Tango

Protože, jak nedávno trefně poznamenal můj guru, hodlám Džezince zrevidovat mezikopytní prostory, záhyby a zákoutí, nemohl jsem odolat její decentní prosbě o zhlédnutí tohoto veledíla (,,debile, máš mezery, koukej si to pustit a moc mě neser"). Poloomalovánka o retardovaném chlapci, který leze oknem, babě, rodící hysteriky rychleji, než se u nás střídají ministři války a o ťulpáskovi, montujícím žárovku, dostane skrytý smysl teprve ve chvíli, kdy !SPOILER! bloncka vyndá dudany. Při troše fantasie si v tom jeden najde toute une longue vie, tedy celý žiDot! Má romantická duše na chvilinku povstala z popela, odložila bůček a pivní nápoj, koukla na to a - pokrčila rameny. (13.02.2013)

Surrealisticky laděný rytmus činností postav v jednom pokoji, jež pomocí nekonečné smyčky rozmnožují svoje činnosti v obdivuhodném a neskonale precizně provedeném filmečku, kde se bezmála každou další vteřinu přidávají další a další postavičky ke sledování a vy jste stále překvapováni novými a novými podněty, vtipnými, nápaditými a veskrze fascinujícími... (10.08.2019)

Jojinecko, myslím, žes vůbec nepochopil, oč v tomto kraťasu šlo. Rozhodně ne o 'velký "organizovaný chaos"'.. Režisér se spíše pokusil (a dle mého názoru se mu to podařilo) představit si, co všechno může zažít jeden jediný pokoj v průběhu věků..i ona symbolika je jasná, celé to začíná chlapcem a končí stařenkou.. (22.02.2008)

Tango staví na rafinované choreografii souběžných dějů na jednom jevišti. Hru s variacemi, kombinacemi a konfrontacemi snižuje Rybczynského obvyklá úporná snaha dosáhnout groteskního účinku a únavný filmový idiolekt, jak si jej vytvořil již v předešlé dekádě (a ponížil v pouhou snůšku floskulí). Neméně protivný je mi i jeho nadhled, s nímž pozoruje člověka, který se již v jeho starších filmech stal pouhým potenciálně směšným objektem jeho povýšené manipulace. S touto poetikou se míjím snad ještě úspěšněji než ony snímané figury mezi sebou. (23.10.2017)

Jeden z najvtipnejších, najoriginálnejších a zároveň myšlienkovo bohatých a zároveň najvtipnejších experimentálnych filmov všetkých čias, oscar absolútne zaslúžený. Divák sa zameria na jednu postavu, zacyklí sa v jej sledovaní, potom sa zrazu uvdomí a začne sledovať ďalšiu, aby zistil, že na scéne je tých dejov omnoho viac, ale stále je čas sledovať všetko a všetkých a nakoniec sa možno vrátiť aj k pôvodnému obrazu. Rybczynski reaguje na rôzne sociálne neduhy socializmu a vtip vidím aj v tom, že tieto životné stereotypy pripomínajú skôr rytmické kvapkanie z kohútika ako elegantné tango. (23.11.2017)