Sang sattawat
Režie:
Apichatpong WeerasethakulScénář:
Apichatpong WeerasethakulKamera:
Sayombhu MukdeepromHrají:
Nantarat Sawaddikul, Arkanae Cherkam, Jaruchai Iamaram, Sakda Kaewbuadee, Sin Kaewpakpin, Nu Nimsomboon, Jenjira Pongpas, Sophon Pukanok (více)Obsahy(1)
Režisér Apichatpong Weerasethakul o svém filmu říká, že si v něm připomíná své rodiče, lékaře, ještě předtím, než se seznámili. Nejedná se však o romantickou love story, nýbrž o filmovou hru se vzpomínkami, emocemi a sny. Ve snově řazených scénách se objevují a mizí postavy, které slouží k postupnému provázání času a prostoru, ale přitom nezasahují do scén hlavních postav. Srdcem filmu je hra s pamětí a vyvolávání emocionálních portrétů režisérových rodičů, z nichž každému je věnovaná půlka filmu. Strohé obrazy zdůrazňující prostředí typické pro danou postavu vytvářejí hypnotickou atmosféru, která přispívá k nejednoznačnosti tohoto impresivního filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Příspěvek do košaté litertury "doktoři a pacienti". Viděno sice z trochu jiného pohledu nebo dokonce více pohledů, ale to není postatné. A protože to není můj první Weerasethakulův film, jsou i momenty překvapení, které obvykle bystří mysl, mizivější. Z tohoto filmu mě nejvíce zaujaly dialogy, zvláště mezi thajskými muži a ženami, na evropské poměry nemyslitelnými. Ještě víc by mě možná ale zajímaly dilogy mezi thajskými muži a evropskými ženami, místem dění bych ponechal Thajsko. Možná by to šlo redukovat pouze na dialog Apichatponga Weerasethakula s Ursulou von der Leyenovou, mohlo by to být i v thajštině. I tak by bylo na co se dívat. ()
Tenhle film jsem si od Weerasethakula nechal jako poslední a jak se mi potvrdilo, udělal jsem dobře. On je to hodně zajímavý film se zvláštní poetickou a chvílemi až mystickou atmosférou a přitom příběh má dost jednoduchý. Vlastně tam nejde o nic jiného, než že se v nemocnici seznámí doktor a doktorka, kteří pak následně začnou spolu chodit. Celé je to ale natočené velmi osobitým, atmosférickým a podmanivým způsobem, který je typický skoro pro všechny Weerasethakulovi filmy (a nejpůsobivější podle mě je buď v Lásce z Khon Kaen, nebo v Tropické nemoci), takže ta hodina čtyřicet "o ničem" vám uteče jako voda. A to přesně na filmech tohoto režiséra mám rád, a ve Světle století, společně s Tropickou nemocí, je ta atmosféra nejvýraznější. Střídají se zde scény vtipné (mnich u zubaře), romantické (první "rande") i mysteriózní (záběry soch, předposlední scéna), všechno to ale funguje dohromady. Sice opět nedokážu říct, jestli tím Weerasethakul chtěl říct něco víc, nebo Světlo století založil jen na perfektní filmařině a podmanivé atmosféře. Jelikož ale já na atmosféře jeho filmů tak trochu ujíždím a Světlo století mě skoro nenudilo, dokonce bych ten film označil jako pozitivní, a tak nemám problém mu dát 4*. Co se ale Weerasethakulových ostatních filmů týče, Tropická nemoc mě ale dostala přece jen o něco málo víc (a to se věnuje mému ne zrovna oblíbenému tématu) a v mém osobním žebříčku by tenhle film byl až na druhém místě. 4* ()
"Nějaký zážitek ve smyslu zápletky, příběhu, to v mých filmech nepůsobí. Takže je lepší nechat film plout okolo vás [...] Můžete i spát." Pokud jsem měl z něčeho po projekci tohohle filmu radost, pak je to fakt, že jsem naplnil režisérovy instrukce. Celou dobu plynul film okolo mě a dvacet minut jsem i spal. Možná jsem nedostatečně vnímavý k thajské představě o filmové transcendenci (jak tak čtu místní komentáře), ale pro mě bylo Světlo století, na něž jsem se mimochodem moc těšil, jen nevalné ochotnické představení s nulovou rytmizací záběrů, které vynikalo především permanentně rozoostřenou kamerou. Ještě jednou budu citovat režiséra (a vezmu si to k srdci): "Lepší je od filmu nic neočekávat..." ()
Je veľa vecí, ktorým rozumiem, ešte viac je ale vecí, ktorým nerozumiem. Každým dňom sa rozrastá zoznam jedných aj druhých. Nebudem sa teda tváriť, že rozumiem tomuto filmu, ale skúsim sa riadiť pocitmi. Stratený čas to isto nebol, film (teda aspoň mne) poskytuje transcendentálne zážitky z pohľadu úplne inej kultúry. Posledných 15 minút bolo už úplne mimo, ale celkový dojem dobrý. Hlavná otázka vyvstáva v súvislosti s budhistickým mníchom, ktorý by na radu doktorov mal konzumovať menej kuracieho mäsa. Nemajú byť všetci budhisti predsa vegetariáni??? ()
stretnutie s týmto filmom bolo pre mňa - stretnutím s iným svetom - ba nie! stretnutie s týmto svetom, ale s celkom iným pohľadom naň. bol to pre mňa veľmi významný filmový zážitok - nebol intelektuálny, nebol zábavný či relaxačný - bol mystický, transcendentálny - pretože tento film je plný mystiky, plný "svetla", je to neskutočne pôsobivá meditácia . . . o svete. ()
Reklama