Dar od Boha

Rodina, kde se rodí jen chlapci, vypráví příběh především toho nejmladšího a jeho dospívání. Otec má tendenci chlapce neustále srovnávat a tak v nich vyvolává neustálou nevraživost. Každý z nich v něčem vyniká jen jemu se otec snaží nějakou vlastnost prakticky vnutit a matka je přesvědčená, že její syn narozený na Vánoce má dar od Boha . Dál se děj orientuje spíš na běžné starosti puberťáka atd. a děj působí naprosto věrohodně. Viděno v rámci Season Challenge Tour 2015 (04.01.2016)

Nevím, co bylo špatně, jestli český dabing, nebo, že jsem film viděl ve dvou dnech, ale tady jsem byl prostě úplně mimo. Pořád jsem čekal, čekal a čekal a nedočkal jsem se skoro ničeho, co by stálo za nějakou větší pozornost ( s vyjímkou hudby). Grodin se mně rozhodně líbil víc např. v Prvním dnu zbytku tvýho života a Jean- Marc, který mně namlsal skvělým Café de Flor...... Vůbec mně nepřišlo, že tyhle dva filmy točila jedna stejná osoba. Lepší dvě. (23.07.2014)

Miluji rodinná dramata s početnou rodinou - přísného otce, milující mamku, s láskou nenáviděné sourozence a lidi, kteří o nich umí natočit báječný film - o všeobjímající lásce, kterou je dítě schopno docenit až mnohem později ve svém životě. Je neskutečné, co Jean-Marc Vallée dokáže s herci, kamerou a hudbou. Chtěla bych napsat o tisíci pocitech z filmu, ve kterém je tisíc zážitků, brání mně však nadbytek nevstřebaných emocí a nedostatek slov i prostoru, vše, čeho jsem schopna, je heslovitě uvést několik blábolů, které se mně ještě stále neuspořádaně motají v hlavě. Jako první mě zaujal otec - vášnivě milující život a svou rodinu i to, jak starostlivě sleduje, aby vše bylo podle zaběhnutých pravidel přírody - krásné vidět obdiv v očích jeho dětí a na oplátku jeho pýchu. Matka miluje bezpodmínečně, velmi dojemné scény s kočárkem a duchovní i tělesné spojení matky se synem, nerespektující vzdálenost. A Zac... od prvních minut výjimečný a citlivý, ještě netuší , jak bolestivé je dospívání samo o sobě, ještě neví, o kolik víc sebeovládání a slz ho bude stát jeho "jinakost", nemá ani ponětí, jak snadno lze přijít o víru - zatím posílá otci do tváře kroužek dýmu, jako poselství vzdoru a pomalého odpoutávání od pevně stanovených hodnot. Do všeho až osudově zasahuje hudba (bože, jen ta příhoda s vinylem!), zpomalené záběry překypující emocemi a vše vyjadřující výkony - ty dětské nevyjímaje. Již po prvních deseti minutách jsem čekala stoprocentní snímek a jsem šťastná, že jsem se nemýlila. (19.05.2012)

Úžasný filmový zážitek na hodně dlouhou dobu! Tento film jsem chtěl vidět od odby, co jsem si ho zakoupil ve stánku na DVD. Ale buď nebyl čas, nebo se vždycky našlo něco potencionálně zajímavějšího, čemu jsem dal přednost. Na tento film jsem však stále myslel a včera na něj konečně přišla řada. S několik frankofonními filmy z Kanady už jsem se setkal, a tak jsem měl povědomí o tom, co od filmu z tohoto prostředí mohu asi tak čekat. Ale co jsem viděl mě velmi zaujalo. Z tohoto filmu se totiž vyklubalo naprosto úžasné a tak trochu zvláštní, ale kvalitní komediální drama. A to jsem vážně nečekal. Ovšem musím se přiznat, že začátek nebyl z mého pohledu nic moc. Ale jakmile se na scéně objevil Marc-André Grondin, což je dospělý představitel hlavního hrdiny, tak film začal nabírat úplně jiný směr. Tento herec prostě umí hrát a zároveň je velice sympatický a dobře se na něj kouká. Jeho úžasný herecký výkon je to, co z tohoto filmu dělá nezapomenutelný zážitek. Měl před sebou nelehký úkol zahrát hlavního hrdinu v mnoha různých životních situacích, musel dokázat zahrát měnící se pocity hlavního hrdiny, musel zahrát hlavního hrdinu v 15 a potom v 21 letech, prostě si musel poradit s nesnadným úkolem. Ale on to dokonale zvládnul a díky tomu mohu s čistým svědomím udělit tomuto filmu pět hvězdiček. Nikdy bych byl býval nevěřil, že jeden herec dokáže zvládnout zahrát postavu, jejíž pocity a nálady se neustále mění. Opravdu úžasný film! (11.05.2009)

Oklieštieme z Mallickovho "filozofického šepotu" líniu o rodinnom nažívaní a priraďme si ju nachvíľu sem, k ďalšiemu identifikovaniu nielen seba samého, ale aj celých dekád a vzápätí zistíme, že Vallée nadväzuje, resp. si zasadzuje vlastný - vyjadrovacou štruktúrou obdobný, ale predsa odlišný - "Tree of life." Terrence sčasti pomenoval zeitgeist 50's na území amerického Texasu a Jean-Marc akokeby kontinuálne pokračuje cez 60. až po 80. roky v jeho definovaní na predmestí kanadského Montrealu.Tiež to zložité formovanie vrúcneho vzťahu otec-syn, kedy sa hrany navzájom obrusujú, názory sa rozchádzajú, nedorozumenia pribúdajú a nájdenie konsenzu nemusí vždy vyjsť...alebo môže, po dlhodobej drine môže. Tiež ta nesmierna láska matka-syn, kedy matka rozprestiera ochranné krídla nad svojími potomkami, čaká na nich iba s otvorenou náručou, cíti ich znepokojenie/bolesť aj na diaľku a najviac prežíva ich stratu. Výchova ovplyvnená dobou, patriarchálna diferenciácia rolí muž-žena, nepriestreľná pobožnosť, uznanie zázrakov za právoplatné javy, mnohodetnosť, homosexualita ako jedno obrovské X. Noel je v nevýhode, sám proti sebe, sám proti všetkým, spojenec sa kde-tu objaví a hneď aj zmizne, iskra nádeje miestami zažiari, ale pri narodeninových alebo vianočných posedeniach opäť zhasne. Je to generačný/osobnostný boj, vôbec nie ľahký, vôbec nie komediálne ladení, práve naopak krutý ako sám život a keď už zaznie vtípek, tak impresia ako od Andersonovcov. "C.R.A.Z.Y." má okrem bystrého názvu aj ihravý scenár a spracovanie, občas to síce zaváňa predynamizovanosťou a zopár nekoncepčných vsuviek by som takisto vedel oželieť, ale i tak som nadmerne spokojný, žiadne rúžové okuliare ani emočné vydieranie, vynikaví herci, doslova "golden soundtrack"- proste malý filmík s veľkým F, ktorý nehľadá cieľ, ale cestu. Aneb ako píše susedov plagát: "happiness is not the destination, but the journey." (20.04.2012)