V zámku a podzámčí

„Lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi“ Kouzelně natočený film, který sice zobrazuje (zejména v úvodu) těžkou bídu prostého lidu, přesto vyznívá až neuvěřitelně pozitivně. Jako by onen příběh o jednom doktoru (Petr Haničinec) s „pověstí sociála“ a přesvědčením, že „je potřeba lidskou společnosti postavit na onačejších základech“ a jedné hraběnce (Jana Brejchová), která díky doktorovi pochopí, že „člověk může být šťastný jen když dovede odpustit“, byla spíš taková pohádka pro dospělé. Božena Němcová zažila bídu na vlastní kůži, a tak se asi nelze tomu pozitivnímu závěru ani divit. (06.04.2021)

"V zámku a podzámčí" pro mě byl dlouhou dobu jen název jedné z knih ze seznamu školní povinné četby. Dva týdny zpátky jsem náhodou zahlédl tento název v TV programu a rozhodl jsem se na tento zfilmovnaý příběh podívat. Výsledkem jsem byl ohromen, jedná se o úžasný a zajímavý, i když možná lehce naivní příběh o jednom sirotkovi, jedné nepříliš sťastné kněžně a jednom doktorovi žehrajícím na nespravedlnost světa. Když se osudy těchto tří lidí, kteří spolu zdánlivě nemají ani nemohou mít nic společného, spojí dohromady, vzejde z toho příběh, který dokáže zaujmout a který může i ty největší pesimisty přesvědčit o tom, že dobro nakonec může zvítězit. Filmu dominují naprosto přesvědčivé herecké výkony všech zúčastněných, což v kombinaci s bezchybnou režií a zajímavou předlohou dělá z tohoto příběhu film, který stojí za to vidět a u kterého se snad ani žádný divák nemůže nudit. Já jsem s výsledkem spokojen a nakonec jsem se rozhodl udělit čtyři hvězdičky. (11.11.2012)

Velká česká spisovatelka a jedna z nejvýraznějších představitelek pozdního obrozeneckého období Božena Němcová (1820 - 1862) vytvořila nejzávažnější část literárního díla až v posledním desetiletí svého života, v době, která pro ni nebyla psychicky ani fyzicky přiznivá. Vedle snad nejslavnější, autobiograficky pojaté Babičky převažují v její tvorbě krátké povídky, nejčastěji situované do venkovského prostředí, v němž se setkávají příslušníci jednotlivých vrstev i věkových generací. Obvykle v nich následuje motiv napravení a zmoudření (ne náhodou bývají napravenými téměř zákonitě lidé šlechtického původu). Filmoví tvůrci se ovšem k Němcové vraceli kupodivu výjimečně a nejčastěji proto, aby se pokusili o nové a modernější zpracování Babičky; televizní adaptace režiséra Ludvíka Ráži je vlastně zatím jedním z posledních návratů ke spisovatelčině odkazu. Navrátem ale doslova velkolepým, aniž by ona velkolepost byla na první pohled jakkoli zastoupena. Dramaticky sevřený příběh chudého sirotka, kterého můžeme chápat jako prostředníka k mravnímu vykoupení marnivé zámecké paní, vyniká kromě výborné kameramanské práce Andreje Barly především galerií mimořádných hereckých výkonů. Vedle plejády elitních zástupců české divadelní a filmové Thálie (Brejchová, Budínová, Kolářová, Hlaváčová, Havelková, Růžek, Haničinec, Pešek, Sklenčka, Satoranský a celá řada dalších) ale nelze neupozornit na vskutku jímavý herecký výkon sotva desetiletého Marka Mikuláše, který byl rovnocenným partnerem starším a zkušenějším souputníkům. Nadčasová hodnota většiny televizních inscenací, vyrobených paradoxně v politicky nekompromisních letech tzv. normalizace, zůstává nepominutelná a stále inspirativní, neboť oplývá několika nezbytnými pozitivy - kvalitním scénářem, přesnou režijní koncepcí a přehršlí dnes již stěží nahraditelných hereckých kreací. Atributy, které současné tvorbě až palčivě schází. Bohužel. (03.08.2010)

Těžko říct, zda je trapnější Němcové románové citové vydírání poplatné době – který bohužel lid vezdejší stále kvůli komunistům považuje za dokumentaci reálného stavu – se vším tím ryze černo-bílým popisem, v němž ja každá postava jen karikaturou určité, do extrému vyvedené povahy – jak už měla Němcová ve zvyku – anebo provedení, s nímž se do vyobrazení těchto karikatur prorežimní herci pustili až s patologickou zaujatostí. Ale že „lidé byli určeni k obrazu Božímu, ne psi“, rovněž jako „nenajdete klidu, dokud neodpustíte“, to je pregnantní ;) (25.11.2023)

Přijde mi to jako pokus o určitý realistický pohled, avšak s určitým zjednodušeným pohledem na celý problém, a až jistým pohádkovým vyzněním. Jak mám Rážovy filmy rád, tady to vypadá, že se nějak moc nesnažil a téma mu k srdci nepřirostlo - je to takové strojené a chladné, poněkud povrchní, jako by se některé scény jely na první dobrou. Jinak proti onomu sociálnímu vyznění nic nemám, přece jen báchorkám o tom, jak lidé zbohatli jen a jedině svou pílí, věří jen ti samotní zbohatlíci, ostatní vědí, že je to hodně o intuici, dravosti, známých, správných informacích, lobbyingu a mnoha dalších okolnostech, kde už to bývá často na hraně nebo za hranou nějaké morálky. Ale inscenace samotná mi prostě přišla utahaná, nevzrušivě natočená, a i mí oblíbení herci hrají tak nějak na půl plynu. (01.01.2018)