Los muertos
Los muertos
The Dead
Mŕtvi
Obsahy(1)
Päťdesiatročný Vargas je pravdepodobne po dlhých rokoch prepustený z väzenského tábora v akejsi džungli, z tábora, kde niet veľkého rozdielu medzi väzňami a dozorcami. Rozhodne sa ísť za svojou teraz už dospelou dcérou, ktorá žije vo vzdialenej a opustenej krajine pri rieke. Vargas prekonáva dlhú cestu po rieke tečúcej v hlbokom vnútrozemí. Svet, v ktorom sa pohybuje, je mu evidentne blízky, zdá sa, že sa tu nič nezmenilo. To je pomerne zrejmé. Ale všetko ostatné zostáva nejasné: je Vargas zlý človek, násilník a vrah? Koho zabil a čo sa odohralo pred rokmi v džungli? Alebo je obeťou? A dá sa vôbec v tomto prízračnom svete rozlíšiť dobro od zla? Mystický a mysteriózny režisér Lisandro Alonso opäť v najlepšej forme servíruje svoj príbeh ako radikálne, odvážne umelecké dielo takmer bez dialógov. Pomocou moderného filmového jazyka a špecifického autorského rukopisu Alonso znovu vytvoril intenzívny, znervózňujúci a prekrásny minimalistický vizuálny štýl. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Fascinující film. Za předpokladu, že jeho primárním cílem bylo ukolébat diváka do stavu hlubokého spánku. ()
(LFŠ 2010) Přestože si myslím, že MRTVÍ jsou nejslabším počinem Lisandra Alonsa, nemůžu souhlasit se zdejším nízkým hodnocením, které je jednak dáno uvedením v České televizi v pozdní noční hodinu, jednak festivalou back-to-back projekcí spolu s ironickou glosou FANTASMA v pohodlných sedačkách Slováckého divadla, v nichž se velice dobře usíná a spí. Prostřední díl z trilogie osamění diváka navnadí úvodními žánrovými záběry, u nichž je na divákově interpretaci, zda-li jde o flashback či flasforward, aby poté dostál jeho očekávání pouze ve scénách, které zavánějící exploatací (orální sex s prostitutkou, zabíjení kozy) a které vytrhávají ze sledování. Je to tak poprvé, co se Alonso nepřiblížil svým filmovým vzorům, jež jsou zde očividné: ať již to je Tarr se svým pesimistickým nahlížením na postavy v mikrokosmu, v němž se nacházejí, a jejich sledování v dlouhých záběrech s nepatrnými jízdami, či Werner Herzog, jehož postavy se taktéž nacházejí v určitém vztahu k přírodě, aniž by musely zrovna putovat po vodě. Na prvního nemá svým stylem, kdy se kamera odklání od postavy, nemůžeme určit (ani zpětně), kdo se dívá; na druhého zase tím, že výše zmíněné scény působí rušivě a nepatřičně - spíše jako ukázka toho, co si může filmař dovolit při svém odklonu od středního proudu a běžně vídaných věcí v kině, než jako neodmyslitelná součást tématu. ()
Tragédie, která se nedá pochopit a téměř ani dojet do konce. Režisér navozuje atmosféru vesnice skrz nepřerušované záběry soulože a pocit samoty zkouší vyjádřit pohledem na kuchání zabité kozy. Příběh se dá shrnout do jediné věty a i spásný závěr pluje dlouhé míle kolem mě. ()
Děj filmu: nuda, nuda, nuda, kdosi kohosi feluje, nuda, nuda, nuda. ()
Dokonce temné. Velmi temné.. (Pro mě Alonsův vrchol, byť jediný neviděn z filmopásu.) ()
Nejzajímavější na tomhle filmu je, co všechno jeho divák vlastně neví a ani se nedozví. Za co a jak dlouho hlavní hrdina seděl? S jakými úmysly opustil vězení? Pokuď od filmu čekáte příběh, ruce pryč! ()
36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - SPEKTRUM - Retrospektiva: Lisandro Alonso (Los muertos / THE DEAD / Mrtví) - 25. 7. 2010 - Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 25% ()
