Bytost

Ten film je naprosto šílený, ani ne tak svým zpracováním, jako tím, že je točený podle skutečné události. Co je horšího, než bezmoc? Co je horšího, než nedůvěra ostatních? Co je horšího, než vědomí, že nikdo nemá možnost vám pomoct? Dusný a strhující horor s pěkně temnou atmosférou. Film, který nic neskrývá. (10.08.2008)

Trošičku mě na tomto filmu dráždila nálepka „podle skutečné události“ a tak jsem rovněž zapátral na internetu a chtěl se dozvědět něco víc, než mi nabídla představivost tvůrců. Novelu Franka De Felitta jsem sice nečetl, ale asi na tomto příběhu bude něco pravdy, když jej nezavrhli ani největší světoví skeptici. Ale zpět k filmu: Na tehdejší dobu určitě velice zajímavý počin, který bych ovšem v žádném případě nezařadil mezi „TOP“. Zbytečně dlouhá stopáž tomu totiž dost uškodila, stejně jako „úsměvné speciální efekty“ (především pak ta světelná show). Zas ale na druhou stranu některé momenty sebou přinesli skutečně démonickou atmosféru, ze které samotný děj těžil nejvíce. Sice mě iritovala ona doprovodná hudba, která tu byla místy spíše na obtíž, ale především ke konci filmu by se to bez ní asi neobešlo. Nechci ovšem pořád jen hanit, protože The Entity si to nezaslouží. Určitě patří do kategorie nadprůměrných mysteriózních kousků, které by neměli zůstávat zapomenuty, když už pro nic jiného, tak pro solidní herecký výkon Barbary Hershey – především pak při znásilňování a všemu tomu teroru kolem. Líbila se mi i odvaha tvůrců, že zbytečně dlouho nechodili kolem horké kaše a vše spustí po několika minutách, takže divák je ušetřen zdlouhavému seznamování s většinou důležitých postav. Jen škoda, že tohle neplatilo i při scénách s parapsychologickým týmem. Jo a v neposlední řadě bych chtěl upozornit na několik do očí bijících nelogičností: (modřiny a podlitiny vydrží docela dlouho – je celkem zvláštní, že na druhý den už po nich nebylo ani vidu…Já mám modráka na noze už týden a pořád se nezmenšuje)…70% (28.04.2014)

Jdu oznámit znásilnění neviditelnou bytostí, pravděpodobně mužského pohlaví, navíc silně zapáchající. S tímhle absurdním bludem přichází rozrušená (a možná i vzrušená) Carla Morenová na psychiatrii a jen zázrakem ji tam rovnou nehospitalizují. Nejde však o výplod pomatené mysli, protože útoky neznámé entity jsou hmatatelné a stupňují se. Než se postižená žena stačí z hrůzného zážitku vzpamatovat, má dům plný parapsychologů, a je zralá na blázinec. Dvouhodinová stopáž potrápí diváka stejnou měrou jako duch naši nebohou hrdinku v podání talentované Barbary Hershey. Přičemž první hodina je téměř strhující a podkreslená neobyčejně nadčasovou hudbou Charlese Bernsteina, kdy se jedná o velmi sugestivní zážitek. Jenže story, která mimochodem vychází ze skutečné události, postupem času řídne a jeví se jako neúměrně natahovaná, což je škoda, a kdyby tvůrci uměli skončit včas a o dobrou půl hodinu film ošidili, tak by se jednalo o sevřený hororový zážitek. Film už v závěru divákovu pozornost neudržel tak, jako po slibném rozjezdu, vyjma erotického zabarvení, ve kterém odhalíme, že hlavní hvězda filmu si s depilací hlavu neláme, však to byla osmdesátá léta a všichni měly bobříky, ale nikoliv mlčení. Sidney J.Furie, ještě než se propadl do tenat zapomnění, se jevil jako velmi talentovaný režisér, který si vyzkoušel i hororový žánr, ale postupem času jeho kariéra zcela upadla. Barbara Hershey s Ronem Silverem film utáhli, ale nějakého velkého rozuzlení jsme se nedobrali. Výsledkem je slušná a místy napínavá hororová jízda s nezaměnitelnou osmdesátkovou atmosférou a skvělým hudebním motivem k tomu. Duchové, třeste se! 60% (13.07.2013)

A jéje, zase jednou ty >skutečné události< , pojednané ovšem bytostně hollywoodsky a stádu naservírované skutečně tak polopatě a prostoduše, až se jeden zas musel lehce ušklebovat - a ta vrcholná scéna s tekutým dusíkem či co to bylo za plyn, kterým chtěli páni a dámy univerzitní(!) profesóři poltergeista zmrazit a pak jen tupě zírali, to už jeden pouštěl smíchy plyny! . . . Tož ty svatá duchařino, jo bavil jsem se >odduchově< , byť našinec (díky televizáckému ořezu na 4:3) zas ke své smůle neviděl třetinu obrazu (zcela jistě se tam dělo něco zásadního, co igitátorovi takto uniklo...;o) a ten čudlárenský bezzvučný odduševnělý dabing taky za kulový stál... Tak aspoň že tam byla vidět na svou dobu velmi odvážně obnažená a onou entitou vcelku drsně przněná tehdy velmi šumná B.H.! - - - P.S. A na mou duši nekecám, během sledování mi sklouzly zničeho nic z klávesnice na stole ložené noviny (úterní Stará fronta Hnus!) na zem a dotkly se mé levé nohy! No, byla to jediná momentka, kdy mi zatrnulo a lehce jsem se zachvěl a vylekal. Asi mě v tu chvíli navštívil Duch sám! - - - P.P.S A co by na to můj ty jardo asi řekl Jarda Dušek? ;-o - - - - - (Poprvé viděno 8.2.2012 na hlubocenoční >vydušené kůůlovizi< mezi duchem a duchnou, hodnocení 706., komentář zde s racionálním úšklebkem jako šestaosmdesátý - 8.2.2012) (08.02.2012)

1981. Zlaté období pro hororové filmy. A Entity je dobrým příkladem toho, jak to tehdy fungovalo. Tady se jde hned na věc a v prvních pěti minutách je vám nalajnováno, jak to bude probíhat. S ohledem na dnešní horory, kde je první půlhodinka nudný úvod a pak nudné zabíjení, je tohle zázrak. Počítal jsem s tím, že se dívám na béčko, ale i to může někdy překvapit. Poněkud úsměvné vždy bylo, že při každém útoku entity začala hrát "nervy drásající" hudba, aby dodala momentu na dramatičnosti. A tohle téma má rozhodně navíc. Mrazilo mě tedy spíše z faktu, že je to celé natočeno na motivy skutečné události (na internetu si jde jednoduše najít originální fotografie) a z dvouhodinové stopáže. (11.02.2014)