Horobicheuleul wihayeo

Kladem My piano je rozhodně podání vztahu učitelky s malým chlapcem (chtělo by se skoro říci spratkem, aspoň tedy ze začátku...) - žádné přeslazené nevinné sbližování. Ti dva si navzájem ubližují a přesto si k sobě najdou cestu. Navíc postava učitelky není žádná milá trpělivá paní, ale roztěkaná ženská s rodinnými problémy, které její sen protekl mezi prsty a ona si to chce vykompenzovat na zázračném dítěti. Když bude mít úspěch on, ona slízne smetanu... Jen velmi pomalu si začíná uvědomovat, že jsou si oba tak blízko. Jinak na moje gusto bych vynechala závěrečný koncert. Otevřený konec by My Piano slušel víc. (05.01.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,599,705║ (10.08.2010)

Nadherny, emocionalne cisty film s podobnym dopadem celkove krehkosti a neuchopitelnosti, jakou pred rokem a pul na celem svete vyvolal Marathon. Spolecneho nemaji tyhle dva filmy snad temer nic, od zakladu se ubiraji kazdy svou vlastni cestou, ale presto spolu sdileji tu nejdulezitejsi vec ze vsech. Kouzlo, ktere dojima a bere dech, zavan lidskosti, ktera zastavuje srdce pod privalem beznych a v nasem svete realnych emoci, ktere nicim vyjimecne nejsou, jsou jen pro kazdeho uchopitelnym a pochopitelnym pocitem, kteremu se uz staci jen otevrit. (10.08.2006)

Když už je tu ve spojitosti se snímkem zmíněn Marathon, tak dle mého soudu My Piano jeho kouzla a emociální čistoty zdaleka nedosahuje, ač se o to v druhé polovině všemi silami snaží. Tím pádem ze snímku trčí přílišná schématičnost a ne právě ideální výkon představitelky hlavní ženské role, jež si mé sympatie získat nedokázala, natožpak mou důvěru v silné pouto mezi ní a malým Gyung-minem. Tudíž okamžik, kdy Gyung-min u klavíru pronese onu památnou větu, a divák by měl být automaticky dojat, mé slzné kanálky nechal v klidu. Na My Piano se poměrně hezky dívá, to je bez debat, ale pod líbivou slupkou neskýtá onu vzácnou symbiózu herecké chemie, dojemného lidského příběhu, křehkého podání a několika silných scén, jež povyšuje takový Marathon na nádherný, očišťující zážitek, na který se nezapomíná. My Piano nejde do hloubky, ale jen kousek pod povrch. (02.01.2007)

Je to dosť dobrá hudobne ladená dráma. Má veľmi dobrý príbeh o žene, ktorá zo všetkého najviac miluje hru na klavír, s ktorým aj chcela dosiahnuť veľký úspech, ale nepodarilo sa a zatiaľ čo jej priateľky v tomto umení dosiahli to, čo chceli, ona sa rozhodne založiť si aspoň malé štúdio, kde bude učiť malé deti. Čoskoro sa zoznámi s neposlušným a drzým chlapcom, ktorý jej robí len problémy, ale časom zisťuje, že má skutočný talent a práve on by jej mohol pomôcť stať sa uznávaným človekom. Ale oboch čaká aj dosť problémov. So spracovaním som dosť spokojný, síce v tomto filme ani nemá čo výraznejšie prekvapiť, väčšinu času ide v štýle podobne ladených filmov, ale všetko je zvládnuté výborne, veľmi dobre sa na to pozerá už od začiatku, hlavná hrdinka sa snaží napriek problémom postaviť na nohy a aspoň čiastočne si splniť svoj sen, takže sa jej nedá nefandiť, postava chlapca je zase spočiatku takmer až odporná, ale očakávane sa to začne postupne meniť, a tak sa čoskoro už dá fandiť aj chlapcovi kvôli ťažkej životnej situácii, bavila ma aj ijej snaha preraziť, zvládnutá je aj výraznejšie dramatická záverečná tretina a páči sa mi aj úplný záver. Čo sa týka hudobných scén, v tomto filme nemajú až tak moc priestoru, ale pár klavírnych piesní poteší a pre potreby filmu to stačí. Herecké obsadenie je výborné, moja obľúbená Uhm Jung-Hwa v hlavnej úlohe, bavil ma aj večne smejúci priateľ Park Yong-Woo, časom aj postava chlapca a dobre zvolené sú aj zvyšné vedľajšie postavy, hlavne priateľka hlavnej hrdinky. Réžia a technická stránka sú výborné, síce sa nepostarajú ani o jednu nezabudnuteľnú situáciu, ale stále si udržia veľmi výrazný nadštandard. Síce táto tématika neponúka potenciál pre plné hodnotenie, ale inak tomu ani nemám čo vytknúť, po všetkých stránkach kvalitná práca. 79% (24.10.2012)

Nádherný film o malém rošťákovi, který miluje hru na piano o nejen jeho cestě za splněním snů. (13.11.2006)

