Stíhači Red Tails

"Plukovníku, osm německých stíhaček nebo osmdesát německých stíhaček, pořád to nemění nic na tom, co si o vás a vašich chlapcích myslím." - "Nám je to fuk." Zcela bezproblémový film nabízející především skvělé akční scény, kterých je hodně a z nichž každá vždy přijde s něčím novým. Vivat ILM! Dvě hodiny utekly velmi rychle, neokoukaní herci mě bavili a zvykl jsem si i na Blanchardovu hudbu, jež mi při samostatném poslechu připadala nepatřičně moderní. Hlavní myšlenka Red Tails je (bohužel) stále aktuální, a tak především díky vyznění filmu rád přehlédnu i těch několik neuvěřitelností (ze kterých mi nejvíce vadil závěrečný souboj jeden na jednoho s proudovým Messerschmittem 262). Čtyři a kousek. (06.08.2015)

V dobách, než se negři stali Afroameričany a vydobyli si svou společenskou prestiž pod koši a na tartanu, neměli zrovna na bavlně ustláno! Kromě Johna Browna se s nimi nikdo nechtěl kamarádit a ti zasraní, bílí rasisti dokonce odmítali pustit jednotku létajících briket, aby nakopala prdel Luftwaffe! Naštěstí se objevil slizký prdeláč Cuba, pěkně jim to zatrh, a tak nám podle Jiřího Lukáše svými červenými ocasy málem vyhráli druhou světovou a kdyby jim někde u Drážďan nedošlo palivo, nemusel Hitler ani plýtvat kyanidem. Úplně to vypadalo, že jen díky nim teď máme Willa Smithe a v Lakers nemusejí vypískávat bandu Litevců s hormonální poruchou a Jirku Zídka, protože neumějí skákat. Dvojka se prý bude jmenovat Červené ocasy 2: M.L. King vrací úder. (11.05.2012)

Akční válečný film z 2. světové o černošských stíhačích s červenými ocasy (tedy s červenou barvou na kormidlech letounů). Škoda, že ten originální název filmu nepřeložili do češtiny. :-) Napínavé, plné kvalitních efektů i trochy romantiky, dobře natočené. K plnému hodnocení mi ale scházel osobitější scénář se zapletenějším ne prvoplánovým příběhem, a taky toho optimismu bylo až moc... Jako kdyby tam nahoře létali černí andělé a ne jen černí piloti. Navíc mi mnohé scény přišly vykradené z jiných filmů - vylézání z díry na útěku z tábora (Velký útěk), útok na letiště (Pearl Harbour v obrácených rolích), kroužení nad domem dívky (třeba Tmavomodrý svět), rozbití letadla při přistání (Memphiská kráska a další) - inovací jsou jen ty černé obličeje, jinak jako trochu když pejsek s kočičkou vařili dort ze všech dostupných ingrediencí... a český Karlštejn před náletem na nacistické letiště v Itálii je toho jen důkazem. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=BpA6TC0T_Lw (10.02.2013)

Americký válečný film, jak se sluší a patří. Patos z toho stříká na všechny strany, postavy jsou ploché jak gramofonová deska a US Army působí tak neporazitelně, že by snad byla schopná do týdne po vylodění v Normandii projít Francií, Říší, Sovětským svazem a zastavit se až v Tokiu. Dojem nevylepšil ani nezvládnuté silné téma, ani vizuál. Bez napětí a bez emocí se holt dobré válečné drama neobejde. (06.05.2012)

Už prvý záber na nemeckého pilota, zámerne nesympatický bandita s agresívnymi povelmi naznačuje, že tento film bude dosť jednostranne naklonený. Tá americká nadutosť a pýcha je takmer v každom filme, ale tu je čierny američan ešte americkejší. Honosná a hrdinská hudba vyhráva často, Nemci sú tu iba v úlohách gumených panákov(okrem spomínaného banditu), ktorých treba zlikvidovať. Umierajú po desiatkach, stovkách - lusknutím prsta, ale o každom mŕtvom američanovi sa hovorí ako o "najlepšom mužovi akého som poznal". Po spoločnom skandovaní "we fight, we fight...." som myslel, že začnú repovať... No aby som len nekydal, tak letecké súboje sú fakt na úrovni, prestrelky majú šťavu a za zmienku stojí i talianska kráska Sofia. Technická kvalita leteckých súbojov, či už digitálna alebo nie, bohužiaľ nespasí priemerný príbeh plný patosu a hrdinských rečí. Rád by som sa raz dočkal príbehu o letcoch, z ktorého ma bude mraziť. 60%. (08.02.2014)