Králův kalich

Československý historický televizní film odehrávající se v 15. století za vlády Jiřího z Poděbrad (1420-1471), jediného českého krále jmenovaného z české šlechty. Snímek začíná jeho zvolením českým králem v roce 1458 a končí smrtí, přičemž nejvíce se věnuje Jiřího konfliktu s papežem kvůli zachování Basilejských kompaktát z roku 1436, která zaručovala v českých zemích přijímání pod obojí, tedy uznávala jak víru katolickou, tak i kališnickou. Českého panovníka, jenž se za žádnou cenu nechtěl vzdát výhody náboženské svobody a současně usiloval o vyřešení všech vnitrostátních i mezinárodních sporů mírovou cestou, ztvárnil P. Haničinec. Jeho druhou manželku Johanu z Rožmitálu, moudrou ženu, s níž často rozmlouval o politických záležitostech a věrně stojící po boku až do Jiřího smrti, si zahrála D. Kolářová. Králova syna Viktorína z prvního manželství představoval J. Kanyza a Jiřího největšího politického protivníka Matyáše Korvína, který se spojil se zrádnou českou katolickou šlechtou a byl vyobrazen poněkud mdlého rozumu, hrál V. Postránecký. Ve snímku se objevili i dva papežové, Pius II. a jeho následník Pavel II., prezentovaní pro mě neznámými herci, a tito prostředníci Božích slov na Zemi se vyznačovali komickou červenou čapkou, nelítostnou snahou zrušit všechna reformní hnutí ohrožující výsadní postavení římsko-katolické církve a také potřebou omezit moc moc Jiřího z Poděbrad, který byl nazván kacířským králem. V dalších rolích můžeme sledovat královského šaška Palečka (V. Švorc), vždy moudře a upřímně radícímu svému králi a několik věrných českých šlechticů, z nichž nejvýznamnější byl zřejmě F. Němec a J. Zahajský. Režisér J. Matějovský natočil další zajímavé televizní historické dílo, kterých se od různých režisérů objevilo v roce 1974 několik. U tohoto filmu bych se přikláněl k průměrnému hodnocení. (21.01.2021)

Jiří z Poděbrad, panovník, který v mnohém předběhl svou dobu. Jeho strategie založená na toleranci a diplomacii ovšem musela v tehdejší Evropě pod žezlem papežů tvrdě narazit, stejně jako plán vytvořit jakési středověké "společenství národů". Od začátku své vlády se musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou vzdělané Evropy i domácími odpůrci byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Jeho převratné a v mnohém svou dobu předbíhající myšlenky nakonec nenašly pochopení a místo evropského sjednocení vedly k dlouholetému konfliktu. Televizní inscenace Jana Matějovského věnovaná jedné z největších postav našich dějin není jen opakováním známých událostí a dat. Zamýšlí se spíše nad významem, který měl český panovník v evropském kontextu, a zároveň nabízí jednu z volných interpretací této části naší historie. Zárukou mimořádného uměleckého ztvárnění je bezesporu i výběr hereckých představitelů v čele s Petrem Haničincem, který svého krále "dvojího lidu" charakterizuje v dramaticky působivé zkratce, jako člověka pevného, rozhodného a spravedlivého. Ze zástupu vedlejších hereckých kreací lze vedle Daniely Kolářové (královna Johanka) a Václava Postráneckého (Matyáš Korvín) upozornit i na neprávem opomíjeného Zdeňka Buchvaldka v roli Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, úlisného šlechtice, který svými intrikami uspíšil mocenský pád Jiřího z Poděbrad. (06.12.2016)

Nesporné divadelní pojetí bych v tomto případě viděl naopak jako přínos. Totéž bych přiřknul i hlaholně hovorným dialogům, resp. jejich nepřímé charakterizační funkci. Vedlejším efektem Smetanovy metody se totiž stává sevřenost děje a místa - určitě ve srovnání se strnulou a obsahově prázdnou "akčností" - a následkem toho schopnost na poměrně malé ploše v zásadě úspornými prostředky vyjádřit podstatné skutečnosti časově krátké, ale událostmi a napětím nesmírně bohaté "doby poděbradské". Smetanovi se navíc podařilo vyjádřit i složitost a nejednoznačnost Poděbradovy osobnosti, dokonce i okamžiky pochyb a nejistoty a vdechnout život těm, o nichž není známo o mnoho víc než jméno a datum smrti (Zdeněk Kostka z Postupic). Mimo výborný Haničincův výkon je nutné upozornit na přesvědčivou, lidsky moudrou a ve výrazu křehce dívčí královu manželku Johanu Rožmitálskou z Poděbrad ve skvělém ztvárnění Daniely Kolářové. Klady mají v tomto případě i své stíny: Zde je lze nalézt v nepotlačitelném sklonu k rétoričnosti a romantické deklamaci, jakkoliv je na druhou stranu zjevné, že nebezpečí tohoto druhu dokázal Smetana udržet pod autorskou kontrolou. I po třiceti letech se ve výsledném přehlédnutí jedná o hru autorsky i lidsky zralou a přesvědčivou, která vypovídá poutavou formou vše podstatné o jednom z největších Čechů všech dob. (29.06.2008)

Prilis pateticke,prilis melodramaticke, prilis ucebnicove. Jako mladsi, lec snesitelnejsi, bratricek Jana Rohace z Dube. Zvolani "Jiri" Danieli Kolarove ma potencial probouzet mrtve ze sna. Hlavni myslenkou snad je vyzva k rozpomenuti se na krest provedeny Janem Zizkou. Hvezdicku lze dati za Vaclava P. v roli Matyase, kostymy, za skutecnost, ze hercum jde dobre rozumet, a take z ucty k dalsim hereckym bardum, kteri jinde osvedcili, ze hrat vskutku dokazou i bez nanosu patosu. Patetickych melodramatickych ucebnicovych dvacet pro. (19.02.2022)

Nenechte se odradit tím, jak herci -zvlášť ze začátku- divadelně přehrávají; s přibývajícími minutami je příběh stále zajímavější. Opravdu. I pro mě to bylo dost nečekané, neboť jsem dobu Jiřího z Poděbrad doposavad vnímal jen jako takový předěl mezi husitskými válkami a Jagellonci. Až tohle dílko mi otevřelo oči, jak šeredně jsem se mýlil. Král Jiří se pro mě rázem stal jednou z nejpozoruhodnějších figur mezi českými panovníky. Něco si o něm asi seženu. (04.09.2016)