Maharal - Tajemství talismanu

Přes poměrně nepříznivé přijetí tohoto snímku na CSFD musím říci, že se mi vlastně docela líbil. Je to prostě film pro děti a rodiče, tudíž se tak musí brát. Pro dítě je možná leckdy trochu strašidelnější, pro rodiče na druhou stranu leckdy příliš dětinský. Přesto musím vyzdvihnout kvalitní zpracování, které se sice nedá srovnávat se zahraničními díly, přesto je na tu naši malou českou zemičku na vysoké úrovni. Film navíc neshazují ani nekvalitní herecké výkony, Bořivoj Navrátil je sympaťák, ani úplně nablblý scénář. Navíc potěší výstupy Radovana Lukavského a Libuše Havelkové. No prostě, mně se to aji líbilo... A basta. Fidli. (28.12.2008)

Nápad vzkřísit zábavu pro všechny věkové kategorie v ryze českém balení na prázdninové cesty je opravdu dobrá myšlenka. Výsledná realizace mnohdy vysokých kvalit ale už tolik nedosahuje. Potenciál námětu byl nemalý. Pátrání s omladinou a se staršími a pokročilými jedinci po tajemném pokladu slavného rabína na tajemných místech staré Prahy mělo našlápnuto splnit cíl kvalitní rodinné zábavy. Jenže režijně se film držel dost zkrátka, nebyly potřebné finance na zapamatovatelné dobrodružné scény a nejvíce se tak spoléhalo na herce, co vtiskli příběhu nějakou osobitost i neokoukanost. Patřila k nim Barbora Seidlová v roli obrýlené historičky, zesnulý Bořivoj Navrátil se dobře vtěsnal do role amerického hledače pokladů a i Maroš Kramár si svého slovenského Indiana Jonese, jak mu je ve filmu přezdíváno, také herecky ohlídal. Omladina zastoupená Adrianou Neubauerovou, Tomášem Maternou a tehdy dětským Matyášem Valentou do příběhu také dobře zapadla. A i většina vedlejších rolí je solidně ztvárněna. K dobru lze také připočítat zajímavý zvrat, kdy se jedna z kladných postav ocitne v záporné roli. A pak jsou zde nemalé nedostatky v režijním vedení příběhu. Finální část vyhlíží v první fázi nadějně. Rázem ale následuje jakési nesmyslné vyústění, kdy přeživší postavy trousí glosy jak z nějaké nepovedené parodie. Ostatně takových nechtěně parodických momentů je povícero. Nepochopitelné jsou i postsynchrony. Na začátku filmu je rabín (nekvalitně) nadabován Radovanem Lukavským, ten se ale ve filmu také krátce objeví. Do bytu muže (Luboš Veselý), který přechovává vzácnou knihu Maharal, vtrhne jednoho večera gestapo. On uteče tajnou místností, ale dementně na sebe upozorní, respektive prozradí ho holub na římse, úprkem přes střechu budovy. Vnuk hledače pokladů tajně pronikne na zadní sedadlo auta slovenského muže, kterého považuje za krajně podezřelého. Tahle scéna je ale naprosto zbytečná. Ukáže se totiž, že sledovaný Maroš Kramár není zápornou postavou, věděl to i dědeček vnuka, jen se pozapomnělo na to mladíka včas upozornit, s kým má tu čest. Takových různorodých nedodělávek je film plný. Navíc režisérovi Pavlovi Jandourkovi chybí cit pro filmové uchopení příběhu. Celé to má dost blízko svým skromným pojetím k televiznímu filmu, který je ostatně režisérovou doménou. Nejpodstatnější ale i tak je, že se nějaký tvůrce pokusil zariskovat a zachránit mizející žánr z oblasti českého filmu. Pak je stále naděje, že ho někdo v budoucnu bude následovat a divákům bude dopřána česká dobrodružná zábava, které je jako šafránu. 6/10 (12.06.2023)

Česká splácanina, snažící se držet krok s Šifrou, Indym, Lovcema čehokoliv a moc se jí to nedaří. Jako pohádka pro děti možná, a musím říci že o několik chlupů lepší než o cosi podobného se pokoušející Santiniho jazyk, kde byla tuna nelogiky, téměř žádný herec, pouze prázdní recitátoři frází atd. Tady co se deklamování týče, musím se zaměřit zejména na ženské představitelky, Báru Seidlovou a Adrianu Neubauerovou, z nichž hlavně té první nevěřím ani ťuk. A málem bych vynechala zásahy vyšší moci.. (28.12.2011)

Maharal je dobrodružným filmem pro celou rodinu. Menší děti by se mohly bez přítomnosti rodičů lehce bát, případně něco nepochopit, rodiče by zase bez dětí těžko hledali důvod vydat se s hledači pokladů česko-slovenské provenience na výpravu za nejcennějším pokladem Rudolfa II. Jednoznačně kladně je potřeba hodnotit zasazení filmu, kvalitní formu a atmosféru, která je místy skutečně hutná, jindy zase dobrým vtípkem odlehčená, dobře podpořená hudbou a v té nejvyšší kvalitativní třídě hereckými výkony VEDLEJŠÍCH postav (největší zážitek jsem měl z krátké přednášky pana Lukavského). Nemalým problémem je postava nejhlavnější - Bára Seidlová - té za prvé tu chladnou a přesto zapálenou intoušku nevěříte, a za druhé její part a zejména slova mi přišla hodně prkenná, rušící "náladu" pohodového plynutí věcí tím správným směrem, tedy k velkému odhalení. OBROVSKÝ problém je pak právě to odhalení a po něm bezprostředně následující konec ve stylu "to jsme se pěkně prošli, nedá si někdo čaj?". Pečlivě vybudovaná a udržovaná atmosféra něčeho velkého, mystického a neopakovatelného končí naprosto v hajzlu, a to takovým způsobem, že to zabije veškerý předchozí příznivý dojem. Scénáristům zkrátka ani ne tak došel, jako byl brutálně vyražen dech. Škoda přeškoda, takhle nemůžu jít přes 50%. (27.12.2008)

Tajemná kniha Via Lucis má být objevena dětmi v našem století v Praze a pomoci zabránit jakési blíže nespecifikované katastrofě. Zajímavý pokus o rodinný dobrodružný film, který má vynikající kameru i hudbu, ale zcela mizerný a nedotažený scénář, včetně neuvěřitelně hloupých dialogů i často amatérských hereckých výkonů. (16.03.2012)