Electroma

Ono by to bylo i za 4*, ale ten konec mě zklamal, takže nakonec dám jenom silné 3*. Vůbec jsem nevěděl, že Daft Punk natočili vlastní film, tak hned jak jsem ho objevil, šel jsem si ho sehnat. A co se toho filmu týče - je to pro hodně trpělivé diváky. Celý film se tu vlastně nemluví, někdy tu je i dlouhou dobu permanentně ticho a někdy se tu jenom tři minuty jde pouští. Tohle je prostě film, který vás buď chytne nebo ne, mě teda bavil a moc jsem se u něj nenudil, navíc tu je perfektně vybraná hudba (i když tu od Daft Punk žádná není!) má to zajímavý příběh, který je vyprávěný v náznacích (nemluví se tam, jak už jsem psal) a je tu i spousta poetických záběrů. Bohužel, finále mě zklamalo a obecně druhá polovina je o něco horší než ta první, navíc je i utahaná. Silné 3*, ale tohle rozhodně není film pro každého. (23.05.2019)

Na Electromu jsem skočila bez jakýchkoli předchozích informací a nečetla jsem si ani popisky na zadní straně obalu dvd, takže mě už od začátku film dost překvapoval tím, že předváděl něco úplně jiného než bych čekala od něčeho co vytvořili Daft Punk. Hned zezačátku člověka upoutají ty pěkné záběry na přírodu, kterou se hlavní dvojice robotů projíždí než dojedou do nějakého kalifornského městečka, které je taky plné robotů. Obrazy jsou na jedné straně takové malebné s krajinkou a na druhé straně takové sentimentální a skoro až plné toho "amerického snu" až na to, že všichni mají ty robotí masky. Největší překvapení pro mě co jsem si nečetla ty popisky bylo, že ve filmu nezazní ani jedna jediná skladba Daft Punku, na kterou jsem čekala už od toho počátečního elektronického bzučení a na kterou jsem čekání vzdala po dokončené "plastické operaci" hlavních hrdinů. Na druhou stranu je ale ta nečekaná jiná hudba zvolená docela pěkně a zazněly i písničky, které jsem znala, ale tentokrát byly zasazeny do takového zvláštního kontextu vytvářeného scénami a "dějem" tohoto filmu. Electroma není žádný tradiční dějový film a má mnohem blíž k experimentálním filmům a videoartu a podle toho to taky vypadá s dějem, který tam prostě není. Ke konci to skoro vypadá jakoby se divák koukal na dokumentární přírodovědný pořad, do kterého ale zapomněli dát ten vysvětlující voiceover o tom co v té krajině žije za zvířátka nebo roboty a co všechno tam provádí v té které denní a roční době. Ale ať už pro mě zábava byla ve většině filmu jakkoli kolísavá, tak si to Electroma vynahradila těma dvěma posledníma scénama, co působí tak zvláštním a až bizarně nadreálným dojmem, že ve spojení navíc s tím songem ta úplně poslední scéna filmu diváka úplně rozseká. Videoart a experimentální filmy jsou kategorie, ke které se dostanu jen občas a zas tak znalá v tom nejsem, ale když jsem Zidaneho portrétu dala **, tak bych tady nemohla jít níž než na ***, i když u obou, Electroma i Zidane portrét 21. století, by to chtělo na to hodnocení asi ještě nějaký zpětný pohled po druhém kouknutí. (19.01.2011)

Pointa a poselství do jedné věty, které jsou roztahané do hodiny a čtvrt, vás napadnou v podstatě hned. Velmi solidní příručka na téma: 'Jak udělat můj film delším(+aspoň trochu zajímavějším)?'. Prostá odpověď zní: 'Pomocí skutečně pěkných a dlouhých záběrů na lidi v helmě.' Ať mě ještě někdo prudí, že 2001 je pomalý film. Tohle je pro mě rána vedle. (24.06.2010)

“Many rooms to explore, but the doors look the same.” Daft Punk je absolutně fenomenální hudební duo, které za svojí 28 letou existenci vyprodukovalo neskutečně poutavé, kvalitní a originální hudební počiny, které doslova a do písmene definovaly zásadní ''evoluci'' v historii elektronické taneční hudby (EDM). A stejně tak poutavá, zajímavá, originální a zvláštně svérázným způsobem působí právě i jejich filmový kousek Electroma, který v divákovi vyvolá řadu zvláštních pocitů. Celý film je z velké většiny skoro úplně tichý, tedy až na části, které by logicky podle data vydání (2006) mohly fungovat jako samostatná propagace jejich v té době nejnovějšího, rok starého alba, nesoucího název Human After All. To se však nestalo, nýbrž tyto části byly vyplněny skladbami od jiných hudebníků, kteří svou tvorbou zásadně ovlivnili celou kariéru našich dvou robůtků. Svůj názor na film více rozebírat nebudu, přece jenom se stačí kouknout na mé hvězdičkové ohodnocení :) A i přesto, že když si film pustíte v dnešní době, tak vám může být místy i do pláče, jelikož se duo roku 2021 rozdělilo, tak si jenom vzpomeňte na citát jednoho moudrého člověka, Dr. Seusse: „Don't cry because it's over. Smile because it happened.“ (17.08.2022)

mám docela rád nezávislé filmy,které se nebojí expermentovat,ale tohle je nezávislé a experimentální až moc.Nebýt místy dechberoucí kompozice,povedeného soundtracku a prvních a posledních cca 10 minut hodně vážně bych uvažoval nad odpadem,protože už dlouho tu nebyl film,který mě dokázal na férovku uspat.Celkově tedy zklamání.Daft Punk mám rád a tohle úplně nenaplnilo moje představy...40% (21.12.2011)