Režie:
Miloslav LutherKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Svetozár ŠtúrHrají:
Ľudovít Greššo, Mária Markovičová, Ján Greššo, Jana Plichtová, Peter Bzdúch, Ľudovít Króner, Miloš Radošínský, Ivan Minarčíny, Vladimír Kostovič, Oľga Vronská, Anton ŽivčicObsahy(1)
Televízny film vznikol na motívy poviedok klasika slovenskej literatúry Jozefa Gregora - Tajovského. Starý včelár prináša sugestívne zamyslenie sa nad čistou dušou statočného prostého človeka, ktorý sa usiluje žiť čestne a nesebecky. Jeho vzťah k poriadku sveta a prírody odráža i jeho vzťah k ľuďom a životnú harmóniu dosahuje svojou schopnosťou žiť v súlade so svojím svedomím a mravnými zásadami. Režisér Miloslav Luther vytvoril na báze krehkej poviedky dramatické dielo plné poézie a nezabudnuteľných obrazov. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Co bych chtěl vyzdvihnout jako první, to je vizuální stránka. Každý záběr, který zachycuje těžkou zemědělsku práci na vesnici, tak činí do sebemenšího detailu. Nejen dřinu na rozbahněném poli či dvoře (kde jsem to bláto cítil na nohách i v pohodlí gauče), ale i všechny přípravy. Nebo na začátku, co všechno ještě hospodyně udělala při cestě z chlíva, kde už měla v podstatě hotovo, do světnice. Příběh samotný nijak nosný není. Syn pořídí koně i přes nesouhlas starého otce, který je ale svým postojem překážkou toho, aby se grunt rozvíjel a práce šla synům lépe od ruky. Vlastně je to sobecké s ohledem na to, že on už na poli nepracuje. Jenže divák nedostane nějaké vypjaté emoce, naopak, všechny dialogy jsou zvláštním způsobem zcela odosobněné, dokonce i ty, kdy děda zaučuje vnuka u včel. Snahou tvůrců tak evidentně je důraz na to, co je v jiných filmech až ve druhém až třetím plánu. A co vlastně ani nedokážu popsat. Ten film je zvláštní, ale svou dokonale realistickou vizuální stránkou dokonalý. ()
,,AKO HUČIA!" ,,ČOBY HUČALI, TRÚBIA NA MALÝCH TRÚBKACH." __ Keď ja som toho Tajovského nemusel už od čias povinného čítania na základnej škole - bolo to nudné, nezrozumiteľné svojimi archaizmami, navyše zasadené do doby a prostredia, ktoré už takmer nikoho nezaujímajú. Hodinový televízny film je na tom v mnohom podobne - čerpá z viacerých poviedok, no priveľa sa v ňou neudeje. Z dnešného pohľadu ma zaujal najmä tým, že v čase jeho nakrúcania bola daná doba len 70 rokov vzdialenou realitou. Ďalej stoja ešte za zmienku miestami zaujímavá hudba, zobrazenie rôznych rituálov a po technickej stránke dobre zostrihané posledné tri scény + účasť otca a syna Greššovcov. Vďaka krátkej stopáži stojí film určite za videnie, aj keby ste jeho pozretím neboli výraznejšie poznačený. (205. hodnotenie, 16. komentár k filmu) ()
V osmdesátých letech zachraňovala mnoho režisérů televizní tvorba. Velmi často šlo o zpracování knižní předlohy, téma nesmělo příliš provokovat. Díky tomu vnikla řada středometrážních televizních insenací, které potěšili, ale nedávali příliš prostoru ke svobodné tvorbě. Starý včelár zachycuje kus světa, který už není a asi už nebude. Strašně ráda bych se mýlila. ()
Také hrané Obrazy starého sveta. Nejaký konflikt je tu skôr vo všeobecnejšej rovine, akoby sa niečo dramatické odohrávalo medzi postavami. Najdramatickejšia scéna je snáď tá, kedy včelár odíde od stola, pretože žena nedala najesť koňovi. Tak ma pri tomto a ďalších mnohých filmoch o zániku starého sveta napadlo, že sa jedná skôr o generačný problém každej doby, ako keby sme mali vytýčiť nejakú špecifickú dobu, kedy bola tá zmena najmarkantnejšia. Ale to je asi každému jasné. ()
Podmanivý příběh stárnoucího muže, jeho ženy, dvou synů a malého vnuka, který jako jediný svému dědečkovi naslouchá. Prostý a skromný způsob života, těžká práce jako samozřejmost a souznění, soulad s přírodou, takový je starý včelař, ryzí. Moc pěkně natočeno, kouzelný hudební doprovod a herci úžasně přirození. ()
Reklama