Shang cheng

Od autorů volavkovské trilogie jsem tedy čekal mnohem víc. Scénář na mně působil strašně vykonstruovaně a nepravděpodobně a celý příbeh do značné míry postrádal jakékoliv napětí. Tony Leung a Takeši Kaneširo podávají "pouze" standardní výkony. Jejich postavy se svými vnitřními dramaty ke mně nijak zvlášť nepronikly. Skrz naskrz tuctový film, který do lehkého nadprůměru pozvedá solidní kamera a hudba, které dohromady vykreslují nádherně melancholickou atmosféru. (27.02.2008)

║Rozpočet $8miliónov║Tržby Celosvetovo $14,182,296║ (10.11.2008)

"Mesto rán/zranení" (doslovný preklad názvu), v sebe spája "príbehovú" - kriminálnu líniu vyšetrovania vraždy, s "pocitovou" - taživou atmosférou (vykreslenou hlavne tmavými obrazmi nasvietených nostalgiou blikotajúcich neónov a pomalo tiahlych hudobných smyčiek) vyrovnávania sa utrápených ľudských duší s krutými bolesťami minulosti, z ktorých jedna je práve katalyzátorom vyššie spomínanej krimi línie. A práve skutočnosť, že samotného vraha poznáme už od začiatku, síce mohla byť tvorčím zámerom posilnenia mučivej vnútornej bolesti postáv, no na druhej strane tým aj to málo, čo kriminálna línia mohla v intenciách napätia priniesť, oslabuje. Vnútorný svet hrdinov je síce príbližený, ovšem k naladeniu na ich vlnú smútku (a skrz toho aj pochopenia v precítení) prichádza iba vo vzácnych okamihoch. (20.01.2007)

Parádní "Asie"!! ... Kriminální drama dvou kámošů, z nichž jeden jde po krku druhému, aniž by to věděl ... Zápletka není nic extra,ale film je přitažlivý zejména díky výtvarné stránce a perfektním hercům. Všichni hlavní protagonisté v tomto filmu jsou fakt sympaťáci, všechno se tak nějak v poklidu vleče, o akci to není ... ale vizuálně a atmosféricky je to fakt nádhera. Moc fajn film! (04.05.2013)

Trochu zmatený, ale velmi přitažilvý film. Prostředí, režie, herci... všichni tuhle detektivku neskutečně dobře táhnou. Ale zvlášť mě potěšily dvě věci: 1) Miluju tu chladnou vypočítavost, kdy vrah dokáže naprosto bez problémů uvěřitelně hrát "normálního" nevinného člověka bez nějakýho pomrkávání na diváka (který to v tu chvíli už ví, narozdíl od ostatních), bez nějakých výpadků, zadrhávání... Ne, prostě já jsem nevinnej a podřídím tomu vše - i když budu muset někdy pořádně riskovat. Hned jsem si vzpomněl na Volavku a ono to je od stejných autorů... tak to pak jo :) 2) I když se pak příběh trochu zamotává a zas rozmotává, neviděl jsem tam vůbec žádný pokus o šokující zvrat - BAF - "Je to takhle! To koukáš diváku, co?" I když ve filmu poměrně velké zvraty jsou, tak mi přijde, že jsou podávany věcně, bez nějaký velký fanfáry kolem. Navíc se to většinou dozvíme dřív než postavy, takže taky odpadají dlouhé scény s vykuleným výrazem v obličeji a jiné dramatické výjevy. Nic proti velkolepým zvratům, ale dneska se o ně pokouší kdekdo a musím říct, že jsem se jich u tohohle filmu bál, hodně k tomu téma vybízelo... Ale ono ne. Fajn film. (7/10) (17.06.2010)

"Vyznání bolesti" mi silně připomnělo esteticky krásný film "2046" Wong Kar Waie: líbí se mi, ale nemám ho moc ráda, audiovizuální formu některých scén nedostanu z hlavy, ale výsledek je povrchní, rozmělňuje emocionální dopad předchozího filmu "Stvořeni pro lásku". Tady podobně nemůžu nesrovnávat: od režisérského tandemu, který má za sebou třeba "Volavky", bych chtěla vidět něco víc než povrchní filozofii a fráze. Taky nevím, zda chci Kaneširovi věřit toho komediantského pijáka. Ale mám slabost pro mstitele i pro melancholii Tonyho Leunga, takže budu nad filmem ráda přemýšlet... (07.01.2011)

To bola uz asi milionta zapletka o pomste, co som videl bez stipky inovacie, tentokrat podana v neskutocne nezazivnom prevedeni. Od tvorcov Infernal Affairs som cakal ovela lepsi film. (11.02.2011)

Pohodový film, na který jsem se díval při koupání, stříhání nehtů, čištění zubů, holení, vaření a jedení večeře. Kdybych na něj koukal v klidu, tak se možná po čase začnu nudit, ale skrze mnohotvárnou činnost, se tak nestalo. Styl vyprávění mi občas přišel hodně zmatečný, za to velice osobitý. Měl takové zvláštní kouzlo. Hlavní postavy byly super a ty vedlejší odehrály co měly. Confession of Pain mi přijde jako celkem sympatické Krimi-Drama, na nějž sice rychle zapomenu, ale v daném okamžiku mě mile překvapilo. Jako třešničku na dortu má super soundtrack. (22.04.2016)

