Noc patří nám

Režisér J.Gray pred pár rokmi natočil slušný kriminálny thriller Temné zákutia /u nás vydané Intersonicom/, ktorý ostal trošku nedocenený. Do svojho nového snímku opäť obsadil totožnú dvojicu hercov, ktorých doplnil o kvalitného R.Duvalla. M.Wahlberg nedostal až tak veľa priestoru, príbeh sa venuje postave Bobbyho, ktorého úplne perfektne/ako inak/ stvárnil J.Phoenix. Príbeh je jednoduchý, dôraz sa kladie hlavne na hercov, ale práve tá jednoduchosť môže pripomenúť náš reálny svet a ľahko docieli to, že sa do príbehu zahryznete a budete zvedaví ako to dopadne. Scéna, kde Bobbyho odhalí ruský mafián Vadim, si trúfam označiť za vrchol tohto filmu. Výborný hudobný doprovod od poľského skladateľa W.Killara, ktorý do napínavej autonaháňačky, ktorá sa odohráva počas búrky, primixoval nejaké ťahavé zvuky, pripominajúce a splývajúce so zvukom okenných stieračov mi rozbúchala srdce. Fungovalo to výborne. Film určite pripomenie nedávno slávne kúsky Skrytá identita alebo Americký gangster, ale toto je podstatne svižnejší film. Cením si ho rovnako a oproti Americkému gangstrovi, ktorý mi pripadal dokonalý ale trošku chladný, ešte o trochu vyššie, pretože bol emocionálne silnejší. Toto je primočiary thriller, ktorý zaúčinkuje chirurgickou presnosťou,napriek tomu ,že podobných filmov tu bolo mnoho. Takže,na každého raz dôjde, aj na mafiána Vadima... Film 80%.Phoenix za 100%. (03.02.2009)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Hned tu úvodní scénu musel ocenit snad každej kluk, protože pánové, kdo z nás by nechtěl, aby se mu na gauči válela roztoužená Evička Mendes v sexy prádélku. Jestli takovej kluk přece jen je, tak by si zaloužil proplesknout, aby se vzpamatoval . Na takto famózní úvodní scénu navazuje příběh, který má velmi dobře vytvarovanou atmosféru a zejména díky režii James Graye a hereckýmu výkonu Joaquin Phoenixe se mě z těch rusáků stáhla strachy prdel. Některé scény, třeba příchod Joaquin Phoenixa do baráku, kde ošlehání kluci z východního bloku vaří drogy či vynikající automobilová honička v dešti, byly opravdu nadprůměrně dobře natočené. Film sice není dokonalej jako tělo Evičky Mendes, ale plastickou chirurgii skutečně nepotřebuje. (12.02.2008)

Režisér Gray nevěděl, zda natočit drsný thriller, drama nebo akční film. Přičemž tu není dostatečně zastoupen ani jeden zmíněný žánr. Velkým tahounem je Joaquin Phoenix a zbytek hereckého ansámblu zůstává beznadějně v jeho stínu. Řídké akční scény filmu nepomáhají, ale v dialozích se filmu daří lépe. Snímek vyznívá dost rozpačitě a rozvláčně, ale jednou se to vidět dá, i když žádná scéna neutkví v hlavě na delší dobu. (01.10.2009)

Krimi, kterých je dvanáct do tuctu, či chcete-li šedesát do kopy, rezignující na nějakou originalitu hlavně svým žalostným scénářem (nezlobte se na mě, ale být pod ochranou svědků a jít na pohřeb člena rodiny je jako našít si na kalhoty v oblasti rozkroku šipku s nápisem: „Zde jsou mé genitálie, kopněte si"). Navíc Marky Markovi v roli vedoucího protidrogového oddělení nelze věřit ani ten vyleštěný odznak a tak alespoň v rámci rozvoje herecké kariéry Evy Mendes buďme rádi za to, že se posunula z polohy portorikánská matrace do polohy portorikánská dekorace. Grayi pamatuj, že když si vezmeš opici, nesmíš se divit, že ti dům smrdí po banánech.. Stejně jako ty nevím, jak si to vyložit, ale co vím je to, že by si měl líbat Phoenixovu zajímavou tvář a Duvallovy stařecké ruce za udržení We Own the Night nad vodou. (07.07.2009)