Království potoků

po sérii papundeklových pohádek (mají své kouzlo!) zase jedna výpravná - a mě se líbila. Jsem celkem překvapená zdejším nízkým hodnocením. Děj to mělo, ne že ne, ale Troška to holt nebyl. Mě se tohle líbilo víc, než ty troškovy řachandy. Hodně se mi líbili Potok s Potůčkem a koně. Zlo nechybělo. Co je zlejšího, než uražená urozená domina? ;))) No, mohla řádit i víc, to je fakt, ale pokus o zabití je celkem dost, ne? Navíc nádherná klasická hudba, to byl balzám na uši. (16.04.2020)

Nepovedená pohádka. Příčinou neúspěchu je scénář. Scenárista Ludva (nevím, proč si tento člověk říká "spisovatel", k tomu má hodně daleko) se v osobě královny pokouší o jakýsi psychologičtější přístup a vtiskuje jí určitou nejednoznačnost. Královna je tu postavou v zásadě kladnou, či spíše – jak by řekli filmoví kritici 50. let – kolísající. Je to žena zahořklá, zhrzená, ale v postatě charakterní, schopná odpuštění a velkorysých gest, která se nakonec dá znovu dohromady s králem, jenž ji kdysi odmítl. To je ovšem problém: pokud je královna v zásadě sympatickou a kladnou postavou (a tak je od počátku líčena), pak nám v pohádce zcela chybí Zlo, s nímž by se princ Václav musel utkat o princeznu Annu. Plnění úkolů se ukazuje být spíše formalitou a z pohádky se vytrácí napětí, Václav nemá v podstatě žádného protivníka a nic nebezpečného mu nehrozí. Lepší by bylo, kdyby královna byla vyloženě zápornou figurou. Václav by musel vynaložit velké úsilí, aby ji přemohl, a až by se tak stalo, musel by královnu jako zosobněné Zlo stihnout zasloužený trest, tedy třeba i smrt. Zkrátka: pokusy o psychologizování nemají v pohádce co dělat ! Tam má být vše jednoznačné: tady je Zlo, tady je Dobro. Tyhle pokusy o originalitu jsou slepou uličkou, to by si měl pan „spisovatel“ uvědomit. Úkoly samotné jsou dost špatně vymyšlené. Zatímco při plnění prvních dvou musí Václav použít i svůj rozum, ve třetím jde vlastně o pouhý závod, tedy o fyzickou zdatnost. První a třetí úkol skýtá pro diváka možnost akce, druhý nikoliv. A to navíc pomlčme o skutečnosti, že první akční scéna, při níž princ odláká smečku psů od hejna kachen pomocí dvou pečených stehýnek, je nepřesvědčivá a podivná, pokud rovnou neřeknu nesmyslná. A druhý úkol je ještě podivnější. Hledat medailon v jezeře pomocí zrcadla a lampy ? V noci ? A co má znamenat to, že princ se nakonec na prohledávání jezera vykašle a předá královně svůj medailonek ? I když se pak přizná, tohle hlavní hrdina pohádky prostě nedělá ! Co se týká Potoka a Potůčka, myslím, že nadpřirozené bytosti, které jsou navíc patrony království, by měly mít povědomost o všem, co se kde děje, a tudíž by se nemusely složitě přesvědčovat, zda je královna ještě svobodná. A když už jsou patrony Království potoků, tak by mohli umět plavat. Nelze pominout také některé další výhrady: dialogy jsou nudné, jalové a někdy vyloženě pitomé a diletantské, občasné pokusy o humor dopadají tristně a navíc autor používá ve scénáři řadu klišé (princův výcvik, taneční hodiny apod.), které známe z celé řady podobných filmových i televizních pohádek. Je tu také spousta zbytečných scén (rokování dvou vyslanců apod.), zbytečně dlouhý je také úvod. Takže verdikt zní: Spíše diletantsky napsaná pohádka, kterou zachraňuje jen pečlivá režie a dobře vybraní herci. (28.12.2005)

Sledoval jsem tuhle pohádku tak napůl oka, takže to, že tam pro mě byly jakési nesrovnalosti, může být i moje vina, ale jako celek to dost drhlo. Ústřední zamilované postavy na mě působily hodně prkenně a tu jejich lásku jim nemohl uvěřit ani slepý s hluchým, a tak snad jediná postava, která na mě trošku zapůsobila, byla jakoby zlá tetička v podání Jany Krausové. Problém je, že ani jí jsem tu zlost moc nevěřil, jakoby zde nějaká opravdu zákěřná postava chyběla. A to je v pohádce problém. Ale koukat se na to dalo, narozdíl od Troškových taškařic. 30% (02.01.2013)

Ani nevím proč, ale bohudík jsem tuto pohádku neviděl ke štědrovečerní večeři a jsem za to neskonale vděčný. Ze všeho nejvíce (by) mi vadila dramatická hudba, která dělala pohádku temnou a jež nahlas zněla i při hrabání sena a veselých záležitostech, jako je maškarní rej a svatba. Pochopil jsem, jak jen nesprávně použitá hudba dokáže změnit vyznění děje. Mnohé další věci, jako že Potok a Potůček, čili živlové to vodní, neumí plavat, princ neplní úkoly a stejně je to jedno, v ději se nic neděje a chvályhodná je pouze zajímavá kamera, činí z této pohádky u mě produkt na jedno použití. Zde je oficiální text distributora velmi shovívavý, až přehnaně oslavný. Zajímalo by mě, v čem vidí výpravnost filmu. V tom, že se točil na třech lokacích a herci byli oblečení? (01.01.2015)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)