25. hodina

Několika životními pravdami prošpikovaný příběh chlapíka, který sice nepobral mnoho rozumu, ale zajímavých, byť nechtěných zkušeností, na mnoho životů. Na Verneuila překvapivě komorní film, který jako vždy upřednostňuje hereckou kvalitu před zajímavými lokacemi, dekoracemi a kostýmy. Werichův slizký velitel tàbora je správná svině svinutá. Mrzí mě malé využití Regianniho potenciàlu, má vlastně jen jednu zajímavou scénu, bohužel přesně takovou, jakou jsem nechtěla. Tu, kvůli níž jednu dobu bolelo srdce nejednoho mladého středoevropana, jsem nepostřehla. Pravda, příběh je tak jímavý, že bych v něm přehlédla i krásného chlapa, natož krásnou ženskou. Anthony je užasný primit, krásně zůstal před hranicí buranství, takže mu divák může bez uzardění celý film fandit. Svoji specifickou úlohu sehrává i hudba, která se téměř nikdy k daně scéně vlasntě nehodí, ale nakonec vyzní mnohem lépe, než ta, kterou by divák očekával. Transporty v rytmu vídeňského valčíku působí hodně mrazivě. (20.10.2019)

Film mal byť ešte o hodinu a niečo dlhší. Nuž neviem, čo tam chceli ešte natlačiť, aby divák nezaspal naveky. Film o mužovi ako obeti dejín, Rumun stratený vo víre vojny. Anthonymu tá rola sadla, jeho výraz absolútne sedí na opáleného roľníka, na druhej strane, Werich ako nacistický dozorca s tými očami, čo sa smiali aj keď plakal? Nesedelo mi to. Ale ako sonda do málo poznanej východoeurópskej histórie, v ktorej ťa od židovstva nemusela ochrániť ani zrastená predkožka, to je dobrý výstup. Našťastie netrval 25 hodín, aj keď pocitovo... (21.12.2023)

"Pane, ale já nejsem Žid!"  "Ne?" "Né pane..." no a ktože je to ten Pán? No predsa Jan Werich... Skoro mi oči vypadli, nevedel som o tomto Werichovom úlete. Na čt2 som náhodou natrafil na tento film s A. Quinnom, dal som mu šancu a ani som netušil ako dobre som urobil. Quinn v roli rumunského roľníka, ktorý toho zažije takmer toľko ako  Forrest Gump. Veľkolepé davové scény, také sa už dnes bežne netočia, úvodná veselica alebo kopanie kanálu, radosť pozerať... Veľký smoliar i šťastlivec v jednej osobe padá z jedného prúseru do druhého. Občas sa zdá, že má viac šťastia ako rozumu, ale prežil a prežil toho dosť. Myslím, že A. Quinn nevyzerá ako ukážkový voják SS ani za mak, ale možné je všetko. Záver na stanici je jeden z tých, ktorého krátku ukážku môžte dať do mixu 100 naj záberov kinematografie a budete si istý, že tam patrí. Naozaj krásny záver. "Usmívejte se!" S malými úpravami by som dal aj plný počet. 80%. (14.02.2024)

Od Henriho Verneuila už déle obdivuju jiné snímky ze 60. let Opice v zimě a Víkend na Zuydcoote, ale 25. hodina je, troufám si říci, ve výsledných dojmech úplně překonala. Není to ani tak onou velkou mezinárodní koprodukcí, jako spíše díky silnému tématu. A téměř neustále napínavého příběhu J. Mirtze, který se v nejnebezpečnějších časech v 40. letech minulého století ocitává na těch nejhorších místech proti své vůli, od falešného Žida na nucených pracích, přes nacistického důstojníka se zhuseným pocitem války až po jednoho z obžalovaných na Norimberském procesu. Svým způsobem jde až o tragikomické dobrodružství, podávané v nádherných kamerových záběrech, pěknou výpravou či honosnou hudbou s několika valčíkovými motivy. Pro mne osobně filmový zážitek plný kontrastných emocí. Občas vyčerpávějící, v závěru dojímavý... docela rozumím těm pomalu a těžko rodícím se úsměvům ve tvářích manželů před fotografem, oba by chtěli mít chvíle štěstí hlavně pro sebe a ne pro mediální senzaci. Anthony Quinn se své role zhostil výborně a jeho výkon v roli primitivního smolaře s pořádnou dávkou štěstí v osudu náleží k těm nezapomenutelným, stejně jako závěr filmu. Vyzdvihl bych rovněž výkony v epizodních rolích Serge Reggianiho a Jana Wericha, netradičně coby zrůdného velitele v uniformě. 95% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (21.10.2019)

Henriho Verneuila znám především ze spojení s Belmondem a jako režiséra slavného Sicilského klanu. Válečné téma bych od něj moc nečekal. Už od začátku mě překvapilo rumunské prostředí a to že všichni herci mluvili anglicky. Velkým překvapením bude pro našince i Jan Werich v záporné roli velitele. Je velmi zajímavé ho tady vidět, má dobrou angličtinu a je opravdu věrohodný. Stejně jako (mě nepříliš známý) Anthony Quinn v hlavní roli Johana Mirtze, který je chvíli považován za Žida, pak za Maďara, nakonec je dokonce navlečen do vojenské uniformy a po válce skonči před soudem, aniž by někdy pořádně věděl co se kolem něj děje. Občas je to pořádný primitiv. Někteří filmoví primitové jsou milí, nějací vtipní, on není ani jedno. Ale je to dobrák který by neublížil mouše a mně taky občas holky říkají, že nejsem génius.  Tak jsem mu celkem fandil a jeho netypický příběh mě bavil. Občas to bylo až tragikomické (ostatně, občasné komediální prvky zmiňují i někteří ostatní komentujicí.) Zajímavá atmosféra filmu, docela jsem si to užil.  A ono je to fakt dobrý a zase trochu jinýma očima a dobře absurdně to ukazuje hrůzu a nesmyslnost válek.  Nejlepší je závěr na nádráži. To je typ scény na kterou se nezapomíná. Neskutečné... (26.10.2019)