Království potoků

Bylo jednou jedno království a díky Bohu nikdo neví kde přesně. To království se tak nějak plácalo od ničeho k ničemu, figurovala v tom královna, která snad umřela či co a král, který by býval udělal lépe, kdyby umřel taky. Potoky a říčky mají své patrony, kteří, jestli jsem to dobře pochopila, se objevují a mizí když tahají za kravské struky. Taky tam princ někam jede na koni, ale kam a proč, to by snad chtělo mezitiulek jako v groteskách. (31.10.2010)

Filmy Pavla Jandourka mám moc rád. Ale tohle je prostě úlet, tedy především scenáristický. Na začátku sledujeme krále, jak si vybírá podle obrazů nevěstu - a najednou pic bum, sledujeme změny ročních období, a najednou na hradě pobíhá nějaký kluk. Ahá, domyslíme si, tak on si jednu z nich vzal a tohle je syn. Ale proč nebyla ani naznačena svatba? Syn má najednou ne osm, ale dvacet let, míří na laň, a najednou se vedle něho objeví dva kumpáni a začnou rozdávat rady a vůbec hýbat dějem, když jedou za odmítnutou královnou. Ta po dvaceti letech vypadá furt stejně, a světe div se!, má dceru! Kdy, kde, s kým? A proč o ní nejprve mluví jako o neteři, a ve skleníku jako o dceři? A princ, kdovíproč, dostane tři úkoly... Královna připraví past v místech, která zná, a pak sama špatně odbočí?... Zkrátka, nic na sebe nenavazuje, chybí ústřední linka děje, zmateně skáčeme sem, a tam, a divák netuší proč, protože se sice něco jemně naznačuje medailonem a kachnami, ale pro diváka je nutno otevřít karty více. Nakonec tedy vede jedině vymazlený vizuál, hudbu a solidní vedení herců, ale to je tak vše. (02.01.2013)

Chápu, že to pro ČT byla nouzová náhrada za Anděla Páně vyslaného do kin, ale to opravdu nedokázali sehnat žádný alespoň průměrný scénář? Nebýt dvou „balvanů“, kteří byli občas i trochu vtipní, nestál by výsledek vůbec za nic. O to líp jsem si mohl všimnout slušné hudby i faktu, že na výpravě se nejspíš šetřilo míň než u zmiňovaného Anděla Páně. (25.12.2005)

Námět vůbec není špatný, ale panu Ludvovi se podařilo udělat z něj strašně unylou záležitost. Každé vánoce se těším na hlavní pohádku a téměř pokaždé jsem zklamán, copak to už po revoluci nejde? Za komančů se točilo za pár chechtáků, pod knutou cenzury a za nutnosti různých kliček a kdovíčeho a byly to skvosty, všichni do toho šli prsama :-) Proč jsem po každé, nově natočené pohádce utahaný, jak kdybych skládal čtyřicet metráků uhlí na půdu? (15.12.2008)

Nepovedená pohádka. Příčinou neúspěchu je scénář. Scenárista Ludva (nevím, proč si tento člověk říká "spisovatel", k tomu má hodně daleko) se v osobě královny pokouší o jakýsi psychologičtější přístup a vtiskuje jí určitou nejednoznačnost. Královna je tu postavou v zásadě kladnou, či spíše – jak by řekli filmoví kritici 50. let – kolísající. Je to žena zahořklá, zhrzená, ale v postatě charakterní, schopná odpuštění a velkorysých gest, která se nakonec dá znovu dohromady s králem, jenž ji kdysi odmítl. To je ovšem problém: pokud je královna v zásadě sympatickou a kladnou postavou (a tak je od počátku líčena), pak nám v pohádce zcela chybí Zlo, s nímž by se princ Václav musel utkat o princeznu Annu. Plnění úkolů se ukazuje být spíše formalitou a z pohádky se vytrácí napětí, Václav nemá v podstatě žádného protivníka a nic nebezpečného mu nehrozí. Lepší by bylo, kdyby královna byla vyloženě zápornou figurou. Václav by musel vynaložit velké úsilí, aby ji přemohl, a až by se tak stalo, musel by královnu jako zosobněné Zlo stihnout zasloužený trest, tedy třeba i smrt. Zkrátka: pokusy o psychologizování nemají v pohádce co dělat ! Tam má být vše jednoznačné: tady je Zlo, tady je Dobro. Tyhle pokusy o originalitu jsou slepou uličkou, to by si měl pan „spisovatel“ uvědomit. Úkoly samotné jsou dost špatně vymyšlené. Zatímco při plnění prvních dvou musí Václav použít i svůj rozum, ve třetím jde vlastně o pouhý závod, tedy o fyzickou zdatnost. První a třetí úkol skýtá pro diváka možnost akce, druhý nikoliv. A to navíc pomlčme o skutečnosti, že první akční scéna, při níž princ odláká smečku psů od hejna kachen pomocí dvou pečených stehýnek, je nepřesvědčivá a podivná, pokud rovnou neřeknu nesmyslná. A druhý úkol je ještě podivnější. Hledat medailon v jezeře pomocí zrcadla a lampy ? V noci ? A co má znamenat to, že princ se nakonec na prohledávání jezera vykašle a předá královně svůj medailonek ? I když se pak přizná, tohle hlavní hrdina pohádky prostě nedělá ! Co se týká Potoka a Potůčka, myslím, že nadpřirozené bytosti, které jsou navíc patrony království, by měly mít povědomost o všem, co se kde děje, a tudíž by se nemusely složitě přesvědčovat, zda je královna ještě svobodná. A když už jsou patrony Království potoků, tak by mohli umět plavat. Nelze pominout také některé další výhrady: dialogy jsou nudné, jalové a někdy vyloženě pitomé a diletantské, občasné pokusy o humor dopadají tristně a navíc autor používá ve scénáři řadu klišé (princův výcvik, taneční hodiny apod.), které známe z celé řady podobných filmových i televizních pohádek. Je tu také spousta zbytečných scén (rokování dvou vyslanců apod.), zbytečně dlouhý je také úvod. Takže verdikt zní: Spíše diletantsky napsaná pohádka, kterou zachraňuje jen pečlivá režie a dobře vybraní herci. (28.12.2005)