Film Los Muertos mě zastihl v té správné uvolněné náladě. Z jeho formy jsem byl nadšený, ale useknutý závěr mě překvapil. V diskuzi jsem byl odkázán na IMDb, kde jsem si v diskuzi přečetl jeho výklad, a pak začal dávat smysl i obsah. Pointa je opravdu naznačena velmi nenápadně. Fascinující film o dobru a zlu, ve kterém se mluví víc, než jsem po přečtení komentářů očekával. Asi to bude znít divně, ale Los Muertos má velmi silný příběh, který mě donutil k zamyšlení. Nejdřív je ale nutné film pochopit. hell_boy: Vět je mnohem víc a dozorce při propouštění Vargase jedno souvětí použil ;-) ()
20% Abych neusnul. ()
??? Tento snímek by měl být v databázích veden jako dokumentární film s prvky dramatu a trochou erotiky pod názvem Přeživší :)) závěr mě tedy donutil dát nižší počet hvězd, než jsem původně chtěl.. ()
Zcela zbytečný film a ztráta času. Snad jediný zajímavý moment byl, když se hlavní hrdina zastavil u prostitutky, a to je sakra málo. ()
Klasické slow cinema, se všemi klady i zápory. Hodně se mi zde líbil důraz na poetickou atmosféru, která je v mnoha scénách působivá a jenom díky ní z toho filmu mám nějaké zapamatovatelnější dojmy. Vlastně je i vidět, že to na ní stojí nejvíc, takže se díky tomu dá aspoň částečně odpustit slabý příběh. Dost mě ale mrzí, že i s tím málem o co tady jde se skoro nepracuje. Nějaké vyprávění obrazem tu sice je, ale je nedostatečné stejně jako u Liverpoolu. Víme, proč byl ve vězení, kam po propuštění míří a to, že moc necítí pocit viny. SPOILER V závěru se v něm sice něco zlomí, KONEC SPOILERU ale i tak jsem jeho postavě moc nerozuměl. Hlavně nějaký motiv proč udělal co udělal v tom chybí, s jeho psychologií se tu skoro nepracuje, nějaké sympatie jsem k němu taky moc neměl a to celému filmu dost škodí, protože to bez něčeho takového moc fungovat nemůže. Ale když to vezmu jenom jako poetickou road movie, tak to má něco do sebe a celkem příjemně se to sleduje, i když ta sexuální scéna byla dost samoúčelná. Víc jak průměrné hodnocení sice opět nedám, ale ačkoli Alonsovu tvorbu jen tak nerozkoukám, určitě se k ní časem ještě jednou vrátím. 3* ()
Minimalistické pojetí příběhu a šnečí plynutí filmového času vyžaduje VELMI trpělivého diváka, i já jsem v momentech nekonečného plutí na loďce někam do hloubi džungle trpělivost poněkud ztrácel. Ale každopádně platí: kdo si počká, ten se dočká! ~ /dále komentář obsahuje spoilery, doporučuji číst až po zhlédnutí/ Už úvodní sekvence, kdy se kamera toulá lesním porostem a jen tak mimochodem mine i dvě mrtvá těla neznámých dětí, naznačují filmovou kvalitu tohoto málomluvného festivalového snímku režiséra Lisandra Alonsa, jenž je nejvýraznějším tvůrcem nové vlny argentinského filmu. ~ V následujícím záběru se již ocitneme za branami věznice, kde si odpykává poslední dny svého zřejmě dlouholetého trestu padesátiletý Vargas (neherec, který se mimochodem objevil i v režisérově následujícím počinu Fantasma). Za co seděl? Jaký má charakter? Obé nevíme. Poté sledujeme jeho poměrně monotónní cestu (s několika zastávkami, např. kvůli sexu nebo jídlu) za jeho dnes již dospělou dcerou, kterou dokonce ani nespatříme. A je konec. ~ Závěr (= smysl) filmu zůstal mnohým zde utajen, dovolil bych si nyní k tomuto uvést můj skromný výklad, přičemž si v žádném případě neosvojuji patent na jeho správnost. Naopak si myslím, že vícero diváků s odlišnými výklady by bylo schopno si racionálně obhájit právě ten svůj, jelikož záměrná nejasnost a minimum indicií pro dodatečné poskládání příběhu k tomu přímo vybízejí. Dle mého soudu film pojednává především o možnosti dostání druhé šance, resp. o možnosti napravení člověka. Předpokládejme tedy, že se v případě úvodních záběrů jednalo o flashback (nikoliv o flashforward) a že Vargas byl vrahem (synů, bratrů?). Režisér – autor scénáře (nebo Bůh?) mu tedy v závěru dává šanci se zachovat jinak, šanci se změnit, když (pro diváka z neznámého důvodu) je sestra nepřítomna? Šanci vychovávat jeho vnuky? K této variantě se přikláním také z důvodu, že protagonista v závěru, než se kamera skloní k zemi, nůž odloží bokem. ()
