True

O.K. přiznávám se, že patřím mezi ty lidi, kteří při pohledu na Natalii Portman utírají podlahu od slin a každou scénu kde se zjeví přetáčí dokola a dokola... True ale není jen její herecký koncert, velký přínos na celém "filmu" má Melchior Beslon v roli Thomase. Ten mužík je skvělej. Pak ještě nepodstatnej člověk Tom Tykwer ( sranda samozřejmě), ten je taky božskej. Ne nejlepší kousek v Paris, je t´aime , ale na stupni vítezů určitě stojí... (03.08.2007)

Nejzdařilejší povídka z celého filmu Paříži, miluji Tě, to každopádně. Ale především asi nejlepší „kraťas“, který jsem kdy viděl. V dané délce maximálně úderný, emočně rozmanitý a silný, výborný ve všech svých složkách. Zároveň nabízí asi nejefektivněji shrnutý romantický vztah vůbec. Pro mě osobně je True z mnoha důvodů velkou srdcovkou, kterou si můžu pouštět pořád dokola a nikdy mě neomrzí (především tedy ta převažující část odehrávající se za doprovodu hlavního hudebního motivu). (02.07.2015)

Nejen řemeslně naprosto skvělé dílko, ve kterém ani tolik nejde o to, že v něm hraje Natalie Portman. Jakoby odměřený gradující komentář hlavního hrdiny vyústí v závěrečnou větu při telefonním rozhovoru, kterou si každý může vyložit po svém. Proč sledovat nekonečné love story, když může mít člověk stejně silný dojem i ze sedmiminutového filmečku? (03.08.2013)

Tykwerův příspěvek ke skupinovému dílu je neuvěřitelně působivý - v průměhu filmu se na diváka snáší tíha života, víc a víc... a víc a víc a víc! až nakonec témař nejde snést, a pak - přijde pointa, taková, jakou myslím nikdo nečekal - a veškerá tíha padá pryč. Tenhle režisér v tom zkrátka umí chodit. 80%! (05.12.2013)

Nejpůsobivější a nejefektnější (bratři Coenové a Sylvain Chomet prominou) filmový příspěvek z povídkového snímku Paříži, miluji Tě. Tom Tykwer se vrací k experimentálnímu filmovému vyprávění a la Lola běží o život - famózní, chirurgicky přesný střih v neobvyklé klipové dynamice, cyklení linearity, práce s výraznou pointou, jednoduchý scénář...a to vše zhuštěno v kompresi pouhých 7 minut ... účinek je dechberoucí... Tvůrce, který osobitě žongluje s významy a rychlostí filmového času a formálními postupy videoklipu dosahuje maximálního efektu a účelnosti. Takhle vypadá postmoderní filmový tvar. (21.11.2008)