Obsahy(2)
Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Snad jen přítomnost Wericha mě donutila to nevypnout. Autorem divadelní hry podle které vznikl scénář je anglický dramatik Stanley Houghton (1881-1913). Hra se jmenuje The Dear Departed a byla poprvé odehrána v roce 1907. ()
Parádní televizní komedie Stanley Houghtona v překladu Jany Werichové s parádním obsazením, výtečnými dialogy a jako vždy báječným Janem Werichem v roli nebožtíka, který ještě nebožtíkem ani zdaleka není, zatímco jeho rodina už se hádá o jeho majetek. Skvost televizního archivu. ()
Chňapání po majetku zesnulého příbuzného, který bohužel ještě zesnulý není, sehráli naši herci spíše divadelně, ale i tak dokonale. ()
"Dost brzo jste se slitli jako mouchy nechci rict na co...." ()
Od takejto hereckej zostavy som čakal oveľa viac, nie iba prostoduché hádky. Chyba bude asi v predlohe. Ani po príchode Wericha sa nič nezlepšilo, bačkorky sem, bačkorky tam, len sa to dotrmácalo do nejakého konca. ()
Ja uz to videl asi 10x, obsazeni nemohlo byt lepsi, ale presto....nevim. 3+ ()
Četl jsem originální Maupassantovu povídku, a ta je trochu lepší. Tady to taky bylo dobrý, dokud se jelo ve složení Hrušínský, Zázvorková, Gollová a Kemr. Pak přišel ten starej páprda a člověk si říkal: Vydědit by ho měli, kreténa! ()
"Mohlo to být horší, moh to být někdo z nás." Televizní adaptace jednoaktovky Stanleye Houghtona s hereckou elitou, která se ani přes veškerou svou snahu, nedokáže se scénářem této smutné komedie, vyprávějící o zbrklém a nepodloženém rozhodnutí, řádně vypořádat. Paradoxně nejlepší výkon, zde podává Alena Franclová, v roli malé Viktorie. ()
Vůbec mě to nezaujalo. Jedná se o připitomělou moralitku tepající neřest chamtivosti. Aby se nějak vyplnila stopáž, ramplují tam Zázvorková s Hrušínským pořád s nějakým nábytkem a do toho tam vřeští nějakej zpovykanej fracek. Pak tam nakráčí Werich jak Deus ex machina a tím svým mudrlantským způsobem vše prohlédne a všechny náležitě potrestá. Vtipné to není a nápadité už vůbec ne. Celou dobu jsem pozoroval Wericha a snažil se odhalit to jeho kouzlo, ten jeho charakter moudrého klauna, ale nenašel jsem to, vážně nechápu, co je na něm tak geniálního. ()
Komedie o tom, jak rychle je možné najít černou pásku a jak rychle je možné natáhnout cizí bačkory... ()
Herecké obsazení výborné, ale já jsem se nebavila. ()
Viděl jsem to v rámci nedělního večeru ne téma..dušičky..na čt2...hodně se mi to líbilo...skvělý herci a famozní(jako vždy)Jan Werich. ()
Příjemná televizní záležitost. Stěhování stolu, obouvání dědových bačkor - místy skoro až zmrazí jak "milé" příbuzenstvo může být. Nevadila mi ani zde hodně negativně zmiňovaná Alena Francová. 4* ()
Československá televizní skvěle obsazená komedie o opovrženíhodném počínání ziskuchtivých dcer, bojujíc proti sobě o dědictví, jenž jim měl zanechat údajně zesnulý otec. Hamižné hašteření o dědečkovu pozůstalost je však navzdory pietě velmi komické, pochopitelně díky vynikajícím výkonům našich předních umělců. Dominantní dámy, kvůli majetku znesvářené sestry, hrají S. Zázvorková a N. Gollová, jejich ušlápnuté manžele R. Hrušínský a J. Kemr, jenž se mi snad líbil nejvíce, i když nebyl tak výrazný, korunu komedii v závěru nasadil a výbornou pointou veselohru ukončil nestor J. Werich. Kromě těchto nesmrtelných hereckých osobností se v komedii objevuje i malá Viktorie (A. Franclová), dcera S. Zázvorkové, přičemž tato nezbednice snímek svou prostořekostí hodně oživila a líbilo se mi i její dětské rozpustilé herectví. Nenáročná, avšak stále aktuální, pouze tříčtvrtěhodinová komedie Františka Filipa rozhodně stojí za zhlédnutí, paradoxně nejvtipnější scény se vyskytují ještě před objevením J. Wericha. ()
"Jé, dědo, já jsem ti tak ráda, že jsi nenatáh bačkory!" Opravdu povedená komediální fraška. ()
Všichni herci super o tom žádná, ale celé mi to přišlo nějak bez šťávy. Asi tomu chybí víc černého humoru a nějaká sofistikovanější zápletka. Takže bohužel průměr. Jinak ze životem zhuntované Nataši Gollové, někdejší femme fatale, mě až píchá u srdce ... ()
Dědeček v podání Jana Wericha se opil a znehybnil tak, že vypadal jako mrtvola. Tak už okamžitě chystalo dělení a rozkradení jeho majetku, jenže on se probral a všechno je jinak. Oholit, obarvit a oženit se s hospodskou. 75% ()
Vole Momo, nemala to tá brčkavá oblina z tato? ()
Nevím, jestli byla chyba už v předloze, nebo v překladu (nic moc), nebo v režii, ale moc vtipné to nebylo. Jediným důvodem k sledování tak zůstává jen herecké obsazení. Takhle podávaný anglický čaj byl až příliš slabý. V rámci žánru za 3. ()
Chamtivost po dědictví a oživlého nebožtíka jsme tu měli už předtím například ve filmu Tetička (1941) s Růženou Naskovou, takže je to již vybrakované téma. Navíc, dialogy byly slabší a celé to bylo příliš naivní a předvídatelné, protože podezření, že dědeček vstane, jsem měl hned od začátku a jistotu poté, kdy se zmínili o tom, že ho neviděl lékař (což nastalo příliš brzy). Nějak jsem ty role hercům navíc nedokázal uvěřit a nijak zvlášť jsem se u toho ani nezasmál ani nepobavil. Dost pravděpodobně slabý scénář a nedalo se to zachránit jinak. Škoda, mělo to potenciál být lepší. ()