Království potoků

Scénář napsalo dítě na základce, ale budiž. Ovšem režisér to dal natočit svému kocourovi a střih přihodil svému psu. Aby to dal nějak dohromady, tak se musel pořádně vožrat a sjet LSD. Úplně bych zapomněl na zvukaře a ruchaře. Ti byli v rauši celou dobu. Zvuk záchodu při potápění prince v jezeře je fakt "majstrštik". Chudáci děti.... (02.01.2013)

Že to bylo točený na Bouzově, to je jedno plus. Že se mi to zdálo inteligentní a originální a né uplně zaměřený na malý blbý děcka, to je druhý. Potěšilo, že se nad tím člověk musel sem tam aji zamyslet a že šlechtická mluva nebyla uplně jednoduchá jak pro fakany. Ale protože nejsu velkej fanda pohádek, tak víc, než dvě hvě nemužu dat. A co mi vadilo, tak jak to bylo nasnímaný - to sluneční světlo a celkově. Jinak kladem ještě může být i to, že tam nebylo moc triků a trapnejch triků... (10.02.2013)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)

Sledoval jsem tuhle pohádku tak napůl oka, takže to, že tam pro mě byly jakési nesrovnalosti, může být i moje vina, ale jako celek to dost drhlo. Ústřední zamilované postavy na mě působily hodně prkenně a tu jejich lásku jim nemohl uvěřit ani slepý s hluchým, a tak snad jediná postava, která na mě trošku zapůsobila, byla jakoby zlá tetička v podání Jany Krausové. Problém je, že ani jí jsem tu zlost moc nevěřil, jakoby zde nějaká opravdu zákěřná postava chyběla. A to je v pohádce problém. Ale koukat se na to dalo, narozdíl od Troškových taškařic. 30% (02.01.2013)

Chápu, že to pro ČT byla nouzová náhrada za Anděla Páně vyslaného do kin, ale to opravdu nedokázali sehnat žádný alespoň průměrný scénář? Nebýt dvou „balvanů“, kteří byli občas i trochu vtipní, nestál by výsledek vůbec za nic. O to líp jsem si mohl všimnout slušné hudby i faktu, že na výpravě se nejspíš šetřilo míň než u zmiňovaného Anděla Páně. (25.12.2005)