Trishtimi i zonjës Shnajder
Sadness of Mrs. Snajdrova, The
Režie:
Piro MilkaniHudba:
Milan KymličkaHrají:
Aňa Geislerová, Nik Xhelilaj, Bára Štěpánová, Tomáš Töpfer, Kamil Kollárik, Paolo Buglioni, Michele Placido, Arta Dobroshi, Bohumír Starý, Hana Baroňová (více)Obsahy(1)
Poslední léto v Československu. Poslední léto v ráji... Je léto roku 1961 a tři studenti pražské FAMU v Českém Šternberku natáčí dokumentární snímek o místním motocyklovém závodě ESO. Mezi nimi i albánský kameraman Leke Seriani (N. Xhelilaj), jehož země, byť socialistická se pomalu ale jistě izoluje od ostatních zemí východního bloku i zbytku světa. Leke v Československu pociťuje závan svobody a prožívá uvolněné léto plné milostných vzplanutí, ale vzhledem k dění v Albánii, kdy se mají všichni studenti vrátit zpět, je postaven před závažné rozhodnutí, zda zůstat, nebo se vrátit domů. Situace je pro něj o to těžší, když se zamiluje do ženy místního náčelníka veřejné bezpečnosti Jany Šnajderové (A. Geislerová)... Smutek paní Šnajderové pojednává o natáčení studentského snímku ESO (1961) a je nostalgickým vzpomínáním na poslední měsíce, které v Československu strávil Piro Milkani, jenž v letech 1955 až 1961 studoval na pražské FAMU obor kameramanství. Po návratu do vlasti se stal renomovaným režisérem a za svou kariéru natočil dvacet čtyři albánských filmů a desítky dokumentů. Vedle své filmařské činnosti se věnoval překladům děl Václava Havla či Bohumila Hrabala a v letech 1998 až 2002 také zastával post albánského velvyslance v České republice. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Průměrný film, jehož největší vadou jsou ochotnické výkony některých herců a polopatizmy týkající se hlavně věcí, které dobře známe z jiných filmů odehrávajících se v šedesátých letech. Přece jen je ale lepší než hodnocení v tabulce nahoře. SPŠ atmosférou ze všeho nejvíc připomíná Rebely, u mě ovšem vyhrává opus Filipa Renče - přinejmenším v něm uslyšíme víc dobových hitů než jeden. Včera neděle byla... ()
Filmařům se podařilo vytvořit atmosféru 60. let, děj je zasazen do krásného prostředí, i tak ale film působí spíš jako studentský a některé dialogy jak z besídky. Herecky to táhne především Nik Xhelilaj, který působí přirozeně a je prostě takovej sympaťák, že by mu prošel i sebevětší průser. Nedá se říct, že by byl konec smutný, tehdejší doba prostě byla taková. ()
Rebelove na chmelu po albánsku a vůbec ne tak špatně, jak se zdá z místního hodnocení. Politické pozadí je velmi důležité, romantická linka nakonec důležitější. Žánrová roztříštěnost je značná, začínáme letním filmem o studentech na břehu Sázavy, soudružsky pokračujeme v kanceláři ředitele továrny, dáme si tam sauničku s pěticí Rychlých šípek jak v remaku tichých jiter a pak už přesouváme pozornost na nešťastnou policajtskou paničku. Tentokrát mě ale ani Aňa moc neštvala, Bára Štěpánová vyloženě v milé roli, a Nik Xhelilaj jako velký sympaťák, který by Jana Revaie s klidem strčil do kapsy a Zuzku utáhl na nudli. Léto, Sázava, studenti, Corrado Cattani nadabovaný Kanyzou, pěkné spolužačky, já byl spokojen. ()
Pro milovníky většinového retra. Aneb nuda konzumentů na socialistické vesnici stokrát jinak. Ano, Big Bear má pravdu, životní styl jisté části společnosti v době totality je tu vystižen relativně trefně, stejně tak jako všudypřítomně dohlížející státní moloch, přestože drobnosti, jako například příliš vysoké podpatky, by šlo vyladit lépe. Ale právě proto je film tak prázdný, nudný a zbytečný. Ono to nestačí, jen tak celou tu prázdnotu duší, co si nic nevytvoří, když nic nedostanou, plácnout na plátno a tadá. Chtělo by to zdejším postavám vtisknout alespoň NĚJAKOU identitu. Takhle jsou osoby A, B, C, D zcela zaměnitelné: tato loutka spí s tamtou loutkou, tato se nachází zde, tamta zrovna přišla tam… Nemají žádnou povahu, historii, směřování, nic je nezajímá, nejsou samy ničím. ()
Mám rada Albáncov (nepýtajte sa ma prečo, beztak to netuším), a mám rada i Čechov, nehovoriac o českých filmoch, ktoré vyslovene zbožňujem (vo väčšine prípadoch), ale tento počin som veľmi nepochopila. No áno, je tu nejaká tá letná láska, i keď jej počiatky a priebeh pôsobia viac než naivne, pár iných, tiež skôr zvláštnych románikov, nejaké tie sympatické, v mnohých ohľadoch azda až priveľmi ideálne postavy, a voľba medzi láskou k cudzej žene a láskou k svojej vlasti, ktorá by azda v inom prípade (inej réžií ?) vyznela omnoho dramatickejšie, ale v takomto pôsobí rozpačito a neosobne: koniec koncov, ako celý film. Napriek jeho silnému symbolickému a spomienkovému náboju. ()
Reklama