Občan pes

Oficiální text distributora říká něco o „surrealistické pohádce“. Pokud cílem tvůrců bylo vskutku něco surreálního, potom klobouk dolů. Smysl to moc nedává. V podstatě je to taková thajská odpověď Amelii z Montmaru. Jen s tím rozdílem, že tomu chybí spád, poutavější příběh, a je to příliš zahleděné do sebe. Výtvarná stránka je sice krásná, ale často působí samoúčelně. Třeba hora plastových lahví – vizuálně nádhera, ale je to nabaleno na tak chatrném ději, až jsem si říkal, proč někdo neinvestoval spíš do scénáristy než trikařů. (13.07.2006)

Příběh o Jin a Podovi,plastové hoře,ocasech,mrtvé babičce a o spoustě dalších záležitostí.Na filmu mě bavilo nejvíc to,že se tvůrci pouštěli do stále větších a větších absurdit,po nějaké době už jsem si nebyl jistý,jestli to byl jejich záměr,nebo jestli měli výhodnou dohodu s místními Triádami na dodávku halucinogenů,nebo jestli se štáb nadýchal barev,kterých bylo ve snímku použito výrazně nadlimitní množství.Ať už to bylo jakkoliv,film mě bavil,jen mi po nějakém čase začal lézt na nervy soundtrack,asi nebudu fanda thajského popu. (22.12.2016)

První půlhodinu jsem nevěříčně čuměl, co to za fůru bizarností, absurdit a různých ujetých nápadů se spoustou originální vizuální poezie na mě thajský režisér a scenárista složitého jména přichystal. Ani mě nepřekvapuje, kolikrát se v zdejších komentářích objevuje srovnání s Amélií z Montmartru, sám jsem si tu díky onomu stylu na ní brzy vzpomněl, jenže té se v souladu s většinou (hmm, u mě jaksi výjimečně :)) nedokázal tento thajský film vyrovnat ani z mého pohledu. Jednotlivé nápady zde sice frčí ve velice svižném tempu, díky čemuž film dokáže spolehlivě upoutávat po většinu času, ale samotná úroveň těch nápadů zároveň velmi nevyrovnaně kolíše od hravé poetičnosti přes místní infantilitu až po slušné úchylnosti (např. ten kluk, co všechno olizuje nebo drobní ješteří lidé se mi fakt protivili) i hra s vizuálními barvičkami a neotřelými zadními projekcemi působila na mě přes veškerou nápaditost občas až přehnaně křiklavě. Moje srdce si to holt ve výsledku moc nezískalo a spíše, než něco, co bych si vyloženě oblíbil a k čemu bych se rád vracel, byl pro mě Občan pes spíše „jen“ zajímavým nahlédnutím do originálního filmu z exotické země, s jejíž kinematografií se setkávám velmi výjimečně. Ústřední písnička byla však velmi povedená a asi se mi při vzpomínce na tento film vybaví z té pozitivní stránky nejvíc. [60%] (13.04.2022)

Pohádka, která ve mě vzbudila jisté zklamání. Čekala jsem opravdu více. Ale čeho vlastně více? Jak říká May, je to opravdu pohlazení, jemné pohlazení po tváři, které je ovšem sotva cítitelné. A za nejsilnější vjem z celé té pestrobarevné, bláznivé komedie, považuji pocit ze sounáležitosti s milovanou bytostí, která neustále uniká nastraženým sítím lásky do kterých se tak snadno spousta lidí zamotá, ale ona je jiná, nezdá se být bystrá, ale i přesto stále uniká, a v momentě, kdy už přestáváme doufat a klást pastičky, je to ona, milovaná bytost, která sítě sama napne a vklouzne do nich. A my jen zíráme a nevěřícně kroutíme hlavou. (04.04.2007)

Asi za najväčší nedostatok tohto filmu považujem to, že mi hodnú chvíľu trvalo, kým som si na daný štýl zvykol a rozhodnutie, či sa mi film skutočne páči, prišlo zhruba v polovici. V jadre ide o jednoduchú romantickú komédiu, ale v tomto smere snáď ešte viac ako v ľubovoľnom inom žánri platí, že nie je dôležité čo, ale ako. No a to ako asi najviac pripomína filmy Michela Gondryho. Stále je však Občan pes jasným autorským filmom svojho režiséra a nie kópiou inšpiračných zdrojov. Závislého plyšového medveďa ste dovtedy nemali nikde inde. (14.03.2023)