný. Nepatrím k spomínaným masám, mám rád kvalitu aj z jednej aj z druhej strany spektra, ale tento snímok bol pre mňa, ako to povedať...príliš dlhý. Teda aspoň v niektorých scénach, ktoré boli naťahované do extrému a tým pádom prišla nuda a nezájem. Sledovať psychicky narušenú socku, ktorá sa neštandardným spôsobom pohybuje po ulici a iných bla bla bla, je na nervy. Druhú hviezdu dávam za ťažko popísateľnú, extrémne pojatú, poslednú polhoďku, kde sa v plnej poľnej prejavilo to, čo som čakal. ()
Tuhle hysterickou, nepřehlednou, roztěkanou a nudnou taškařici beru spíš jako takové extrémní filmové cvičení ze kterého vzešly zkušenosti pro mnohem ucelenější, nápaditější a celkově kvalitnější Rubbers Lover. Osekáno na nějákých cca 40minut by tenhle jednoduchoučký příběh mohl fungovat jako relativně slušný undergroundový experiment, ale hodina a čtyřicet minut je uutááhanéé peéklo plné nesmyslně přestřelených scén, nekonečného pitvoření a řvaní... Nic pro mě. Nebudu nadhodnocovat každou japonskou pakárnu jen proto, že je cool koukat na japkoidní cyberpunk(bez ohledu na kvalitu) ()
Ale lidi řikali, že punk je jinde... ()
Zajímavá japonská úchylárna pro fajnšmejkry. Má to pár silných emocionálních momentů, zejména scénu v metru, kdy Himiko hledá ztraceného Pinocchia. Ale jinak převažuje opar totálního bizáru bez hlubšího významu. Jako vyjádření exhibicionismu a duševní poruchy fajn, ale jako pokus o arthouse mě to neuhranulo. ()