A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu

Božena Němcová, česká spisovatelka. Je smutné, že nás zrovna Němci učí znát naší národní historii. Na druhou stranu je to možná dobře, protože si dokázali udržet střízlivý odstup. Nekoná se heroizování, feminizování, nekoná se hra na "skryté poselství" ani se nesnaží být populárně nauční. Vyprávění se redukovalo na výseky z intimního života naší paní Boženy, která je líčena zcela civilně, bez patosu, jako ženská, co si toho v životě vyžrala až běda. Veliká pochvala za vizuál! Něco tak střízlivého a zároveň velmi působivého jsem opravdu nečekal. Jednoduché plochy, jednoduchá barevnost, v nichž o to víc vyniknou smítka prachu poletující ve světle nebo kůrky chleba na stole. A to vše prosím úplně bez kýče! Jediný nádech romantiky se objeví v krátké vizualizaci "z Babičky", ale tam se to rozumí samo sebou. Nakonec tedy: veliká pochvala. Němci se snažili a povedlo se. Bez patosu a zároveň velmi osobní a přitažlivé. V dezolátním stavu naší současné takykinematografie, si nedokážu představit, jaká neskutečná kejčařina by z tohoto filmu vznikla, kdyby ho natáčeli Češi. Někde kolem 85% a gottseidank za Malíře a Dagmar Knöpfel! (31.07.2009)

Jaktože film o největší české spisovatelce Boženě Němcové natočila Němka? Tato otázka mi vrtá hlavou. Čeští scénáristé a režiséři se raději věnují filmům jako jsou Panic je na nic nebo Rafťáci. Scénář se inspiroval posledními třemi dopisy, které Božena Němcová napsala svému milenci Vojtěchovi před svou smrtí. Vzpomíná na neštěstné manželství s Josefem, na útěk od něj a také na utrpení spojené s nemocí. Musím říct, že Corinnna Harfouch to snad ani lépe zahrát nemohla! Z filmu je cítit bolest a beznaděj, kterou musela Božena Němcová prožít. (03.06.2006)

Film o posledních dnech české národní spisovatelky Boženy Němcové. Jediné, co se mi tam nezdálo byla absolutní ignorance manžela B.N. Josefa Němce. Byl sice "suchopar ", který se svou povahou k Němcové nehodil, byl též o mnoho let starší, ale nikde jsem se nedočetla, že by byl takový vulgární opilec, jak jej ukazuje film v podání Boleslava POLÍVKY. No, kdoví jak to všechno bylo. Jako životopisný film posledních let života Němcové mi to připomínalo film "Frída". Zkrátka : ženy v umění to mají vždycky těžké. (20.02.2009)

Jsem na rozpacích, jestli dát tři, nebo čtyři. Místy se mi film líbil a byl strhující, místy mi přišel zmatený. Některý momenty jsou ve filmu víckrát (do teď jsem nepochopil proč) a celý to působí velmi zvláštně. Na druhou stranu tu je úžasná Malířova kamera, výborná atmosféra, strhující herecký výkon hlavní představitelky a hodně českých herců (zejména Polívka dokazuje, že umí zahrát i charakterní roli; ani ostatní naši herci špatný nejsou, jen prostě maj málo prostoru a nemaj moc co hrát). Velmi zvláštně pojatý životopis, možná, že moje hodnocení ovlivnilo i to, že Němcovou fakt moc nemusim. Ať je to, jak chce, hanba našim tvůrcům, že o ní nikdo nenatočil film a muselo to zůstat na našich sousedech z Německa, Hlavně, že tady vznikaj "úžasný" perly typu Kameňák, Rafťáci, Panicové a další. Je dobře, že tenhle film vzniknul, i když určitě není pro každýho, vyžaduje pozornost a trochu i znalost života Němcové. Mezi třema a čtyřma, dal bych tři a půl, to tu neni, dám tři. (20.02.2009)

Tři poslední dopisy Boženy Němcové podkladem pro úžasný intimní portrét jejího nitra. Tragédie ženy (nenaplněnost, samota, smrtelná nemoc zasahující navíc ženské orgány), tragédie matky (smrt syna Hynka), tragédie manželky (bolestný vztah s Josefem Němcem), tragédie spisovatelky („Musí to být krásnější. Musí to být krásnější.“) – to vše je podáno komorní filmovou formou a subjektivním pohledem hlavní hrdinky. Všechny tři poslední dopisy Boženy Němcové pojednávají o jejím útěku z Prahy a pobytu u přítele Danka - každý z textů se ale liší mírou své expresivity a subjektivního zabarvení. Film je tak trojnásobnou variací na stejné události – od počátečních hořkých tónů po konečné smíření se světem. Snímek je postavený na neopakovatelném hereckém výkonu Corinny Harfouch, s jejímž výrazem neožívá idealisticky plochý obraz šťastné Barunky z Babiččina údolí či oficiální portrét objevující se ve všech učebnicích, ale Halasovy verše ze sbírky Naše paní Božena Němcová. „Nad tesknou ženou teskný muž, nad láskou samý žal, za tesknou ženou teskný muž, srp žalu žal, srp žalu žal“. (27.11.2006)