Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Pozoruhodné, že i v roce 1979 mohla vzniknout v Československu pěkná hudební komedie s prvky grotesky. Tvůrci toho navrstvili opravdu hodně, což se asi největší slabinou. Ale jinak má film hodně zajímavých míst. Mihne se tu celá plejáda českých zpěváků a hudebníků. Kamera je vycizelovaná, jednotlivé záběry dávají smysl, střih je svižný a podtrhuje absurdní situace i symbolické záměry. Nápad s postupně vznikajícím scénářem je nosný, dovuluje vrátit se v ději a dal vzniknout výborné nápovědě i třem pánům v černém na pozdaí. Luďka Soboty bylo tak akorát, u Laděnky Kozderkové bych si klidně i přidala, hlavně u zpěvu. Hvězdné obsazení vedlejších rolí se vyplatilo, navadí, že se někteří jen mihnout. Pěknou roličku dirigenta si střihnul ve svém posledním filmu i Jan Vostrčil. Zatímco 80. léta patřila estrádám, dnešní doba si od nich dostatečně odpočinula, další absurditou tedy je, že v dnešní době je právě estrádní vystoupení zajímavým zpestřením. Bavila jsem se výborně. (25.02.2019)

Divákova cesta československou hloupůstkou hodnou zapomenutí. Ani se nedivím, že k tomu skutečně došlo. Tohle se totiž stěží dalo dokoukat. Tolik skvělých českých i slovenských herců v takové slátanině, na kterou byli potřeba tři scenáristé. Ti za celou dobu vyplodili jednu upocenou hlášku, která trochu pobavila. Pronesl ji Karel Augusta poté, co navštíví obchod s hudebninami, a slovo "udávat", které mírně pozměnilo význam celé věty, hned dostalo provokativní ráz. Mám pocit, že to nepřehlédli ani tehdejší cenzoři a komedie putovala do zaslouženého trezoru. Film skáče od ničeho k ničemu, úplně fatálně neorganizovaně, a především nesmyslně, označení "bez ladu a skladu" je proti tomu málo. Ke vší smůle se ani herecká sestava nepotýkala s nejlepší formou. Luděk Sobota střídal stále dokola jeden přiblble blažený výraz se šklebícím a jako partner k talentu Laďky Kozderkové nepasoval. Nebyla mezi nimi vůbec žádná chemie, už vůbec ne komediální. On, aby byl dobrý a vynikl jeho sympaticky ztřeštěný komediální talent, by potřeboval k sobě jinou a podstatně odvázanější herečku, ale vzhledem k otřesné režijní realizaci, by to bylo stejně zbytečné a k ničemu lepšímu by to nevedlo. Když byl režisér v úzkých, a za film byl asi stokrát, ne-li víckrát, nechal rozeznít písničku nebo hudbu, která výsledný dojem srážela doslova na dno mořské. Spousta známých herců se ve filmu objevila na pár vteřin, pronesla něco nevtipného a zhusta trapného, a hned zase zaplula. Film dohromady střídal tři scény: Sobota+Kozderková, Augusta+ Svojtka+Vyskočil, zbytek herců. Není rozhodně dobré nechat pro účely filmu velký prostor skečům, které jen nemotorně zaplní stopáž. Režisér by měl dohromady vytvořit kompaktní celek, ne sypký písek, pod kterým většina z účinkujících a jejich výkonů, o hereckých výkonech nemůže být řeč, ztrácí pevnou půdu pod nohama a dusí svůj talent v nebetyčné trapné a rádoby experimentální rovině s prvky nezvládnuté parodie, z níž lze jen parodovaný vzor velmi obtížně identifikovat. Zesnulý Tomáš Svoboda na konci své kariéry zabředl ještě jednou do podobně nestravitelné komediální roviny, a sice ve filmu "Blázni, vodníci a podvodníci", který je podobně příšerný jako tenhle jeho výplod. Po zásluze zapomenutý film. 0% (12.04.2014)

Humorná estráda plná skečů, parodií, odkazů na vše související ke své době či českého vlastenectví, písniček a melodií všeho druhu. To vše jak vystřižené ze silvestrovské televizní zábavy. Hodně to připomíná podobný snímek ´Trhák´, který však vznikl o něco později. Že by se tu Svěrák při psaní scénáře inspiroval? Mnohé odkazy dnešním mladým divákům už málo co řeknou, takže je dokáží ocenit jen pamětníci této omšelé doby. Vše srší skvělými nápady, ale na celovečerní film je to místy značně křečovité a jakoby nucené. Tady je názorně vidět ten propastný rozdíl mezi televizní a filmovou zábavou. A proto se snad možná Svěrák pustil do svého ´Trháku´, aby vše napravil a uvedl takovýto pokus na pravou míru. Každopádně každý nápad se cení a jak se říká: ´Chybami se člověk učí´. (01.08.2015)

Splašené harmonium, zápas desítek nevěst o prase, Vltava vypuštěná špuntem do vany a a vše z nápovědní budky diriguje Milan Lasica. Scénář ulítlými nápady nešetří. Pod citlivým režijním vedením například Oldřicha Lipského mohla vzniknout nezapomenutelná absurdní veselohra. Jenže Tomáš Svoboda natočil nudnou a zoufale nevtipnou kravinu. Po třech pivech a s partou kamarádů by to mohlo být docela fajn, za střízliva se tomu vyhněte velkým obloukem. (03.11.2020)

Československá hudební komedie, jež je netradičně postavena na slovních hříčkách. Poměrně zajímavý nápad převádějící ustálené slovní spojení do absurdních dvojsmyslů, který je nalepen na velmi primitivní příběh s podobně jednoduchým hudebním doprovodem. Nemohu říci, že několik nápadů nebylo vtipných, nicméně většina gagů na mě působí velmi infantilně až trapně. Snímkem provázejí tři hlavní postavy ( I. Vyskočil, K. Augusta, P. Svojtka) v roli jakýchsi glosátorů či prostředníků snažící se divákovi přibližit děj, současně příběh a jeho vývoj komentuje M. Lasica v divadelní nápovědě. Ve filmu je možná až příliš nápadů bohužel velmi rozdílné kvality, celek nedrží při sobě, opakované situace např. s harmoniem jsou až otravné. V dalších rolích se představí L. Sobota a L. Kozderková v rolích snoubenců. Vzhledem k tomu, že na snímku mě nejvíc zaujalo hudební sólo F. Slováčka a píseň N. Urbánkové, je jasné, že příběh a herecké výkony jsou na mizerné úrovni (čestnou výjmku tvoří K. Augusta). Režisér T. Svoboda se pokusil zaujmout netradiční bláznivou komedií, nicméně já jeho dílo hodnotím jako těžký podprůměr, hloupostí tam bylo vskutku až příliš. (28.07.2014)