O statečné princezně Janě

Československá televizní pohádka s netradičním pojetím, kdy jsou propojeny dva světy, skutečný dětský a pohádkový. Na hradě Křivoklátě probíhá školní prohlídka a žákyně M. Reifová svou fantazií rozvíjí průvodcův příběh o králi (V. Brabec), který si přál syna, ale jeho manželka K. Fialová rodila samé dívky. Po narození šesté dcery, vymyslela M. Reifová způsob, jak zabránil králově nevoli, a sice zatajit před králem její skutečné pohlaví, převléci novorozenou princeznu Janu do mužských šatů a vychovávat ji jako muže. Podle věštby musí princezna Jana vysvobodit tři osoby, najít si muže a teprve poté může vyjít najevo její skutečná totožnost. Pohádka je natočena velmi zajímavým způsobem s příjemnou hudební složkou, přičemž prolínání dvou světů není na překážku. Princezna Jana (M. Reifová vydávající se za prince Jana) dokázala vyléčit rozmazlenou princeznu P. Mourkovou z jejího rozmaru nemluvnosti, dát dohromady manželství ježibaby Francimory v podání vynikající M. Rosůlkové s jejím mužem O. Lackovičem a ještě zachránit ze spárů vodníka chasníka M. Ebena, jehož si poté vybrala za svého životního partnera a dokázala tak, že ženy mohou být stejně statečné jako mužští pohádkoví hrdinové. V dalších rolích se objevil M. Nedbal jako průvodce na hradě a současně v pohádkovém světě jako králův rádce a S. Zázvorková coby učitelka doprovázející dětský kolektiv na prohlídce hradu resp. kouzelná babička. S málo známou pohádkou s originálním námětem legendární režisérky V. Janečkové jsem byl spokojen, herecké výkony byly příjemné a pohodové, přesto se domnívám, že lépe než průměrně hodnotit toto dílo nemohu. (20.04.2020)

Poměrně netradiční pohádka, kde se autoři snažili propojit realitu s pohádkovým světem. A mně se to líbilo. Spousta vtipných dialogů a známých herců určitě nezklamala divákovu pozornost a na to, že to je klasická kratší televizní poobědová pohádka, má vysokou úroveň. Podařených 50 minut s českou pohádkou. (21.06.2012)

Rámcový příběh se starým hradem, kastelánem a moderními hrdiny, kteří se stávají aktéry vyprávěného příběhu, se Janečkové osvědčil už v Mrtvém princovi (1971). Tady tento motiv posouvá ještě dál - hrdinka sama utváří svůj příběh a je při tom vázána pravidly pohádkového kánonu. Její dobrodružství jsou vtipné a originální epizodky - Jana se nezalekne ježibaby, rozmazlené princezně naseká na zadek a v sebeobraně topí vodníka. Obsazení je krásné - ale snad se na mě nebudete zlobit, když především vyzdvihnu talent a půvab mladičké Magdy Reifové. PS: Doufám, že jste si všimli, že šaty princezen režisérka zrecyklovala z o pět let starší Zlatovlásky. (02.11.2014)

Modernizace pohádek je vošajslich, stejně jako modernizace divadelní klasiky (ano, i Julie v minisukni a Romeo s kérama od zápěstí k rameni může být fajn divadlo, ale velmi pravděpodobně nebude). Tady se prolínání skutečného a pohádkového světa vcelku povedlo, smutné je, že ty přechody lépe zvládaly postavy vedlejší než ta hlavní. Představitelka hlavní hrdinky nepatří mezi moje oblíbence a její poulení očí a dětinské přehrávání je fajn v dětských pořadech (pokud jste nenáročný dvouletý divák), ale třeba zrovna tady to zabíjí pohádku účinněji než DDT draka. Moc pěkně si poradili s myšlenkou "záchrany tří osob", kde to zachránění není právě jen tupé zabití nestvůry. Pedagogické působení na nesnesitelného froca princeznu, humánní pomoc ježidedkovi a zejména brutální útok na vodníka, který rázem polykal andělíčky a nevěděl čí je, byl dobrý nápad. Jen kdyby princezna Jana nebyla statečná za cenu toho, že všichni muži v téhle pohádce byli naprosto neschopní, bezbarví a nedomrlí idioti. (09.07.2016)

Macha a Šebestovou taky nepošlu do odpadu jen proto, že se tam oslovuje "soudružko učitelko". Naopak mi z dnešního pohledu přijdou dobové reálie zajímavé (emancipace byla v 70. letech velkým tématem, odkaz na Makarenka, na rozmazlenost je nejlepší tělesný trest, apod.). Nemyslím, že bychom dětem tuhle pohádku měli zakazovat, protože je "socialistická". Dítě bude vnímat pohádku jinak, po svém, protože není zatíženo historickými souvislostmi. Umné prolínání současné a pohádkové roviny přidává pohádce na živosti, dětští diváci jsou intenzivněji vtaženi do příběhu. Je to vtipné, žádné zbytečné natahování, Magda Reifová je přirozená a výtečná. Nejvíc se mi ovšem líbí nechápavé obličeje Marka Ebena, škoda, že není prezidentem, ty bych chtěla mít na známkách... (17.03.2015)