Mrtví

Na to jak je film krátký, je až neskutečně rozvleklý a v podstatě o hovně. Už úvodní asi desetiminutová scéna, kdy rozostřená kamera bloumá džunglí, dává tušit jakým tempem se film bude odvíjet. Dědka pustěj z vězení, jede za dcerou spoluvězně předat jí dopis a pak za svou dcerou. Mezitím si zapíchá s prostitutkou, toť prakticky vše, navíc chybí jakákoliv pointa nebo vyústění. Dokoukal jsem to v podstatě jen proto, že jsem byl nemocný a bez novin :o)) (06.06.2008)

Krásný les, cvrlikají ptáčci – a bác, mrtvola. O kus dál druhá. Pak chvíli trvá než poznáme, že jsem ve vězení. Jen se sedí, kouří, pije maté, na všechno je dost času. Magor si stále čechrá vlasy a zalamuje klouby na rukou. Ostříhaný a oholený hrdina je k nepoznání. Propuštěn. Dlouhé záběry kamerou, skoro se nemluví. Poměrně odvážná sexuální scéna! Ale vše mlčenlivé. Stejně jako na hřbitově, ani hlásek. Jen ptáci. „Prý jsi zabil svoje bratry.“ „To už jsem zapomněl.“ Voda v řece děsně špinavá. Chvílemi nejen nic slyšet, ale ani vidět. Scéna s kozou opět mlčenlivá a ne právě chutná. Upřímně, argentinský film asi nebude patřit k mým favoritům, ale klidnou mne rozhodně nenechal. Už dlouho jsem nezažila film, kdy vlastně nevím, co si o tom přesně myslet. (31.07.2008)

Snímek sleduje propuštěného vězně Vargase na cestě zpět domů do argentinské džungle. Díky jeho délce je celkem snesitelné i velmi pomalé tempo s minimem dialogů. Film mě zaujal svojí "civilností". Právě ta ho dělá zajímavým a zvláštním v dobrém slova smyslu. Mnohem více než u jiných filmů zde hraje roli rozpoložení diváka - dalo by se říci, že to je zde stěžejní složkou celého prožitku. Pokud je člověk připraven na onu civilnost a pomalé tempo, má náladu zrovna na takový druh filmu, tak určitě neodejde zklamaný. Pokud ne, zbytečně ztratí 80 minut svého času, protože se bude šíleně nudit. (29.06.2006)

...problém při hodnocení tohoto snímku je částečně v povrchnosti hodnocení, pokud například někdo v komentáři napíše, že není jasné proč byl ve vězení tak jak je možné brát toto hodnocení vůbec v potaz ... závěr filmu se mi zdá také naprosto jednoznačný ... ale co mě skutečně irituje je prostor, který má být vězením ... proto sem na filmovce přetrpěl i neskutečně nudnou fantasmu, abych se zeptal pana režiséra na reálie, bohužel nepřišel :-( ... a druhý aspekt, proč jdu s hodnocením nížeji je, že v kontextu argentinské filmové tvorby není forma tohoto snímku nikterak zajímavá .... (06.09.2010)

(LFŠ 2010) Přestože si myslím, že MRTVÍ jsou nejslabším počinem Lisandra Alonsa, nemůžu souhlasit se zdejším nízkým hodnocením, které je jednak dáno uvedením v České televizi v pozdní noční hodinu, jednak festivalou back-to-back projekcí spolu s ironickou glosou FANTASMA v pohodlných sedačkách Slováckého divadla, v nichž se velice dobře usíná a spí. Prostřední díl z trilogie osamění diváka navnadí úvodními žánrovými záběry, u nichž je na divákově interpretaci, zda-li jde o flashback či flasforward, aby poté dostál jeho očekávání pouze ve scénách, které zavánějící exploatací (orální sex s prostitutkou, zabíjení kozy) a které vytrhávají ze sledování. Je to tak poprvé, co se Alonso nepřiblížil svým filmovým vzorům, jež jsou zde očividné: ať již to je Tarr se svým pesimistickým nahlížením na postavy v mikrokosmu, v němž se nacházejí, a jejich sledování v dlouhých záběrech s nepatrnými jízdami, či Werner Herzog, jehož postavy se taktéž nacházejí v určitém vztahu k přírodě, aniž by musely zrovna putovat po vodě. Na prvního nemá svým stylem, kdy se kamera odklání od postavy, nemůžeme určit (ani zpětně), kdo se dívá; na druhého zase tím, že výše zmíněné scény působí rušivě a nepatřičně - spíše jako ukázka toho, co si může filmař dovolit při svém odklonu od středního proudu a běžně vídaných věcí v kině, než jako neodmyslitelná součást tématu. (18.08.2010)