Sólokapr

Celkem pohodová a příjemná taškařice s kriminální zápletkou, která sice není nijak originální, ale o to u Woodyho přece ani nejde. Hlavní tu jsou opět dialogy, které se sice kvalitativně předešlým Allenovým počinům přiblíží jen zřídkakdy a občas se mi zdálo, že v některých momentech mistr jen unaveně vykrádá sám sebe, přesto ale nemohu tvrdit, že bych se nudil. Oproti Allenovým starším filmům působí Sólokapr poněkud prázdnějším dojmem, co se myšlenek a děje samotného týče a v porovnání s "neallenovskou" a brilantně vystavěnou žánrovkou Match Point se jedná o velký krok zpátky, přesto bych Sólokapra ani náhodou neoznačil za špatný film...nazval bych ho lehkou jednohubkou, po jejíž konzumaci nehrozí žádné střevní potíže a po několika hodinách si ani nevzpomenete, jakou že to měla chuť. 65% (29.11.2008)

Woody Allen mi opět sedl do noty. Všechny scény, kde se objevil byly jednoduše precizní. Role mága byla prozatím jedna z nejlepších rolí, ve které jsem jej měl možnost vidět. Začínám se pomalu zamilovávat do jeho dialogů. Téměř vždy se jedná o neskutečnou smršť hlášek, která mi dovede rozpohybovat bránici. Ten člověk musí být z jiné planety. Když se k tomu přidá nevšední příběh a troška toho mysteriózna, tak je o zábavu postaráno. Nějakou předvídatelnost si vytýkat netroufám, neboť jsem během sledování značnou část stopáže podezíral Jackmanova otce. Samozřejmě, že divák narazí i na slabší pasáže a oči diváka s dobrým vkusem nepotěší Scarlett Johansson, která je zde překvapivě velice ošklivá, či minimálně vedle fešáka Jackmana ošklivě vypadá. Pokud nevěříte, že může existovat osoba, která je neskutečně otravná a přitom se v její společnosti cítíte dobře, a dokonce tuto společnost vyhledáváte, tak nejvřeleji doporučuji zhlédnutí tohoto snímku. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka mat.ilda. (03.02.2017)

Novinářský SÓLOKAPR! Největší senzace od dob Jacka Rozparovače!..... Je škoda, že v neskutečné konverzační smršti nemá víc prostoru jízlivý humor. Jinak je tu stále vitální (i když stárnoucí) Woody, úžasná a pro ,,jeho“ filmy stvořená Scarlett J., sympatický H.Jackman a slabší zápletka u jinak sympatického příběhu. Jednoduché napětí typu: jestli tam teď přijde, tak je chytne – nemusí na každého fungovat. Zvlášť, když jde o život! Neurazí, nenadchne. Snad jen ta Scarlett.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Pochopím, proč by sexy novinářky neměli dělat interview v hotelu. 2.) Poznám, jak mám hrát poker, když si chci za výhru koupit Rubense. 3.) Jsem zamilovanej do masovýho vraha. 4.) Zjistím, že smrt není handicap. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (25.10.2010)

Woody pokračuje v zavedeném tempu jeden film ročně a zdá se, že jen tak brzo s tím nehodlá přestat. Nic proti tomu, vždyť předchozí snímek Match Point dokazuje, že výborné filmy točit stále umí. Sólokapr se podobně jako MP odehrává v Londýně a děj se opět točí kolem půvabné Scarlett Johansson, tentokrát v roli nezkušené studentky žurnalistiky. Přesto jsou to dva naprosto rozdílné filmy, které nemá smysl srovnávat. Sólokapr je fantaskní komedie, v níž už ani tak nejde o vlastní příběh, který by mimochodem z pera méně schopného autora vyzněl hrozně banálně (kolik variací na Jacka Rozparovače už tady bylo? A kolik dobrých?). Woodyho síla spočívá v tom, že tento banální příběh dokáže zkombinovat nápaditými dialogy a opepřit specifickým druhem humoru jako nikdo jiný. Jen málokdo umí tolik otřepaných klišé (bohatý princ a chudá popelka patří mezi ta největší..) přetavit v originální a vtipné momenty, které film spolehlivě drží pohromadě. Nicméně kromě toho film obsahuje řadu pro mě nepříjemných momentů, které Woody ještě mohl na svém scénáristickém ponku trochu obrousit. Splendiniho koktavost a neschopnost se vymáčknout mi nevadila. Je to očekávatelná návaznost na jiné Allenovy neurotiky. Spíš mě zpočátku dost iritovaly jeho neskutečně trapné řeči, kterými se snažil mezi londýnskou smetánku zapadnout a které Sondra (Scarlett) nemohla vystát. Připadalo mi to, jako by Woody chtěl být ještě allenovštější než obvykle. Naštěstí postupně jeho repliky nabývají na smysluplnosti... Vadily mi i skoky, kterými v úvodu děj svazoval - Splendini posílá Sondru pryč a z ničeho nic jsou to nejlepší společníci, které nic nerozdělí (ona sdílená nadpřirozená zkušenost mi přišla málo.. :) ), a konečně v některých scénách je těch klišé až příliš. Sólokapr určitě nepatří mezi nejlepší režisérova díla, ale jako oddechovka je to film dobrý a stále plný allenovského humoru a nadhledu. Uvidíme, s čím příjde příště.. (27.09.2008)

Napoprvý se u Woodyho filmů vždycky jenom chechtám, až padám pod sedadlo, a ani u Sólokapra to nebylo jiný. Prostě už jsem dávno přistoupil na allenovskej pohled na svět a ještě jsem nikdy nebyl zklamanej, protože mi jeho filmy připadaj buď skvělý, nebo dokonalý (zatím s jedinou malou výjimkou, navíc hodně starou). Podstatná věc při vnímání tohohle filmu je, že Sólokapr je úplně jinej žánr než Match Point, i když na první pohled hodně láká ke srovnávání, hlavně místem děje a tou tak trochu detektivkovou stylizací. Ale zatímco Match Point bylo vlastně regulérní drama, který nad žánr povznášel hlavně Woodyho těžko napodobitelnej humor, kterýmu se málokdo umí třeba jen přiblížit, Scoop je klasická Allenovská groteska plná obskurních a nezřízeně vtipných postaviček, který se ve velkej většině chovají jako naprostý paka, ale sypou při tom z rukávů jedno eso za druhým v podobě neuvěřitelných hlášek. Nejlepší je, že když to pečlivě sledujete od začátku až do konce, dojde vám, že každá věta je vlastně vtipná a má ve filmu svoje daný místo, navíc Woodyho práce s pečlivě vybranými herci (tady hlavně originálně a nečekaně obsazená Scarlett Johansson) vytříská z domyšlenýho scénáře vždycky ještě něco navíc. A na kouzelníka Splendiniho jsem se koukal tisíckrát radši než na cokoli od Davida Copperfielda. (10.12.2006)