Odplata

Japonská komorní psychologicko-kriminální duchařina s duchem, který vypadá jako Michael Jackson. Nečekejte však žádný KRUH, NENÁVIST nebo ZMEŠKANÝ HOVOR, tohle je hodně, hodně slabej odvar. Duch sice má černé vlasy, ty ale nejsou jeho průvodním znakem (jsou jím červené šaty), přesto je však duch tím jediným, co na filmu zaujme. Kdyby k tomu chtěli amíci dělat remake, do hlavní role by se nejlépe hodil Christopher Lambert ;-)). Na to, jak jsou Japonci technicky zdatní, se jim teda vůbec nepovedla zadní projekce (pokud to teda nebyl záměr), až mě to nahlas rozesmálo. Celej film jsem čekal, že se to nějak rozjede, ale nedočkal jsem se. Ale třeba jsem ještě japonskou kinematografii pořádně nepochopil. Jako hodinovej díl seriálu MASTERS OF HORROR by to určitě bylo mnohem lepší. (05.05.2009)

Mysteriózní thriller s patrným rukopisem Kiyoshiho Kurosawy. Tento snímek by se dal popsat jako kombinace Kaira a Cure. A to hlavně díky prvkům jako je solidní atmosféra postavená na naprosto pro tohoto režiséra typických scénách a dále také na příběhu plném snadno přehlédnutelných metafor a symbolů zabývajících se kritikou současné (zejména japonské) společnosti. Tyto pro náhodného diváka téměř nepostřehnutelné narážky a indicie na rozmotání zápletky vás buď donutí se nad filmem (podobně jako v Cure nebo Kairu) pořádně zamyslet nebo vás k smrti unudí. Na filmy od Kiyoshiho Kurosawy to holt chce mít náladu a chuť. Je lepší vědět do čeho asi tak jdete, pokud čekáte klasický J-horor tak budete nejspíš zklamáni. Fanoušci ostatních filmů tohoto talentovaného režiséra budou ale spokojeni. (18.04.2008)

Tohle je docela silné kafe. Alespoň z pohledu příběhu, který je docela zamotaný a zmatečný, takže ve finále divák jen tak zalapá po dechu nevěda, kde to vlastně je. Film zpočátku vypadá jako standardní detektivka o sériovém vrahovi, jenomže nebyl by to japonský snímek, kdyby v tom nebylo něco víc. Jakmile do děje poprvé vstoupí duch dívky v červeném, je nabíledni, že se nám to pěkně zamotá – a taky že jo. :-) Přiznám se, že jsem úplný konec vlastně tak úplně nepochopil, i když to možná není podstatné. Na tomto snímku je podstatná forma. Ta je velmi zajímavá a typicky asijská, takže děj nikam neutíká, plyne velmi pomalu a dusí diváka ve vlastních dojmech a pochybách. Já osobně mám pro asijské filmy slabost, i když se to s nimi nesmí přehánět. (01.02.2012)

Zajímavý námět, duchařiny mám ráda a na to, že to bylo Japonsko, mě to i celkem bavilo. Co mi ale vadilo, bylo chování postav. Všechny jednaly ve stylu - mouchy snězte si mě. Možná že to bylo českým dabingem, ale jako by byly všechny nijaké, bez výrazu. Taky některé scény s duchy byly na můj vkus decánko přestřelené. Celý film jsem váhala mezi 2 a 3*, ale za ten zmatený konec se nakonec přikláním ke 2*. Přišlo mi to nedotažené, nevysvětlené, nebo jsem to možná nepochopila. Podruhý koukat mě ovšem neláká, jednou stačilo. (07.10.2017)

Vedle Kairo další takřka geniální nádhera od Kijošiho Kurosawy. Jen on umí jediným záběrem zmrazit krev v žilách a ve svém pomalém filmovém vyprávění vytvořit hypnotické ticho takřka hmatatelné - až tak, že si na něj opravdu můžete skoro sáhnout. Jeho obrazoborectví je neuvěřitelné a naprosto jedinečné. Jen on dokáže vykřesat ultrasilnou poezii z několika průjezdů kolem zdevastované průmyslové zóny nebo udělat nesmazatelný zážitek z pouhého přeletu ptáků. Sakebi je jeho další mysteriozní horror - tedy zjednodušeně další asijská duchařina, ovšem s obrovským přesahem do psychologického dramatu a artového filmu v tom nejlepším slova smyslu. Ale pokud chápete horror jako krvavý masakr, jeho filmům se zdaleka vyhněte. Je totiž víc než pravděpodobné, že by vás to nudilo. Znáte to přísloví o házení perel, že.... (04.10.2014)