Punk: Attitude
Obsahy(1)
Punk: Attitude představuje punk nejenom jako hudební či módní trend, ale jako svébytnou filosofii založenou na vzpouře a nezávislosti jedince. Spojením pronikavých inverview s unikátními záběry z koncertů se režisér Don Letts vrací ke kořenům punku v raném rock and rollu a dále sleduje vliv skupin jako Stooges, Velvet Underground či New York Dolls až po vznik dnes již legendárních punkových kapel New Yorku a Londýna sedmdesátých let. Bez povšimnutí neponechává ani vzájemnou návaznost punku a reggae či hiphopu a vývoj alternativní hudby devadesátých let dvacátého století. (culas)
(více)Recenze (21)
Až príliš priestoru je tu venované americkej predpunkovej scéne (čím nechcem povedať, že namala byť spomenutá, ale z 88 minútového dokumentu je 25 minút naozaj veľa!!!), čo ide samozrejme na úkor iných punkových období a kapiel. No a ak sa nejaký dokument chce pýšiť názvom Punk attitude, určite by mu z jeho zorného uhľa pohľadu nemal vypadnúť working-class (alebo ak chcete Oi!) punk s Jimym Purseyem a jeho kapelou Sham 69 na čele. Pre boha, veď oni zachránili punkové "hnutie" pred totálnou komercializáciou a falošným pozlátkom, keď (ako sa spomína aj v dokumente) sa z punku stala len módna záležitosť. Preto ak niekto robí dokument na počesť Joeyho Strummera a dá prednosť umelohmotným Blink 182, Limp Bizkit či Green day na úkor kapelám ako boli spomínaný Sham 69, Cock sparrer, Major accident, Last resort či 4skins, tak to človeka trochu zamrzí :-( Preto musí ísť z môjho pohľadu jedna hviezdička dolu. V každom prípade sa jedná o dokument, ktorý je naozaj hutne nabitý informáciami a to nehovorím o druhom dvd, ktoré obsahuje 133 minút rôznych bonusov rozdelených do rôznych tém ako napríklad: punk a ženy, punk a výtvarné umenie, ziny, móda... Takže si myslím, že za zhliadnutie nič nedáte. ()
Oproti novějšímu Punk's Not Dead má Attitude historičtější vědomí a obecně širší záběr. Přiznává punku kořeny, ať už v New York Dolls, MC5 nebo The Velvet Underground, všímá se paralel i rozdílů v jeho genezi na obou stranách Atlantiku, zmiňuje to jak z něj vznikla new wave a jak ovlivnil další žánry. A tak se objeví jak New Yorkská hard-corová straight edge scéna, tak se mluví o tom jak se punk promítl do Nirvany. Letts se vyhýbá nějaké čistě adorační poloze, objevují se spíš úvahy o tom co je punk a jak může ještě nějak působit nebo fungovat. Je prostě vidět, že Letts punk zná, má k němu vztah a, což je asi nejdůležitější a ve výše zmíněném Punk's Not Dead mi opravdu chybělo, má nejen svojí vlastní představu o tom, co punk je a prožil s ním část života, ale dokáže i pojmout ten žánr celý, od Patti Smith až k Black Flag, od Siouxsie & the Banshees po Green Day . ()
Punk: Attitude - názov pekný, no dať o hviezdičku viac by mi prišlo už čisto ako pózerina. Avšak pripomenúť si niektoré naozaj kvalitné skupiny bolo príjemným zážitkom, no bohužiaľ im bolo venované málo pozornosti, a čo mi je ľúto, tak také pecky ako The Adicts alebo Joy Division boli úplne vynechané (aj keď v jednom úseku som začula kúsok JD, no hovorené o nich nič nebolo). Naopak bola som prekvapená, čo tam robili takí Limp Bizkit (úplne odveci) alebo opisovanie nezmávych, alebo veľmi starých skupín zo začiatku mi tiež liezlo na nervy, lebo tomu venovali veľa času. Kto si chce spraviť prehľad o punku, radím skôr originálny "Punk's Not Dead". Tam sa dostanú k slovu aj kvalitnejší predstavitelia novšej generácie, a nie iba samí vyžití dedkovia, lepšie skupiny a ak sa nemýlim, tak aj viac live show. ()
No áno, keď si poviem punk, vybavia sa mi v prvom rade Sex Pistols a s nimi spojený hluk, chaos a disharmónia, takže UK punk mi je svojim imidžom a mojimi vlastnými začiatkami značne bližší, lenže... S odstupom času ma tá prebytočná provokácia na úkor nejakého hlbšieho zmyslu takpovediac znechucuje a čoraz častejšie sa na niekoho, kto sa označuje ako punker, či punkáč dívam s rokmi prevereným dešpektom, pretože (hoci už vymierajú) "krocani" a "gumkáčky" sú hanbou tejto subkultúry, ktorá sa vie (čo je pre veľa ľudí šok!) prejaviť aj v inej než v no future stránke veci - viz skvelý Henry Rollins, ex-BF, básnik, prozaik a v neposlednom rade človek, ktorému záleží aj na fyzičke (čo som od éry Misfits snáď ani nevidel, a tí - čo si budeme hovoriť - sa o punk len "obtreli"). A tým sa dostávam k US punku a subžánru hardcore. Znovu - londýnsky punk mi je hudobne bližší a určite sa tu nájde viac kapiel, ktoré mi sadli, než v tom newyorskom, avšak keď už si človek zvykne na kadenciu bicích a temer rapový prejav a preloží si aspoň pár textov, možno "melodiku" UK oželie (dobrým príkladom sú napr. Dead Kennedys s klasickým punkovým soundom a do živého režúcimi textami). Inými slovami - odchlastaj si svoje, ak to potrebuješ, experimentuj, ak ťa to spraví šťastným, vybúr sa, mládež to potrebuje a pak - vzdelávaj sa, makaj na sebe, mysli na to, že tvoje telo je tvoj chrám. A potom zistíš, že v punku sa nič nezmenilo, len ty si dospel. Potešili Siouxsie, Jarmusch, či Jello. Skvelá hudba, hodnotné postrehy, historické súvislosti (paralelný vývoj UK / US punks), chcelo by to však pritlačiť na pílu. Punks not dead, len tak smrdí :))) ()
Celkem zajímavý dokument o historii punku a jím ovlivněných hudebních žánrech (nová vlna, grunge, hardcore, alternativní americký kytarový rock, noise, hip-hopové fúze...), kterému ovšem podrážejí nohy dvě věci - přílišné ukotvení na americké straně Atlantiku a taková (chtělo by se říci punková:-)) roztěkanost a roztříštěnost, kdy tvůrci sami jakoby nevěděli, pro jakou koncepci se vlastně rozhodli. Nějaká tu ale byla a dobře ji vystihuje v české distribuci zvolený název Punk jako životní postoj... Jde spíše o postihnutí jakéhosi spodního duchovního proudu západní civilizace, jejíž špičkou ledovce byl právě hudební žánr zvaný punk... (Nemožnost u DVD vypnout místy nepříjemný český dabing je už vůbec šílenost, zvláště u hudebního dokumentu! Skvělý tah, firmo Intersonic...) ()
Zajímavosti (1)
- Dokument bol venovaný pamiatke speváka kapely The Clash, Joea Strummera. (BlackTom)
Reklama