I přesto že scénáristé/režiséři nejsou žádná másla v samotném provedení solidního námětu trochu přešlápli. Snahu odpoutat se od jejich slavné trilogie a zaujmout diváky trochu jiným stylem vyprávění jim samozřejmě zazlívat nelze, ale nemohu se zbavit pocitu že scénáři poněkud netradiční načasování odhalování zápletky úplně nesvědčilo. Díky tomu nám sice tvůrci snadno sdělili co sdělit chtěli, ale trochu si tím sami podřízli větev napětí, která je pro tento typ filmu větví docela důležitou ne-li přímo nosnou. Atmosféra, celkový look, obsazení a podobné věci jsou však standardně na vysoké úrovni a úspěšně tak Confession of Pain táhnou pryč z průměru. Faktem však zůstává, že nejsilnější stránkou snímku jsou jeho tvůrci a jejich rukopis, který zvedá celkový poněkud rozpačitý dojem. I ten je ve srovnání s Infernal Affairs opravdu jen slabým odvarem. Ve srovnání s Infernal Affairs je slabým odvarem však každý thriller. (24.09.2011)

Noirové blues o odplatě, osudových láskách a městě, které je věčně zahalené do bouřkových mračen. Tvůrci Volavky se opět rozhodli neservírovat divákovi vše po lopatě a nutí k přemýšlení. Nitky se splétají dohromady, mrtvoly se kupí a láska znovu dostává na frak. Někdy je možná těch nitek přespříliš, ale Wai Keung Lau zkrátka umí zabalit své příběhy do efektního vizuálního hávu, který zahladí všechny stopy po nelogičnostech. Vzniká tak opět velká tragédie z hlediska osudu, ale pravý opak z hlediska filmového ... (06.07.2009)

V podstatě úplně o ničem. Na to, že to má bezmála dvě hoďky, se tam kromě jedné dvojnásobné vraždy, jednoho požáru a jednoho výbuchu toho uděje poskromnu. Navíc zpracování těchto scén je spíše umělecké než akční, takže zase nic. Obsahově jsem se v tom popravdě docela ztrácel, pač ta kriminální zápletka je poměrně zamotaná, nehledě na to že kamera působí místy dost zmatečně, i když některé nápady nejsou zlé – třeba to prolínání současné roviny (barevné) a minulosti (černobílé) najednou ve stejném záběru, to celkem šlo. Nicméně jako celek mě to dost nudilo a hlasitě jsem si oddechl, když už konečně najely závěrečné titulky. (11.12.2010)

Tony i Takeši jsou dobří, to oni umějí, leč pochybný scénář to nezachrání. Nic převratného, snad kromě převratných změn v chování postavy, kterým se těžko věří. Tony Leung Chiu-wai si tady po většinu času stříhá netradičně záporáka, což je příjemné osvěžení. Celkově 2-3, budu přísný. (21.09.2015)

Confession of Pain nelze explicitně tolik vytknout, jít pod tři by mi přišlo nefér, ale nebavilo mě to. Snímek se sune v bluesovém tempu, neobsahuje žádnou akci, ani napětí. Klíčová měla asi být psychologická rovina, ta ale díky slabému scénáři a trochu zmatené režii nefunguje. Hvězdné obsazení je nevyužito, Takeshi Kaneshiro se poctivě snáží, ale limituje ho scénář. Tony Leung (jinak můj oblíbenec) spíš jen staticky odříkává text a moc nehraje. Těžko říct proč, se stejným Andrew Lauem přitom vytvořili o šest let dříve geniální Volavku. Film není úplnou ztrátou času, ale prostě se imho nepodařil. (24.01.2022)

Pomalé tempo, trochu překombinované, výborní herci. (09.08.2022)

Abych byl upřímný, tak jsem čekal víc, mnohem víc. Film v některých pasážích vyloženě nudil a nenabídl nic, co by si člověk po zhlédnutí zapamatoval. Ani rozuzlení se člověk nedočka, protože hned od první chvíle ví, kdo je vrah a to je poměrně škoda, film jako krimi rozhodně nefunguje. Jako drama však špatný není a diváka v některých chvílích citově strhne, ale spíše na tom má lví podíl hudba filmu než samotní herci. Snímek ke kterému se člověk po zhlédnutí asi nevrátí, ale zkouknout se rozhodně vyplatí už jen díky vždy rozkošné Qi Shu, která film prosvětlí. Dávám 60 % i díky ni a mému oblíbenci Takeshi Kaneshirovi. (02.03.2011)

Nenávist a touha po pomstě zaslepuje, a člověk tak může (místo aby si jej uvědomil a vážil) zničit štěstí své i druhých. Odpuštění naopak osvobozuje a umožňuje spatřit druhou šanci k němu, vlastně umožňuje, aby ji člověk vůbec dostal. Možná nepříliš výjimečná, ale příjemně odsýpající detektivka s tímto podtextem, který velmi oceňuji. Jen mi trochu chybělo větší citové propojení s postavami, toť vše. (16.10.2010)