Extrémní svahy

Ti největší borci jezdí na prknech. Kdo nemá prkno, je looser. Dnešní snowboarďáci jezdí po delších trubkách (a sami jsou větší trubky) než snowboarďáci před dvaceti lety – to je asi tak všechno, co jsem si odnesl z dokumentu Extrémní svahy. Ačkoliv v něm bylo informací podstatně více, forma jejich podání mě odrazovala od jejich akceptování. Parta übercool týpků (a jedna dívka) odjíždí kamsi na Aljašku, kde následně jako ti největší borci sjíždějí ty nejnebezpečnější kopce (fajn, KOPCE), což je prostříháváno dokumentárním matrošem o nejvícübercoolovém sportu na světě. Chápu, že „svůj“ sport si bude každý vychvalovat až do nebes, ale čeho je moc, toho je příliš. Některé věty pronášeli jejich autoři s podobně posvátnou úctou, jako by mluvili o objevení léku proti rakovině. Přitom jde jenom o sport, o prachobyčejný sport! Pokud to skutečně mysleli vážně (a obávám se, že ano), nebál bych se použít označení „parta arogantních machříkům, přesvědčených, že kolem snowboardu se točí celý svět“. Toužil jsem jim, ignoruje vlezlé a neskutečně často opakované „ju nou“, vmést do tváře, že život je také o něčem jiném, nejenom o vyhýbání se obrovským sněžným lavinám za hlasitého výskotu. Je zde dobře patrný úpadek zaznamenaný filmem Legendy Dogtownu – kterak se z nezávislých skejťáků stali závisláci na penězích a slávě. Podnikali by tak nebezpečné sjezdy bez přítomnosti kamer? Ani náhodou. Po technické stránce jsou Extrémní svahy na špičkové úrovni, to jim nelze upřít a při mnohých jízdách jsem ani nedutal. Jenže těch jízd bylo skutečně mnoho, navíc prokládaných materiálem, který jsem – coby vrcholový nesportovec – neshledával nikterak přínosným. Kdyby alespoň ukázali pár pěkných držkopádů – mohla by to být docela bžunda. Lidé, jež na prknech jezdí, budou z Extrémních svahů nepochybně nadšeni, nabízí jim přesně to, co chtějí vidět, způsobem, jaký mají nejradějii. Pravděpodobně. 50% Zajímavé komentáře: castor, Oxymoron (18.11.2007)

Konečně film o snowboardingu, kde hrdinové neskáčou na prknech z jedoucího vlaku na jedoucí kamion a kde se snowboardisti nechovají tak šíleně americky mega cool, i když jim jde o život. Prostě parta lidí vyjede do hor, sjíždět kopce a hory. Protože se jedná spíše o dokument než o film, i přesto že to tu občas přece jen zavane nějakou tou namachrovaností, jsou tu i sympatické momenty, kdy chlap prostě přizná, že ten kopec byl na něj až moc. Hraje tu super hudba a celý film stojí za to vidět už jen kvůli jediné scéně, kdy se spustí lavina přímo pod prknem Travise Racea. (09.01.2007)

Ve filmu se prolíná vyprávění zakladatelů snowboardingu a samotná akce na Aljašce. V průběhu se rovněž seznámíme se všemi hlavními hrdiny - jejichž tríčky a dovednosti na prkně nejsou žádný filmový trik...voni sou totiž faaakt dobrý!!Nic hlubokého v nich ale nehledejte a buďte rádi, že to dokázali! Because they are so great, so awsome, so skilled, you know? (19.03.2007)

Vzhledem k tomu, že to byl dokument, jsem od toho zas tolik extrému, jak je v názvu, nečekala.... a dobře sem udělala :) Svahy sice fakt extrémní byli, jenže moc extrémních jízd se nekonalo. Ale i tak se mi to dost líbilo - krásný záběry na krajinu Aljašky, ty východy a západy slunce nad třpytivou zasněženou karjinkou, paráda... Navíc zachytili i úplný začátky snowboardingu, který byly i dost vtipný, protože ty prkýnka na kterých se jezdilo dřív, to fakt stojí za to vidět :D Jestli měli tvůrci v plánu navnadit diváky na svět snowboardingu, tak se jim to určitě z velký části povedlo :) (08.12.2006)

O snowboardy jsem nikdy moc nezajímal, ale to asi protože jsem na něm nikdy nestál. Tenhle dokument mě ale docela zaujal. Nejlepší borci světa se sejdou na Aljašce, aby zdolali ty nejzrádnější hory. Všichni to jsou sympaťáci a na prkně to válej (Shaun White a Terje Haakonsen rulujou). To je ještě okořeněno docela dobrým dokumentem o historii snowboardingu a říznou rockovou hudbou. Je to ale na můj vkus moc dlouhé a občas jsem se u toho přece jenom nudil. I tak ale příjemné překvapení. 70% (09.09.2007)