Rodinný přítel

Konečne jeden Sorrentinov film, ktorý som si pozrel so záujmom. Akurát zo začiatku to tak nevyzeralo, keď sa objavil Geremio-Zlaté srdce ako šmatlavý Quasimodo úžerník žijúci štýlom bezdomovca večne s hompáľajúcou sa igelitkou v zlomenej ruke. Potom sa film ale tak rozbehol, že som ho zhltol bez prestávky, nemalú zásluhu na tom mala aj kamera, ktorá nám servíruje naozaj skvostné kompozície. Aby tie málo pravdepodobné udalosti mali nejaký význam, stále som rozmýšľal, či chce práve režisér z Talianska, najviac zadĺženého bohatého európskeho štátu, povedať to, že život na dlh je zlý a nesmieme mu obetovať ešte aj mladú generáciu. –––– Bude tam, keď ho budeš potrebovať, ale aj keď nebudeš. –––– Ale ja som jej povedal: Láska, melóny neexistujú. Je to len voda, ilúzia. –––– Moja posledná myšienka bude patriť tebe. (17.11.2018)

Odporně slizký lichvář v podání vynikajícího Giacoma Rozza mohl nechat diváky utápět v neutuchajících pocitech zhnusení nad tím, čeho všeho jsme my lidé schopni. To by ovšem musel jeho příběh natočit někdo jiný než Paolo Sorrentino, který v podstatě každým svým počinem dokazuje, jak se dá nadmíru okouzlujícím způsobem propojit obsah s formou. Ač se snímek hemží odpudivými lidskými charaktery, tak díky jisté dávce tragikomiky a dokonale namixované hudbě nepatří k filmům, o nichž si po jejich zhlédnutí řeknu, že už je nikdy nechci vidět. Ba právě naopak, moc ráda se k němu zase vrátím, abych se ujistila, že i o stinných stránkách člověka je možné vyprávět s nadhledem a důrazem na estetiku. (90%) (11.02.2021)

Výtečný film, který nezapře typický Sorrentinův režijní styl. Hlavní postava má v sobě navíc mnohé z hlavních postav dalších Sorrentinových filmů - Geremia je podobně bohatý, osamělý a výstřední, jako Titta z NÁSLEDKŮ LÁSKY, Giulio z filmu BOŽSKÝ, Cheyenne z TADY TO MUSÍ BÝT i Jep z NÁSLEDKŮ LÁSKY. Jako by Sorrentina stále přitahoval stejný typ osobnosti, od něhož se částečně odklonil až v MLÁDÍ (které mi z navíc jeho dosavadních snímků přišlo jednoznačně nejslabší). Co mě na tomto filmu nadchlo, bylo dokonale zvolené obsazení - Giacomo Rizzo v titulní roli je naprosto fantastický, stejně jako úchvatná Laura Chiatti, která zde představuje jeho dokonalý protějšek - ti dva jsou kráska a zvíře par excellence. A celkově mi přišlo, že je z toho filmu hodně znát velká příprava, která předcházela jeho vzniku - jako by byl každý herec dlouho hledán tak, aby přesně zapadal do své role, a jako by byl každý detail v tom filmu důkladně promyšlený, a přesně zapadající do jednoho celku - ten film je naprosto omračující po vizuální, zvukové i herecké stránce, a trochu mě tam zamrzel jen konec, který mi přišel tak nějak useknutě otevřený (a který mi mimochodem připomněl závěr filmu Nejvyšší nabídka) - a potom mi moc nesedl soundtrack - většina použité hudby se podle mě do toho filmu nehodí, ale to už je vyloženě otázka osobního vkusu. Rodinný přítel je skvělý artový film, který mě téměř bezmezně dostal. (14.05.2017)

I když jsem s filmy Paola Sorrentiniho docela obeznámen, byl jsem opět velmi překvapen. A to snad ještě více než u filmů od Kiarostamiho počínaje a Lynchem konče. Celé pojetí, jednotlivé epizody ze života lichváře Geremia (rodiného přítele), jeho interakce se svým okolím, a prostředí, do kterého je zasazen, tvoří jakousi plastickou hmotu, kterou může divák volně formovat podle svých tužeb a představ. Skutečně, režisér mimořádné imaginace. Pozn.: Mnozí recenzenti považují "Geremiu za odpornou formu života", ale tak to docela není. Geremia je v mnohém hadikapovanán (fyzicky postavou a duševně svými touhami) a snaží se jen svá omezení kompenzovat svojí (byť trochu zvrácenou) inteligencí. (26.06.2017)

Při sledování tohoto filmu se vkrádá otázka: Je možné odpustit či dokonce milovat i tak odporného a výsostně slizkého člověka, jakým je hlavní "hrdina", no spíše hlavní postava, tohoto příběhu? Čím vlastně je - strůjcem všech neřestí nebo jen ubohou a slabou obětí? Chvílemi jsem se přistihl, že ho i lituji, ale pak jsem musel lítost zaplašit. Právě takovou lítostí se totiž posiluje zlo a ne naopak. Ještě že je to jenom film. I když ... (28.05.2008)