Shang cheng

Od autorů volavkovské trilogie jsem tedy čekal mnohem víc. Scénář na mně působil strašně vykonstruovaně a nepravděpodobně a celý příbeh do značné míry postrádal jakékoliv napětí. Tony Leung a Takeši Kaneširo podávají "pouze" standardní výkony. Jejich postavy se svými vnitřními dramaty ke mně nijak zvlášť nepronikly. Skrz naskrz tuctový film, který do lehkého nadprůměru pozvedá solidní kamera a hudba, které dohromady vykreslují nádherně melancholickou atmosféru. (27.02.2008)

I přesto že scénáristé/režiséři nejsou žádná másla v samotném provedení solidního námětu trochu přešlápli. Snahu odpoutat se od jejich slavné trilogie a zaujmout diváky trochu jiným stylem vyprávění jim samozřejmě zazlívat nelze, ale nemohu se zbavit pocitu že scénáři poněkud netradiční načasování odhalování zápletky úplně nesvědčilo. Díky tomu nám sice tvůrci snadno sdělili co sdělit chtěli, ale trochu si tím sami podřízli větev napětí, která je pro tento typ filmu větví docela důležitou ne-li přímo nosnou. Atmosféra, celkový look, obsazení a podobné věci jsou však standardně na vysoké úrovni a úspěšně tak Confession of Pain táhnou pryč z průměru. Faktem však zůstává, že nejsilnější stránkou snímku jsou jeho tvůrci a jejich rukopis, který zvedá celkový poněkud rozpačitý dojem. I ten je ve srovnání s Infernal Affairs opravdu jen slabým odvarem. Ve srovnání s Infernal Affairs je slabým odvarem však každý thriller. (24.09.2011)

Parádní "Asie"!! ... Kriminální drama dvou kámošů, z nichž jeden jde po krku druhému, aniž by to věděl ... Zápletka není nic extra,ale film je přitažlivý zejména díky výtvarné stránce a perfektním hercům. Všichni hlavní protagonisté v tomto filmu jsou fakt sympaťáci, všechno se tak nějak v poklidu vleče, o akci to není ... ale vizuálně a atmosféricky je to fakt nádhera. Moc fajn film! (04.05.2013)

"Mesto rán/zranení" (doslovný preklad názvu), v sebe spája "príbehovú" - kriminálnu líniu vyšetrovania vraždy, s "pocitovou" - taživou atmosférou (vykreslenou hlavne tmavými obrazmi nasvietených nostalgiou blikotajúcich neónov a pomalo tiahlych hudobných smyčiek) vyrovnávania sa utrápených ľudských duší s krutými bolesťami minulosti, z ktorých jedna je práve katalyzátorom vyššie spomínanej krimi línie. A práve skutočnosť, že samotného vraha poznáme už od začiatku, síce mohla byť tvorčím zámerom posilnenia mučivej vnútornej bolesti postáv, no na druhej strane tým aj to málo, čo kriminálna línia mohla v intenciách napätia priniesť, oslabuje. Vnútorný svet hrdinov je síce príbližený, ovšem k naladeniu na ich vlnú smútku (a skrz toho aj pochopenia v precítení) prichádza iba vo vzácnych okamihoch. (20.01.2007)

Pohodový film, na který jsem se díval při koupání, stříhání nehtů, čištění zubů, holení, vaření a jedení večeře. Kdybych na něj koukal v klidu, tak se možná po čase začnu nudit, ale skrze mnohotvárnou činnost, se tak nestalo. Styl vyprávění mi občas přišel hodně zmatečný, za to velice osobitý. Měl takové zvláštní kouzlo. Hlavní postavy byly super a ty vedlejší odehrály co měly. Confession of Pain mi přijde jako celkem sympatické Krimi-Drama, na nějž sice rychle zapomenu, ale v daném okamžiku mě mile překvapilo. Jako třešničku na dortu má super soundtrack. (22.04.2016)