Shang cheng

I přesto že scénáristé/režiséři nejsou žádná másla v samotném provedení solidního námětu trochu přešlápli. Snahu odpoutat se od jejich slavné trilogie a zaujmout diváky trochu jiným stylem vyprávění jim samozřejmě zazlívat nelze, ale nemohu se zbavit pocitu že scénáři poněkud netradiční načasování odhalování zápletky úplně nesvědčilo. Díky tomu nám sice tvůrci snadno sdělili co sdělit chtěli, ale trochu si tím sami podřízli větev napětí, která je pro tento typ filmu větví docela důležitou ne-li přímo nosnou. Atmosféra, celkový look, obsazení a podobné věci jsou však standardně na vysoké úrovni a úspěšně tak Confession of Pain táhnou pryč z průměru. Faktem však zůstává, že nejsilnější stránkou snímku jsou jeho tvůrci a jejich rukopis, který zvedá celkový poněkud rozpačitý dojem. I ten je ve srovnání s Infernal Affairs opravdu jen slabým odvarem. Ve srovnání s Infernal Affairs je slabým odvarem však každý thriller. (24.09.2011)

Od autorů volavkovské trilogie jsem tedy čekal mnohem víc. Scénář na mně působil strašně vykonstruovaně a nepravděpodobně a celý příbeh do značné míry postrádal jakékoliv napětí. Tony Leung a Takeši Kaneširo podávají "pouze" standardní výkony. Jejich postavy se svými vnitřními dramaty ke mně nijak zvlášť nepronikly. Skrz naskrz tuctový film, který do lehkého nadprůměru pozvedá solidní kamera a hudba, které dohromady vykreslují nádherně melancholickou atmosféru. (27.02.2008)

Pohodový film, na který jsem se díval při koupání, stříhání nehtů, čištění zubů, holení, vaření a jedení večeře. Kdybych na něj koukal v klidu, tak se možná po čase začnu nudit, ale skrze mnohotvárnou činnost, se tak nestalo. Styl vyprávění mi občas přišel hodně zmatečný, za to velice osobitý. Měl takové zvláštní kouzlo. Hlavní postavy byly super a ty vedlejší odehrály co měly. Confession of Pain mi přijde jako celkem sympatické Krimi-Drama, na nějž sice rychle zapomenu, ale v daném okamžiku mě mile překvapilo. Jako třešničku na dortu má super soundtrack. (22.04.2016)

Noirové blues o odplatě, osudových láskách a městě, které je věčně zahalené do bouřkových mračen. Tvůrci Volavky se opět rozhodli neservírovat divákovi vše po lopatě a nutí k přemýšlení. Nitky se splétají dohromady, mrtvoly se kupí a láska znovu dostává na frak. Někdy je možná těch nitek přespříliš, ale Wai Keung Lau zkrátka umí zabalit své příběhy do efektního vizuálního hávu, který zahladí všechny stopy po nelogičnostech. Vzniká tak opět velká tragédie z hlediska osudu, ale pravý opak z hlediska filmového ... (06.07.2009)

Trochu zmatený, ale velmi přitažilvý film. Prostředí, režie, herci... všichni tuhle detektivku neskutečně dobře táhnou. Ale zvlášť mě potěšily dvě věci: 1) Miluju tu chladnou vypočítavost, kdy vrah dokáže naprosto bez problémů uvěřitelně hrát "normálního" nevinného člověka bez nějakýho pomrkávání na diváka (který to v tu chvíli už ví, narozdíl od ostatních), bez nějakých výpadků, zadrhávání... Ne, prostě já jsem nevinnej a podřídím tomu vše - i když budu muset někdy pořádně riskovat. Hned jsem si vzpomněl na Volavku a ono to je od stejných autorů... tak to pak jo :) 2) I když se pak příběh trochu zamotává a zas rozmotává, neviděl jsem tam vůbec žádný pokus o šokující zvrat - BAF - "Je to takhle! To koukáš diváku, co?" I když ve filmu poměrně velké zvraty jsou, tak mi přijde, že jsou podávany věcně, bez nějaký velký fanfáry kolem. Navíc se to většinou dozvíme dřív než postavy, takže taky odpadají dlouhé scény s vykuleným výrazem v obličeji a jiné dramatické výjevy. Nic proti velkolepým zvratům, ale dneska se o ně pokouší kdekdo a musím říct, že jsem se jich u tohohle filmu bál, hodně k tomu téma vybízelo... Ale ono ne. Fajn film. (7/10) (17.06.2010)