Kupředu levá, kupředu pravá

Od dokumentu bych asi čekal větší nadhled a sdělení. Zkoumat dvě naprosto odlišné strany není člověku nijak přínosem, zvláště když tyto strany leží na extrémních koncích řekněme politicky-názorového spektra. Od začátku je divákovi názor na ně jasný, dokument v něm neevokuje nic nového, těží jen z extremistických názorů obou skupin, které jsou absolutně stupidní, těch 72 minut je zkrátka pouze ztráta času. (30.04.2007)

Freak-show, ve které hrají hlavní roli prázdné hlavy vyplněné prázdnými frázemi. Při sledování tohoto kaleidoskopu, jenž se obešel bez jediného komentáře režisérky, neboť hlavní aktéři ze sebe zvládli udělat blbce sami, jsem si říkal, že tyhle děti asi doma málo mlátili. Na jedné straně mladý komanč, jehož snem je žít v normalizaci (a když ho pak člověk vidí, jak se slzami v oku komentuje neúspěch komunistů ve volbách, skoro má chuť dát mu pětikorunu na boršč), na straně druhé konzervativec, který své matce dává k Vánocům plakát Václava Klause, nutí ji politicky se angažovat a své druhy ve zbrani nabádá, aby se na demonstracích chovali "hlavně konzervativně". Tenhle dokument mě utvrdil v tom, abych se přestal rozčilovat nad desolátním stavem současné politické scény, protože to, co teď prožíváme, není nic proti tomu, co teprve přijde. (17.12.2007)

Připadal jsem si jako v ZOO. Jen s tím rozdílem, že v kleci jsem byl zavřený já skrz mříže pozorujíc stádo stupidních zvířat, kterak si beztrestně pobíhá po svobodě a tupě reprodukuje něco, co kdysi slyšelo od babiček a čemu ani nemůže plně rozumět. Pánové Enšpígle a Limo, přidávám se k vám do party, pojeďme poznávat tučňáky. Ale varuju vás - uvidím jednoho jediného tučňáka s červeným nebo modrým bříškem a jste mrtví! :-D (01.02.2012)

MK nebo MK - jedni Mizerní Kokoti jak druzí... Zajímavé téma - s jak se zdá až trošku nechtěnými konotacemi - leč bohužel poněkud nedůvtipně pojaté a povrchně natočené. A tak nakonec má člověk až tak trošku pocit, že smysluplnější - i na délku filmu 72 minut! - možná mohlo být vedle mladých rudých a mladých modrých vidět i mladé černé, mladé oranžové, mladé hnědé, mladé růžové a v neposlední řadě i mladé zelené. Ale to už by asi nebyla mladá L.J. až taková >objektivní< , že... :-/ . . . Jako ryze dokumentární záležitost je tedy tenhle film dosti promarněná šance, jako poněkud bezduchá taškařice pak až nechtěně smutně pobaví... Škoda, další téma, které mělo na víc. Linda Jablonská bohužel ne... - - - P.S. Jen tak mimochodem, všimli jste si toho, že oni >mladí politici< byli vpodstatě všichni tak nějak >oškliví lidé< ...? Jako by jeden vedle druhého a bez rozdílu - napříč tím svým pomateným (politickým) spektrem - měli nějaký problém, nějakou špatnou auru. O (fyzicko-duševní) podobnosti guruů a v pozadí nenápadně stojících šéfů těchto postpubertálních, nemožně vážně se beroucích a místy až patetických (zjevně i nedovzdělaných) troubů v podobě starých a protřelých mazáků, pánů Grebeníčka a Topolánka ani nemluvě... Hnusné... :-( - - - P.S. Tak jen tak při nočním repete na >pokrokovém prostoru< (31.1.2012) si říkám, co dnes (po zhruba >pětiletce< - jak pravil během natáčení jeden z >pravicových< socek) asi dělají ti zde ve filmu tak vyprofilovaní šaškové. Škoda, že L.J. neudělala nějakou minutovou dotočku. Ale na to jí už asi nezbyly žádné prachy ze všech těch grantů a dotací, za které nakonec podnes spokojeně vyrábí ty své sračky. O pánech G. a T. je lépe se nezmiňovat. A vidět na závěr filmu potměšilý ksicht Bursíka? No, voli volili voly, taky jsem tomu >zelenáčení< na jednu volební sezonu podlehl. Doufám, že mu jednou někdo z jeho party šlápne do papule... Howgh. (08.11.2007)

Dokument o názorech některých mladých lidí dneška. O názorech, které jsou úsměvné jenom do okamžiku, než si uvědomíte, s jakou vážností je jejich původci vyslovují. Na jednu stranu je obdivuji, protože málokdo si jde tak odhodlaně za svými ideály a nebojí se nahlas vyjadřovat vlastní názory. Na druhou stranu mě děsí možnost, že právě oni budou jednou rozhodovat o budoucnosti českého státu. Nastavit si (nikoliv z recese) coby vyzvánění mobilu „Dobrý den, u telefonu je Václav Klaus“, mi přijde trochu zvrhlé… . Mladá a nadějná dokumentaristka Linda Jablonská si vybrala dvě skupiny nejen s protichůdným politickým smýšlením, ale rovněž odlišným životním stylem. Skromně a v ústraní žijící komunisté doufají v sebemenší úspěch, zatímco mladí konzervativci se oproti tomu sebevědomě derou do popředí, snad za jedinou poznanou vůní, za sladkou vůní úspěchu. Ani jedna strana není protěžována, ostatně – o politiku tady jde až v druhé řadě. 70% Zajímavé komentáře: pshimi, Radko, Laurent, ]V[()Rt, eLVe (10.11.2007)