Ubik po argentinsku? Tak tedy ne... Hic sunt leones. Nebo aspoň mravkolvi... Každopádně velice velmi působivý film. ()
Krásný les, cvrlikají ptáčci – a bác, mrtvola. O kus dál druhá. Pak chvíli trvá než poznáme, že jsem ve vězení. Jen se sedí, kouří, pije maté, na všechno je dost času. Magor si stále čechrá vlasy a zalamuje klouby na rukou. Ostříhaný a oholený hrdina je k nepoznání. Propuštěn. Dlouhé záběry kamerou, skoro se nemluví. Poměrně odvážná sexuální scéna! Ale vše mlčenlivé. Stejně jako na hřbitově, ani hlásek. Jen ptáci. „Prý jsi zabil svoje bratry.“ „To už jsem zapomněl.“ Voda v řece děsně špinavá. Chvílemi nejen nic slyšet, ale ani vidět. Scéna s kozou opět mlčenlivá a ne právě chutná. Upřímně, argentinský film asi nebude patřit k mým favoritům, ale klidnou mne rozhodně nenechal. Už dlouho jsem nezažila film, kdy vlastně nevím, co si o tom přesně myslet. ()
...problém při hodnocení tohoto snímku je částečně v povrchnosti hodnocení, pokud například někdo v komentáři napíše, že není jasné proč byl ve vězení tak jak je možné brát toto hodnocení vůbec v potaz ... závěr filmu se mi zdá také naprosto jednoznačný ... ale co mě skutečně irituje je prostor, který má být vězením ... proto sem na filmovce přetrpěl i neskutečně nudnou fantasmu, abych se zeptal pana režiséra na reálie, bohužel nepřišel :-( ... a druhý aspekt, proč jdu s hodnocením nížeji je, že v kontextu argentinské filmové tvorby není forma tohoto snímku nikterak zajímavá .... ()
Snímek sleduje propuštěného vězně Vargase na cestě zpět domů do argentinské džungle. Díky jeho délce je celkem snesitelné i velmi pomalé tempo s minimem dialogů. Film mě zaujal svojí "civilností". Právě ta ho dělá zajímavým a zvláštním v dobrém slova smyslu. Mnohem více než u jiných filmů zde hraje roli rozpoložení diváka - dalo by se říci, že to je zde stěžejní složkou celého prožitku. Pokud je člověk připraven na onu civilnost a pomalé tempo, má náladu zrovna na takový druh filmu, tak určitě neodejde zklamaný. Pokud ne, zbytečně ztratí 80 minut svého času, protože se bude šíleně nudit. ()
Někdy se až divím, jak si může někdo dovolit natočit něco takového a ještě tomu říkat film. 80 minut záběrů převážně na hlavního představitele při velice zajímavých činnostech, jako je obědvání nebo jízda na loďce. Nevím jak Vás ale mě dvacetiminutový pohled na chlápka plujícího na loďce zrovna moc nebere, navíc když při tom nehraje žádný hudební doprovod a slyšíte jen šplouchání vody, krákání ptáků a podobné zvuku. Hudba se vlastně ozve jen jednou a to při závěrečných titulcích (i když říkat té směsici zvuků, opakujících se jak na kolovrátku, hudba, je dosti odvážné). Ve „filmu“ uslyšíte cca 10 vět jednoduchých (na souvětí si nevzpomínám), takže titulky se objevují jen hodně sporadicky, což jen umocňuje spánkový efekt. Korunu tomu všemu nasazuje konec, který vlastně vůbec neexistuje, po 80ti minutách je film zkrátka utnut a nicco dodat? ()
K tomuto fimu nemam zadne vytky, kazda scena byla casove dokonale nastavane, ani kratka a ani dlouha, nikdy nezacla nudit. Tokovy nadcasovy film se jen tak nevidi, skvely nenasilny dej, ticha atmosfera a mnoho zpusobu pochopeni. ()
Film o cestě propuštěného vězně za dcerou spoluvězně a poté za svojí, dnes již dospělou, dcerou, kterou však divák nespatří. Velice poklidné tempo, krásné záběry krajiny, autentické výkony herců, minimum dialogů. ()