L'Africain
The African
Afričan
Režie:
Philippe de BrocaKamera:
Jean PenzerHudba:
Georges DelerueHrají:
Catherine Deneuve, Philippe Noiret, Jean-François Balmer, Jacques François, Jean Benguigui, Joseph Momo, Gordon Heath, Pierre Michaël, Vivian ReedObsahy(1)
Podaří se Victorovi, žijícímu léta ve střední Africe, vymluvit krásné manželce nápad vybudovat na území přírodní rezervace středisko pro majetné klienty, kvůli němuž přiletěla z Paříže? Expařížan Victor žije ve vesnici u středoafrického Vilémova jezera. Je nejen pilotem správce přírodní rezervace, ale i ochráncem přírody. S domorodci vychází přátelsky, ale tvrdé boje svádí s pytláky v čele s Poulakisem. Do této atmosféry nečekaně přilétá z Paříže jeho manželka Charlotte s asistentem Planchetem. Chce si prohlédnout lokalitu, kde má vzniknout rekreační středisko. Victor naoko souhlasí, že je oba dopraví na požadované místo. Ve skutečnosti je vysadí hluboko ve vnitrozemí. Planchet ale ve vesnici objeví staré auto a dvojice se vydá zpět. Připletou se do cesty Poulakisovi, vraždícímu slony, i Victorovi, který na pytláky shazuje výbušninu. Pytláci unesou Plancheta. Charlottu, které se podařilo uniknout, najde a zachrání Victor. Po strastiplném putování dorazí k Pygmejům, kteří je ochrání před Poulakisovými muži. Charlotta se vrací do Paříže s odhodláním znovu se věnovat etnografii a také čekat na návrat Victora. (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (91)
Nemůžu si pomoct, ale to nádherné prostředí, skvělí herci a příběh - to je něco nepopsatelného, romantické a srandovní jak sfiňa. Už ten poprask na letišti v savaně, který způsobí hned zezačátku Philippe Noiret, je scéna u které umírám pokaždé smíchy. Tenhle film byla láska na první pohled (a to jsem tenkrát ještě ani pořádně nevěděl, co je to láska! :-)))) ). ()
Ona kariéristka, on gaučer, ona kráska, on model classic. Tak dlouho se nehledali, až se našli uprostřed Afriky. Oceňuji, že se Philippe de Broca nepokusil opít diváka přírodou na úkor příběhu, jak bývá ve filmech z exotického prostředí zvykem, a že k nastínění problému pytláctví a pašeráctví nepotřeboval záběry tlející fauny a slzopudná klišé. Navíc Philippe Noiret je obyčejný v tom nejlepším slova smyslu a Catherine Deneuve by si dokázala ve vteřině omotat kolem prstu i slona. ()
Vydarená reklama cestovky na dovolenku, respektíve trvalé presťahovanie do Afriky. Noiret sa v tejto divočine zbláznil a niet sa mu čo čudovať. Po tom, čo sem prišla aj jeho manželka Deneuve, ju čaká podobný osud. Jeden z tých filmov, pri ktorých si človek nostalgicky zaspomína na večery s rodičmi v 80. rokoch, keď mu dovolili si s nimi pozrieť nejaký francúzsky film v telke. Inak síce možno nič moc, ale de Brocovi sa občas podarilo vykúzliť buď pekný okamžik (spoločná večera), alebo zachytiť podstatu manželskej krízy. Záverečná scéna je potom doslova krásna. Chápem, že ľudia nad 50 si povedia, že dnes to už nemôže byť ono, že my nemáme také silné herecké idoly, medzi ktorými by to tak na plátne iskrilo a keď sa tí dvaja objímajú, tak je to pre staršiu generáciu esencia krásy kinematografie. ()
Muž z Afriky. Spíš lehká a hodně oddychová, než originální a stoprocentně dotažená Brocova osmdesátková hříčka z exotického prostředí na léto, viděna v chladném večeru po pěkné stráveném dnu v předvečer svátku sv. Václava na ČT 2. Třeba by to na mě právě uprostřed nějakého horkého dne působilo víc. Romantická zápletka (ona a on) ničím nepřekvapí, ale bavily mě Noirety cholerické výstupy a slovní přestelky s Catherine Deneuve, na které pravda nějak extra neujíždím. A možná více než slavná Catherine mě tedy bavíl plachý asistent Jean-François Balmera, který mi utkvěl v paměti ve Hrozbě a tady se na to hodil. Hudba hezká. Alternativní verze s Belmondem by jistě byla taky zajímavá. Ten měl přeci jen s dobrodruhy a Brocou bohatou zkušenost. ()
Francouzská noblesa uvádí dychtivého diváka tak trochu na scestí: lehká komedie má totiž současně všechny znaky "vážného" hraného filmu a jen místy lze zaznamenat náznaky triviálnějšího "lehkého" pojetí. Rozhádaný manželský pár, v němž se oba partneři na život a na smrt milují, aniž by byli s to spolu sdílet společný úděl, navíc nese všechny rysy "nezávisle osvobozené" postmoderny. Velké téma ochrany kulturního i přírodního afrického dědictví, jednoho z několika nejvíc ohrožených na naší planetě, se logicky prolíná do tektoniky vlastně láskyplného vztahu. Krásná černoška (spolu s jazzem v Africe, scény u Pygmejů) naznačuje možné limity filmu, který si na akční nehraje a ani jím být nechce. Příběhy partnerského míjení se dnes - tj. před čtvrtstoletím - mohou odehrávat na opravdu velké ploše času i prostoru. Ale to nejdůležitější je láska všedního dne, schopnost sdílet vše ve dvou. V dobrém i zlém. I na stříbrném plátně. ()
Reklama