Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

„Co se v jazzu naučíš, v stáru jako když najdeš.“  Tahle absurdně rozverná parodická hříčka pro mě snad neztratila nic ze svého kouzla od doby, kdy jsem se u něj bavil jako puberťák. Tenkrát mě sice zklamalo, že mnohé hudební hvězdy se zde doslova jen mihnou, ale po letech se zase mnohem víc bavím mj. nad zdařilými metafilmovými vtípky, které přináší vypravěč–nápovědník Milan Lasica. Máme zde originální koncept komedie s průběžně vznikajícím scénářem k romantickému filmu, který si sám střílí ze sebe včetně různých klišé zápletek, sentimentu, přehnaných zvratů i překombinovanosti, zároveň z každého kouta tu probíhá nabitá palba vtipných narážek na vše možné, dotažených uprostřed nespočetného množství gagů ab absurdum (např. i zparodování legendy o odklánění se diváků před jedoucím vlakem – tentokrát však plovoucí lodí na plátně :D )... parodují se tu lidová řčení, kterým se stejně jako dalším slovním hříčkám dostává vizuálně doslovnímu provedení, obrací se klasické vyprávění příběhu v divadle, literatuře a filmu za pomoci skvělé průvodní trojice Vyskočil–Svojtka–Augusta, to vše v kulisách známých pražských míst. Do děje je různě zapojena i soudobá československá kulturní scéna, v pojetí opravdu jak z nějaké silvestrovské estrády, přičemž řada známých osobností si vystřihne sebeparodické cameo (major Jirsák vyhlašující celostátní pátrání po ztraceném harmoniu rulezz :D ). Nedotčen ze strany tvůrců nezůstal ani nejdřív z desky plně puštěnej Felix Slováček, který o něco později se svým instrumentálním sólem osvěží film jedinou poklidnější, poetickou chvilkou. Podobně jako u Podskalského Trháku (1980) mám pocit filmu, který na jedné straně z humoru a stylu tehdejších estrád dost vychází, ale na druhé straně je současně i hravě paroduje. Vydařila se i ústřední Hapkova melodie, Švankmajerův animovaný souboj budíka s kouskem masa během titulků či závěrečné live vystoupení Laďky Kozderkové na pozadí svatby vskutku bizarní (a jedem! ♫ :)). Zmíněný Trhák však u mě zůstává o třídu výš, nejen proto, že mě tu Luděk Sobota občas se svou věčně opakovanou jedinou polohou už lehce otravoval. [80%] (26.02.2024)

jako kdyby někdo přijel v roce 1978 z Anglie a nadšeně vyprávěl o Monty Pythonech, anarchistickej humor, že to mladý žerou a že to musíme tady udělat taky...pak ale těsně na začátku psaní scénaře nečekaně umřel a dopsali to jeho kámoši, kteří dojížděli zbytky českýho lsd a chlastali k tomu myslivce. No a pak nějak donutili většinu nejaktuálnějších hvězd šoubyznysu (včetně Hapky, Mišíka a Švankmajera - asi jim nabídli par kapek toho lsd) aby v tom účinkovali. A natočili to jako reklamu na Prahu. Ve stylu hudebně zábavného pořadu ČST....Nene, nedá se to popsat, musí se to vidět. Nic podobného na světě neexistuje. Na to nemaj ani Japonci. Čimž pádem není možné dát míň jak 5* (14.03.2012)

Dech berouci bizzarkomedie, kde se objevuji temer vsechny herecke a hudebni osobnosti konce 70.let a kde je dej natolik nepredvidatelny a sokujici, ze nemuzete ani nachvilku odbehnout na zachod. Obrovske mnozstvi gagu a vtipnych replik vychrcholi zaverecnou LSD scenou na Staromestskem namesti, presne vedle tech hodin, jak do nich nekdo pred lety hrabnul a od ty doby nejdou. Zde se stretavaji vsichni hlavni i zatim nepredstaveni protagoniste filmu. Pri sledovani doporucuji konzumovat velke mnozstvi drog, ktere umocni zazitek z filmu. Mimochodem, nechcete nekdo harmonium? (07.08.2006)

Humorná estráda plná skečů, parodií, odkazů na vše související ke své době či českého vlastenectví, písniček a melodií všeho druhu. To vše jak vystřižené ze silvestrovské televizní zábavy. Hodně to připomíná podobný snímek ´Trhák´, který však vznikl o něco později. Že by se tu Svěrák při psaní scénáře inspiroval? Mnohé odkazy dnešním mladým divákům už málo co řeknou, takže je dokáží ocenit jen pamětníci této omšelé doby. Vše srší skvělými nápady, ale na celovečerní film je to místy značně křečovité a jakoby nucené. Tady je názorně vidět ten propastný rozdíl mezi televizní a filmovou zábavou. A proto se snad možná Svěrák pustil do svého ´Trháku´, aby vše napravil a uvedl takovýto pokus na pravou míru. Každopádně každý nápad se cení a jak se říká: ´Chybami se člověk učí´. (01.08.2015)

Československá hudební komedie, jež je netradičně postavena na slovních hříčkách. Poměrně zajímavý nápad převádějící ustálené slovní spojení do absurdních dvojsmyslů, který je nalepen na velmi primitivní příběh s podobně jednoduchým hudebním doprovodem. Nemohu říci, že několik nápadů nebylo vtipných, nicméně většina gagů na mě působí velmi infantilně až trapně. Snímkem provázejí tři hlavní postavy ( I. Vyskočil, K. Augusta, P. Svojtka) v roli jakýchsi glosátorů či prostředníků snažící se divákovi přibližit děj, současně příběh a jeho vývoj komentuje M. Lasica v divadelní nápovědě. Ve filmu je možná až příliš nápadů bohužel velmi rozdílné kvality, celek nedrží při sobě, opakované situace např. s harmoniem jsou až otravné. V dalších rolích se představí L. Sobota a L. Kozderková v rolích snoubenců. Vzhledem k tomu, že na snímku mě nejvíc zaujalo hudební sólo F. Slováčka a píseň N. Urbánkové, je jasné, že příběh a herecké výkony jsou na mizerné úrovni (čestnou výjmku tvoří K. Augusta). Režisér T. Svoboda se pokusil zaujmout netradiční bláznivou komedií, nicméně já jeho dílo hodnotím jako těžký podprůměr, hloupostí tam bylo vskutku až příliš. (28.07.2014)