Fast Food Nation

Zajimvy namet zabyvajici se Americkou "narodni masinerii" - rychlymi obcerstvenimi. Film celou problematiku popisuje z pohledu Marketingoveho poradce jedne takove firmy, dale pak z pohledu Mexickych uprchliku, kteri byli nuceni pracovat v jedne z tovaren vyrabejici hamburgry. A posledni pohled je z pozice mlade studentky pracujici v jednom z FastFoodu.. Pokud jste naruzivymi konzumenty hamburgeru, doporucuji vychovne shlednuti :-) (19.06.2007)

Ta pasáž ke konci je silně nechutná a pro masožrouta, což já jsem, poměrně demoralizující. Ale o něčem jiným. Scénka s krávama v ohradě by se v českým filmu před dvaceti lety použila jako alegorie na komoušskou éru. Přijde mi docela zajímavý, že tady ji používá amík s poukazem na dnešní vývoj konzumní společnosti. Hm. Prostě krávy tam neměly žádnýho indiána, kterej by prohodil půl koupelny oknem... (08.11.2007)

A i kdyby to byla pravda, přesto mě to neodradí, jednou za čas je prostě jídlo z fast foodu pochoutkou :). A budu tyto podniky navštěvovat i nadále, i přesto, že uvnitř není maso. Mají to dobře okořeněný a mýmu žaludku to chutná, takže ukazujte si obrázky z jatek klidně dál, třeba si tam melte i krysy, ve výsledku je to chutný hamburger a o tom to je. (01.02.2008)

Neřekl bych, že je to zas až taková agitka. Nebo jste měli pocit, že to, co tam povídá Bruce Willis, je nějak mimo mísu? Scéna s bojácnými, hloupými kravičkami je také výživná. Nechováme se, my lidi, kolikrát úplně stejně? Klid, pohoda, jistoty... vystoupit z komfortní zóny netřeba. Kdo ví, co číhá za hranicemi ohrady. Spíše než cokoli jiného, je Fast Food Nation obrazem naší společnosti, ve které chceme mít všechno rychle a pak se divíme, že je to sračka (doslova). A když s tím chceme něco dělat, zjistíme, že systém je chytře nastaven tak, aby se z něj ovečkám nechtělo. Ostatně, jak také ukázáno na mexické linii příběhu, člověk riskuje a odhodlá se změnit svůj život, až když mu teče do bot. (15.07.2009)

Skrze naivní iluze bossů korporačních fasfoodových řetězců, sociální zázemí náctiletých zaměstnanců v pestrobarevných uniformách řetězcových poboček a drsný život špatně placených imigrantů pracujících v masokombinátech skládá režisér Richard Linklater nelichotivý, celoplošný obraz světa fastfoodové kultury. Namísto lineárního příběhu film tvoří epizodní výjevy, které fungují jako malé reportáže. Nepřítomnost příběhu sice vede k nesoudržnosti, ale zároveň umožňuje naznačit všechny aspekty fastfoodové kultury a poukázat na její globální vliv. (15.08.2008)