Punk's Not Dead

Hodnotný dokument, který úspěšně zachycuje tehdejší i dnešní (post)punkovou scénu, snaživě (ne vždy s výsledkem) se pokouší definovat punk a ukazuje, jak se z něj postupem času stala komerce. Pravý punk nepřísluší dnešním teenagerům, oblékajících se do příslušného oblečení, ani současným punkerům, nýbrž těm, kteří si skutečný punk (polovina 70. let až jejich konec) prožili nebo jej chápou tak, jako byl chápán tehdy. Punk is Dead, byť v pár zasvěcených duších žije v podobě pocitu, nikoliv hudby, dál. (29.12.2008)

Veľmi kvalitný dokument. Na rozdiel od dokumentu "Punk jako životní postoj" (Don Letts, 2005) neomieľa len všeobecné veci, ale ide aj do hĺbky. Tu sa dostáva v pomerne veľkej miere do konfrontácie old-school punk a pop-punk, navzájom si podávajú argumenty pre a proti (toto mi v Lettsovom dokumente chýbalo, Letts sa takmer vôbec nevenoval súčasnému pop-punku a jeho vplyvu). Dokument je omnoho prehľadnejší, jasnejší, pochopiteľnejší, viac faktov a konkrétnych príkladov. Možno tempo bolo niekedy vysoké - niekedy som nestíhal - ale aspoň tempo nekleslo tak, aby som sa pri tom musel nudiť. Nechýbal tu ani občasný humor a zaujímavé spracovanie. Dá sa veľmi lacno zohnať v Levných knihách. Punk's Not Dead a nech nám Adicts ešte dlho vydržia :-) (23.01.2009)

Dokument je nabitý sestavou známých či méně známých kapel veškeré odrůdy punku k prasknutí. Hned od začátku pohltí diváka, který na punku aspoň někdy v životě ujížděl, obrovská euforie a energický přístup k vyprávění o začátcích toho všeho. Linie dokumentu sice není jasně daná (cílem kam směřuje), ale zrovna tady to vůbec nevadí, protože každá odbočka je důležitá k samotnému pochopení punku. Pro absolutní punkové laiky je tohle ideální dílo pro zasvěcení do punkového světa. V první půli jsem byl přesvědčen, že se nemůže nic zvrtnout, což se ale bohužel (z čistě mého subjektivního pohledu) stalo ve druhé polovině. Dost mi vadila kritika všeho okolo, co není punk. A teď nemyslím politiku nebo stát, mám na mysli ostatní kapely v branži. Sám jsem totiž vyrůstal ne na čistokrevným undergroundovým punku, ale na Green Day, Sum 41, Simple Plan a dost mě zasáhlo, když se třeba Sum 41 nebo MCR dostali pod palbu kritiky, že jejich punk rock není punk, protože jsou příliš komerční. Sakra, to že je někdo prodává desky, neznamená odloučení od punku, ne? Velmi dobře tuhle situaci shrnul Cone a celkově přístup "Posloucháš tohle? Tak to jsi naprostej kretén!" je jen známka neúcty a nedostatku sebereflexe. Přitom se tam všichni chvástají, jak první co poslouchali, byli Green Day a kdo slyšel jejich poslední desky ví, že jsou víc popové než cokoliv co Sum 41 vydali. Zároveň fakt, že jsem film zkoukával na několik zhlédnutí, mě přesvědčil o značné nedokonalosti filmu. Ikonické zakončení dokumentu mě ještě nutilo přemýšlet o mém hodnocení, ale kvůli téhle velké trhlině nemůžu jít výše. Hrozně mě mrzí, že tenhle film nebudu příliš posílat dál, ale doporučovat film s jedním velkým ALE prostě není můj styl. (18.11.2018)

Snad žádný hudební styl nevzbuzuje tolik emocí jako punk (či chcete-li punkrock) a tenhle dokument je toho parádním důkazem. Začalo to hraním ve sklepeních, přespáváním u fanoušků a módou DIY, dneska je z toho komerční záležitost, co hrajou rádia a MTV - a to přece není punk, ne?! Mně osobně se tohle odsuzování vůbec nelíbí, důležité je to poselství, ty texty a ta hudba, která sdružuje lidi, co jinak nezapadají a co si v tomhle bláznivým světě neví rady - tak tomu bylo v sedmdesátých letech a je tak tomu i dnes, ať už je to ten "pravý" punk nebo pop-punk. Tak otevřte svou mysl a na kecy o komerci se vybodněte. (22.01.2009)

"Nic nepředstíráme." To už je dávno pryč, ale to mně zase až tak moc nevadí. Punk již prostě není ten upřímný protest vzešlý z dělnického prostředí, ale trošku nám zkomerčněl. Já tedy mám raději ty garážové a podzemní základy, ale klidně si zařádím i na cosi komerčnějšího, když to má pořádný punk rockový náboj. Tady je muziky opravdu hodně, což mne na jednu stranu uspokojuje, ale na druhou stranu mne to trošku štve, protože jeden song střídá druhý v takovém tempu, že jsem si připadal jako japonský turista, který během týdenní dovolené stihne projet celý svět a doma se pak dívá na fotky, aby zjistil, kde to vlastně byl. (09.02.2016)