Řek Zorba

Čo na tom, že rodený Mexičan hrá Gréka, ako vyšitého, keď to má strašne neuveriteľné grády, a zase typický Angličan s prízvukom sa snaží stelesniť nastolenú postavu s gréckymi koreňmi, alebo napríklad taká Lila Kedrova, predstaviteľka Madame Hortense, Francúzsky, žijúcej už dlhé roky na Kréte, čo vlastní Hotel Ritz, keď i ona má až ruský pôvod, a tak nakoniec jediná skutočná Grékyňa z tohto ústredného ansámblového kvarteta, je iba Irene Papas, ktorej priezvisko mi naprosto evokuje, že sa tu musela jednoznačne narodiť. Jej vdova pôsobí až magickým dojmom, s výrazmi tváre, ktoré si navždy zapamätám. A tieto štyri charaktery rozohrávajú fascinujúcu štúdiu medziľudských vzťahov, ktoré často berú na ľahkú váhu, čo väčšinou máva svoje následky. Bez akýchkoľvek diskusií im dominuje extrémne výrazný Alexis Zorba, ktorý vytvára nálady a tóny kinematografického klenotu od cyperského rodáka Michalisa Kakojannisa, za doprovodu hádam jednej z najlepších prác kameramana, akú som mal možnosť v živote zhliadnuť, Waltera Lassallyho. Vôbec si nedokážem predstaviť, že by bola farebná namiesto čiernobielej. Fantastická kompozícia obrazu ! Vedľa DP taktiež vychvaľujem do nebies i herecký výkon Tonyho Quinna, ktorý si tým pádom ukoristil snímok sám pre seba, na jeho tanec sa nedá len tak zabudnúť. Kedrova bola dominantná v samom úvode, keď Zorba dorazil so “Šéfom” do malého krétskeho mestečka. Irenin výkon bol z môjho pohľadu veľmi záhadný a zvláštny. A samozrejme, čo by to bolo bez famóznej výpravy oscarového držiteľa-Vassilisa Photopoulosa ? Mňa asi najviac film oslovil vynikajúcou kamerou W. Lassallyho, ktorú si neviem vynachváliť ! A to ostatné už prišlo samo od seba. (14.12.2019)

,,Když můj klouček Dimitris umřel, všichni plakali. Já...? Já jsem vstal a tančil." Z ničeho nic vás osloví z kuriózního důvodu, vstoupí do vašeho života a stane se jeho součastí... Samozřejmě vám během všeho vtlouká do hlavy svou ideologii o svobodě a volnosti života... Nutno říci, že Zorbův smích byl občas velice nákazlivý, číšel z něj nádherný optimismus a charisma, skoro každému z nás by alespoň na chvíli bodlo mít vedle takového svého Řeka Zorbu...:o) Povětšinou humorní dění v první hodince mne oslovilo daleko víc, než pozdější nepříliš výrazné drama, bez Anthonyho Quinna v hlavní roli byl by ten film sotva poloviční. Závěr se ale skutečně povedl, dnes již legendární taneční scéna s oslavou života a radosti dvou lidí uprostřed pusté pláže je milou tečkou tohoto asi nejslavnějšího řeckého filmu. Celkově (zvláště uprostřed) místy trochu zdlouhavého, přesto jsou mé dojmy převažně pozitivní. "Tak bojujeme? Nebo necháme horu vyhrát...?" 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (12.12.2019)

Čiernobiele podanie nedá vyniknúť krásam gréckeho prostredia, ale to nie je moja hlavná výhrada k filmu. Problém som mal vôbec so sledovaním príbehu, ak sa dá to dianie takto vôbec nazvať. Zo začiatku pri zoznámení som to ešte vedel vydržať, ale neskôr ma nuda brala až na spánok. Občasná príjemne vtieravá typická grécka muzika ma prebrala, ale všetka tá salámová metóda Gréka Zorbu prístupu k životu mi akosi unikla a vôbec mi nechýba. A nakoniec tanček a rozprávky je koniec. (08.10.2013)

V roce 1946, jako pokus o řešení válečného šílenství, vychází kniha Řek Zorba. Vypráví o tom, že každý národ má svoji mentalitu - třeba Angličan je chladný a ovládá ho rozum, zatímco takový Řek má v sobě živočišnost (madness, říká Zorba). To ale neznamená, že by si kvůli tomu měli podřezávat krky. Zorba to pochopil srdcem - Turci jsou v podstatě stejní jako Řekové; někdo je dobrý, někdo slabý, někdo zlý..., zatímco Basil to zase vyčetl z knih. Nepřítelem totiž není jiný národ, ale tmářství podporované modlářstvím, nevědomost, nevzdělanost...Začátky nové doby jsou vždycky těžké. Ale ty šílené Zorbovy nápady jsou jen začátek, protože kdo přijde po něm, udělá to o trochu líp a posune svět dál. A když se producent Cacoyannis rozhodl román zdramatizovat a uvést na jeviště, potřeboval najít Herce s velkým Há pro Zorbu. Našel ho a tím založil slávu jménem Zorba the Greek. (01.10.2009)

V Zorbově příběhu se toho dá najít hodně – třeba u nás ve zlínském divadle z něj druhdy udělali poměrně odpudivou oslavu drobného podvodníčkovství – a to, co v něm našli Kakojannis s Quinnem, mi dává smysl, hlavně to o blahodárném vlivu šílenství na život chlapskej. Ale pro optimismus si k nim chodit nebudu, záchvat smíchu nad jedním inženýrským debaklem a závěrečný taneček na pláži mě ze smutku nad sugestivně vylíčenými temnotami lidské povahy tak úplně nevyléčil. (24.06.2018)