Interview

Citově drblá herečka, která se asi nudí v životě a nebo zapomněla, kde končí dosah kamer a studia - realitu si zaměňuje za film a ze všeho dělá takovou tu vážně béčkovou telenovelu. Jenže schválně (pomsta?). Zřejmě. Ale tak nebo tak je po chvíli emocionální výbuchy přestanou bavit. Jediné štěstí celého filmu spočívalo v hodině a 20 minut co by délky stopáže. (04.12.2016)

Americký remake filmu Interview podle van Gogha, to nezní jak úplné terno. Mám ale rád Stevea Buscemiho a tak jsem se na jeho film těšil. Divadelní půdorys, jednota místa, času a děje, klasické konverzační drama, spíše divadelní než filmový zážitek... Jenže některé scénaristické finesy jsou tak předvídatelné, odchody Pierra z bytu Katjy nedůvěryhodné, erotické dusno až neuvěřitelné... Pierre je prototyp životem unaveného intelektuála a jeho přetahovaná s Katjou docela zajímavá, v závěru nečekaná, ale není skoro až zbytečná? Je to takové deja vu... Hra kočky s myší, přičemž dlouho se zdá, že myš je kočka a kočka zas myš. Mám konverzační dramata rád, ale na klasiku (Kočka na rozpálené plechové střeše třeba, když jsme u těch koček...) to ani zdaleka nemá... Steve Buscemi tentokrát s divákem uhrál jen plichtu... Ale to je podivný výsledek, vždyť už přímo ve filmu zazní: ,,Vždy je jen vítěz a poražený..." (16.12.2007)

Everything you say can and will be used against you......Sienna jako siréna, jejímuž volání nedokáže válečnými zónami pr/ostřílený, ale v porovnání s hvězdičkou bulvárního nebe neskonale naivní reportér, odolat. Steve Buscemi se v žánru nezávislé konverzačky pustil do kalnějších vod než Linklater. Minimalismus kruté interiérové hry pobaví, ale s každou další scénou začne děsit, jak se dva neznámí lidé, kteří kromě netajeného pohrdání pociťují i zvláštní napětí, v průběhu jediného večera plavně přehoupnou za závory rozumu, morálky a společenských konvencí. Vědění znamená moc, otevírání hlubokých hrdel mělkého žurnalismu je hraní si s ohněm a svléknout se z šatů je mnohem jednodušší než svléknout se z kůže, kterou okázale nosíme na trh. 70% (29.08.2007)

Buscemi je zabehnutý týpek, ktoré mu to svedčí jak pred tak za oponou a keď sa znenazdajky ocitol pri kormidlovaní jednej z troch holandských prerábok, tak som jeho angažovanie vrelo uvítal. Nutno napísať, že nesklamal, ale ani neočaril. Jeho interiérové “Interview” spĺňa niekoľko predpokladov jedného z tvorivých procesov nezávislého filmu - má ukotvený model kontinuálneho rečnenia medzi minimálne dvoma, navzájom sa ovplyvňujúcimi osobami, z 95% sa koná na vyhranenom zázemí priestraného apartmánu, inam sa nepresúva a ťažisko problému neupriamuje na tzv. temporary pleasure diskutujúcej/koketujúcej dvojice, ale na ich podvedomé pochody a pudové nuanse. Chýba mu však to zlomové - uveriteľnosť a obsahuje to škodlivé – predvídateľnosť. Nenudí pri sledovaní, ale štípe pri zamyslení. Nezúrim, zvládam, no neodpadávam. (06.01.2011)

Nebudu chodit kolem horké kaše - miluju konverzačky a tenhle film mě jednoduše dostal. Ale kdo by (podle obsazení) předpokládal, že tohle bude one man show Stevea Buscemiho (který podal zatraceně dobrý výkon, to bez debat) by byl na omylu - tohle je one woman show Sienny Miller. Na prostoru 84 minut vám dokáže, že je to parádní herečka, které když se do ruky dostane něco velkého (myslím scénář, vy prasata! :-)) tak se chopí šance a prostě vynikne. Nad všechno a nad všechny. Jinak to, že tento film je remake, jsem se v podstatě dozvěděl až tady, protože o tomhle filmu jsem před zhlédnutím nevěděl nic - ani že tu hraje Steve či Sienna, natož že by to měl být remake. Originál si seženu a zatím tady nechám plný počet. Už se mi dlouho nestalo, abych se v jedné chvíli smál a v druhé mě napadlo, že tohle je neskutečné drama. Navíc ten závěr… Opravdu, tento film stojí za to zhlédnout. 100 %. (26.08.2011)