Nemohu si pomoci. Připadne mi být režisérsky ne zcela dotažené. Přitom se jedná o film, který dokázal jednu zajímavou věc - žádná postav mi vlastně není sympatická, všechny mě nějakým způsobem lezou na nervy, ale přesto je vzájemná chemie taková, že není nepříjemné se na celek dívat. Kdyby byl film v některých místech méně "zkratkovitý", kdyby některé z postav byly alespoň trochu "logičtější" (úplně nejlépe nakonec vychází majitel pizzerie), kdyby byl konec zpracován trochu lépe (nevím konkrétně jak), hodnotil bych výš. Mrzí mě. Ani pěkná (a místy možná i geniální) klavírní hudba s tím nic neudělá. (15.03.2011)

I kvůli tomu mám Koreu rád. Jak to dokáží pomalu ale hezky vyprávět, film se nijak nevleče a má krásnou hudbu. (18.12.2010)

Půl hvězdy je za Pata a Mata v korejském Carrefouru. ;) (25.07.2009)

Ani do školy ten chudák malej nechodil, pořád jen cvičil a cvičil... krásný film s krásnou Jeong-hwa. Snad mi jen vadili ti Němci, rvát do Asie herce ze západu se snad nikdy neosvědčilo, ani v těchto miniaturních rolích. (18.04.2010)

Tenhle snímek se hodně snaží hrát na emotivní strunu, ale zcela se mu to nedaří, navíc selhává i v humorné rovině, takže u mne bohužel jen průměr i při zajímavé klavírní tématice. (19.11.2019)

Marathón jsem sice prozatím neviděl, takže nemám šanci srovnávat, to mi ale nebrání vpálit pianu hodně silné 4 hvězdy. Jak je krásným korejským zvykem kořenit filmy dětským prvkem, tak tady ona dětská ingredience sedla výborně a Ui-jae Sin si zaslouží víc než jednu pochvalu. Psychický nalomený chlapec, který si nese bolest v srdci ze ztráty svých rodičů, objeví díky nově přistěhované učitelce lekcí piána (Jeong-hwa Eom) novou lásku – hru na piáno. Je krásné sledovat jak se vyvíjí vztah křehké učitelky a rošťáka z ulice pod líbeznými tóny vždy přítomného piána a zda se jejich cesty spojí, nebo naopak navždy rozdělí díky výjimečnému nadání rošťáka… A mám takové tušení, že napodruhé si u mě ten syčák vybrečí hvězdu navíc! (04.05.2007)

Po první polovině jsem nechápal, co je na Piánu tak úžasného. Ale s prohlubujícím se vztahem učitelky Ji-su a klučiny Gyung-mina jsem začal přijímat i zpočátku nesympatické postavy jako klad filmu. Učitelka je tak trochu kariéristická mrcha, ale nemůžete jí to vzhledem k jejímu neúspěšnému životu vyčítat, skoro nemluvný ďáblík s přibývajícími slovy začne být milejší a oběma budete dost fandit, aby jim to spolu nakonec dobře dopadlo. 70 % (05.09.2008)

Filmy, kde se vyskytuje klasická hudba mám rád, tenhle není vyjímkou, i když bych první půli spíše viděl jako průměrnou, kterou vyzvedávají jen scény hraní na piáno. Druhá půle už je poměrně lepší, ale závěr je nádherný, kdy při závěrečné scéně hraje dospělý Gyung-min Rachmaninova a jednu z nejlepších věcí vůbec, koncert pro klavír č.2, jen škoda, že Moderato tam není v plné délce, ale tahle scéna a scéna s umírající babičkou, která Gyung-mina ošklivě tituluje, i když je těžce nemocná, ale samozřejmě to dělá s určitým záměrem plus samozřejmě pianní competiton, dělá z tohodle snímku krásný film. Za mě 80% (25.11.2010)

Bohuzel mne osobne nepadl do oka predstavitel detske role. Bohuzel, je ve filmu porad. Nastesti je tam ale take prekrasna Jeong-hwa Eom, ktera tento zadrhel anuluje. (08.03.2007)

Ackoliv je My Piano pruhledny jako ustecky kristal, prakticky nicim neprekvapi a miri k jasnemu a predvidatelnemu konci, udelal mi velikou radost, po dlouhe dobe korejsky snimek ktery si nehraje na nic vic nez je...dojemny a krasny. 90% (04.01.2007)

Vyborny film z hudebniho prostredi, ale co me vadilo byl herec co hral napadnika ucitelky. Jeho vykon by strasny a cely film srazil o jednu hvezdicku. To jeho prehravani a rechtani za kazdym slovem bylo hrozny. Pokud tohle prekousnete je to skvely film. (24.11.2006)

uplny suhlas s Tombacom. film ma nechal chladnym a prva polovicka pripominala skor tragikomediu. nehovorim ze to bolo zle, ale u korejskych filmov som si uz zvykol na vacsie dramy. ak ste ale nevideli vela inych korejskych filmov tak tomu date urcite vyssie hodnotenie. (30.09.2012)