Taková, jaká jsi

U mnohokrát omieľaného pokusu päťdesiatnika o chvíľkový únik z manželského stereotypu je ťažko nájsť to, čo ho odlíši od ostatných. Ponúka sa iba motív suspektného incestu, ale to je asi tak všetko. Marcello hrá spoľahlivo svoju známu úlohu sukničkára navonok a sebeckého slabocha bez iskry a fantázie pod tým. Nastassja Kinski sa netají tým, že je krásna a svieža, ako sa niektorým dievčatám v sedemnástich rokoch podarí. Aj veľký Ennio je akosi v úzadí a tak neostáva nič iné, iba siahnuť po osvedčených troch hviezdičkách. (01.11.2010)

Romantické drama, ve kterém je vše explicitně vyřčeno v dialozích a kamera s hudbou pouze vykreslují kulisy, je pro mě taková telenovela. Svěží nezletilá Kinská a fotogenický Marcello plus Enniova osobitost v průměrném hávu, jinak vnějšková nuda, vzdálená obyčejným životním dramatům kolem nás. Rychlé emoce může vyloudit snad jen závěr. 2-3* (13.10.2014)

Melodrama, ale moc hezky natočené i zahrané. Marcello Mastroianni jako vždy exceluje, byť ho zde tentokrát převyšuje mladičká Nastassja Kinski. Alberto Lattuada se nevěnuje jen vztahu mezi dvojicí hrdinů, ale zároveň se zaobírá i otázkami ohledně incestu. Morriconeho hudba (kupodivu hlavní důvod proč jsem si film pustil) je klasicky nádherná, nebál bych se dokonce tvrdit, že hudba jako celek film převyšuje a funguje sama o sobě lépe. Dneska už tenhle film nejspíš nikoho příliš neosloví (připadá mi téměř zapomenutý). Já jsem ale rád, že jsem ho viděl, mile mě překvapil, byť vím, že to není žádné převratné dílo romantického žánru. Taková, jaká jsi (Cosi come sei) je ovšem pořád velmi hezký a nadprůměrný film, na který se klidně v budoucnu podívám znovu. (03.05.2021)

Koprodukční romantické drama (jednoznačně víc italské), značně lolitovské. Vychází z myšlenky dvou ve světě ztracených duší, které se konečně našly, ale zároveň jsou si tak daleko, jak to jen jde. Generační a společenský rozdíl je ještě umocněn nepodloženou myšlenkou incestu. Mládí se svými gejzíry emocí a vášní v kontrastu se stařeckou (Tady bych to nazval krize středního věku.) rozvahou a usedlostí, působí místy vesele vtipně, jindy varovně. Dívka Franceska, která nikdy nepoznala otcovskou lásku, nyní podvědomě vyhledává svého partnera mezi staršími muži, aby utišila tuto citovou prázdnotu. Nastassja Kinski je ve své roli okouzlující, a když zahoří svou láskou k ženatému Guiliovi (Mastroianni), dostává situace vážný rozměr plný dilemat, výčitek a zpytování svědomí. Mastroianniho role zde velmi připomíná hlavní postavu v Angelopoulosově dramatu VČELAŘ. Guiliovo chátrající nešťastné manželství přímo volá po změně, ale na rozdíl od Včelaře tato postava není v bezvýchodné situaci bez jakékoli budoucnosti. O to větší drama se tak odehrává v jeho mysli, když bojuje s tím, co považuje za správné a tím, co by si přál. Ve své době poměrně odvážný snímek ohledně nahoty a společenské etiky. Téma incestu bylo zejména v USA naprosté tabu. Film těží především z vynikajícího výkonu ústřední dvojice. Nastassja předvádí na svůj věk velmi vyzrálý výkon a je Mastroiannimu rovnocennou partnerkou (to je zase jeho zásluha). Snímek je dále podpořen jedním z lepších počinů génia Morriconeho a atmosférou florencké renesance. 80% (18.10.2011)

Film, který si svým nerušeným tempem poklidně spěje ke svému závěru, aniž by se v něm tak nějak stihlo stát cokoli zásadnějšího. Samotný námět o vztahu chlápka v krizi středního věku a mladičké krasotinky je tak fádní, až by to bolelo - kdyby ty dva ovšem nehrálo tak excelentní herecké duo. Kterému se mimochodem podařilo jako snad v žádném jiném filmu - byť možná klidně i bezděčně - ztvárnit zásadní asymetrii, která panuje v každém podobném věkově nerovném milostném vztahu. Mastroianni zde (nehledě na jinak nulovou podobnost mezi oběma herci) vedle Nastassji Kinski dokonale vypadá jako její otec, a když na něj člověk kouká, je mu za toho stárnoucího chlápka zástupně trapně, sledujeme-li ho, jak se pitvoří a nutí do polohy, která mu není přirozená - film mistrně ukazuje, že vyjma sexu mezi těmi dvěma nikdy nic jiného fungovat dlouhodobě nemohlo, a dopředu se jednalo o vztah předurčený k zániku, který dřív nebo později musel přijít. Závěr proto nepřekvapí, naopak - pouze podtrhne celkový dojem, že přesně takto to skončit mělo, a jakýkoli jiný konec by se zde nehodil. Film mě v televizní nabídce zaujal výhradně obsazením, které jsem skutečně shledal skvostným, ale většinu dobrého dojmu z filmu bohužel zabil děsivý dabing, v kterém to ČT2 odvysílala. (Hlas Jana Šťastného k Mastroiannimu? To je výsměch). Překvapivě mě zde ani neoslovila Morriconeho hudba, kterou jsem shledal ospale melodramatickou (totéž bych mohlo říci o kameře a většině dialogů). Požitek z herectví Mastroianniho a Kinski však u mě přesto převážil věci, které se mi na filmu jinak nelíbily (za debilní český dabing ten film přece nemůže), a tak za sebe nemám problém dát mu 4 hvězdy. (14.10.2014)