Světlonoš

I když se přes veškeré smrtelné nástrahy a překážky snažíme dosáhnout vytouženého cíle, jsme si opravdu jistí, že je náš vytoužený cíl to pravé ořechové? Není náhodou potřeba se zamyslet nad tím, jestli neděláme nějakou chybu? A nebudou po nás podle stejných formiček opakovat tyto chyby i další lidé? Naivita, nepoučitelnost a zápal pro věc. Tohle je suprhárdkór. (18.11.2013)

Narozdíl od ostatních mi to nepřišlo tak skvělé a nápadité. Určitě však dobré na rozjezd. Na mně až moc přemystikováno, zbytečně dlouhé, ale atmosféru to mělo dobrou. Podobný styl jako předěly z počítačových her, samozřejmě však precizně ručně zanimované. Lepší tři hvězdičky - 60% a snad Švankmajer neusnul na vavřínech. (29.04.2011)

Film nabízí dost zajímavý a pravdivý pohled na podstatu moci působící na člověka, ale především jde o mistrovsky zvládnutou žánrovku, která umí výborně nakládat se strachem (strach z neznáma, strach z tušeného i viděného, strach toho co ví víc než druhý (diváka o hrdinu), nervydrásající napětí především při první a poslední zkoušce), pointovaně uzavírat situace a také trochu mást (červené hadříky). Animace se tváří hlavně u hlavního hrdiny sympaticky starosvětsky (i když jeho dynamické pohyby dávají jasně najevo, že i loutka zvládne běžet o život), prostředí je však vytvořené hlavně aby vynikl moderní filmařský jazyk, který se hlavně napočátku skutečně podobá v subjektivním pohledu rpg hře se slušnou grafikou. Výborná je dunící hudba (i vítězoslávné fanfáry znějí krajně děsivě), ale složka, která se dá plně srovnat s vizuálním děním je výborná práce se zvukem, často deformovaným táhlou ozvěnou, myslím si, že ten je hlavní doménou toho, že Světlonoš ve výsledku vyznívá tak tísnivým dojmem. Švankmajer sice nesází na osobité experimenty a rozmanité temné hrátky jako jeho otec, ale zde nakročená cesta rovněž slibuje velké přísliby do budoucna posouvající náš animovaný film do moderních vod, které však nebrání tomu, aby samo působení i zde fungovalo i na bázi určité podprahovostí či tradice. Už se nemohu dočkat Podivného víkendu a držím VŠ palce, aby se mu tento projekt podařilo dotáhnout do zdárného konce. (05.01.2010)

Děti moje, vyserte se na tvůrce typu gaye Baye a jeho epické transexuální transportéry z tranzistoru a zbytečně přepálené stopáže. Budiž vám alternativou mlaďas Švankmajer, který mě pobavil za necelou půlhoďku mnohem víc, než všichni Emmerichové světa za svoje bžiliony. Vizuálně úžasný a zvukově dokonalý krátkometrážák s kurevsky hustou atmosférou, tak co se dál rozepisovat, ne? (10.03.2012)

Václav Švankmajer se prostě nezapře, že je synem Jana a Evy Švankmajerových, rukopis je nade vše víc než jasný! Má to hodně hustou, ponurou, depresivní, hororovou atmosféru, která provází celý strašidelný příběh. Animace a pohybování loutek, soch a všech věcí jakoby tatíkovi vypadl z oka, přitom v takovým modernějším podání. A ten zvuk, to je paráda! Různý skřípání, šumění, šeptání, vrzání, troubení a třešničkou jsou krysy, které vrčí a štěkají! Dokonce nechybí ani pěkně krvavá scéna! Bez debat nejlepší animovanej film za posledních 20 let! Moc se těším na Václavův novej dlouhometrážní film Podivný víkend! (09.03.2011)