Dar od Boha

Úžasná podívaná. Nepříliš známý snímek vypráví o velké rodině (pět bratrů) a hlavně utrapách hlavního hrdiny, který má sice dar od Boha, ale taky problémy s orientací. Zobrazeny jsou především segmenty z jeho dětství a dospívání a vše do sebe krásně zapadá. Film si mě získal mimo jiné výtečnou hudbou a nezapomenutelnými scénami. Skvělé rodinné drama s prvky komedie. (04.08.2009)

Ze začátku vcelku zajímavá ale ve výsledku velice zdlouhavá podívaná, která vypráví příběh sedmičlenné rodiny, kde je jediným zástupcem ženského pohlaví matka. Příběh se zaměřuje hlavně na předposledního syna a jeho dospívání a zmatení v sexuální orientaci. Nějakých vtipnějších scén je ve filmu velice málo a celý snímek se nese spíše v dramatickém duchu. Atmosféru režisér vystihuje převážně v hudebním doprovodu, kde mu vypomáhají David Bowie a Pink Floyd. Jsou zde zajímavé momenty a dobří herci ale jako celek to působí trochu nevyváženě a občas i nudně. (20.02.2009)

Miluji rodinná dramata s početnou rodinou - přísného otce, milující mamku, s láskou nenáviděné sourozence a lidi, kteří o nich umí natočit báječný film - o všeobjímající lásce, kterou je dítě schopno docenit až mnohem později ve svém životě. Je neskutečné, co Jean-Marc Vallée dokáže s herci, kamerou a hudbou. Chtěla bych napsat o tisíci pocitech z filmu, ve kterém je tisíc zážitků, brání mně však nadbytek nevstřebaných emocí a nedostatek slov i prostoru, vše, čeho jsem schopna, je heslovitě uvést několik blábolů, které se mně ještě stále neuspořádaně motají v hlavě. Jako první mě zaujal otec - vášnivě milující život a svou rodinu i to, jak starostlivě sleduje, aby vše bylo podle zaběhnutých pravidel přírody - krásné vidět obdiv v očích jeho dětí a na oplátku jeho pýchu. Matka miluje bezpodmínečně, velmi dojemné scény s kočárkem a duchovní i tělesné spojení matky se synem, nerespektující vzdálenost. A Zac... od prvních minut výjimečný a citlivý, ještě netuší , jak bolestivé je dospívání samo o sobě, ještě neví, o kolik víc sebeovládání a slz ho bude stát jeho "jinakost", nemá ani ponětí, jak snadno lze přijít o víru - zatím posílá otci do tváře kroužek dýmu, jako poselství vzdoru a pomalého odpoutávání od pevně stanovených hodnot. Do všeho až osudově zasahuje hudba (bože, jen ta příhoda s vinylem!), zpomalené záběry překypující emocemi a vše vyjadřující výkony - ty dětské nevyjímaje. Již po prvních deseti minutách jsem čekala stoprocentní snímek a jsem šťastná, že jsem se nemýlila. (19.05.2012)

Po skončení jsem měla dojem, že si to zaslouží 4*, teď s odstupem pár dnů, si nějak nedokážu přesně vybavit 'vo co gou'. Dalo by se říct, že to je o sexuálním hledání a vůbec hledání sám sebe. Grondin se předvedl na jedničku, to bezpochyby. Je to dobře natočené, přesně to vyjadřuje, co chce režisér říci, zajímavé proměny na straně malého a dospívajícího muže (pro mě obzvlášť, protože jím nejsem :-)), fajn hudební doprovod a dalších pár drobností, ale možná i díky francouzštině jsem si to nedokázala tak užít :-/ (27.01.2011)

Nudne ............ Nudne a socialni cosi ................. Film ktery mel byt povidkou. (ale ty asi nevydelaj tolik prachu?) Proc by byla povidka vhodnejsi? Protoze povidka byva pomerne kratka, uderna (k veci) a neobsahuje prilis postav. Obsahuje sice krapet zajimavych myslenek, ale ne zas tolik aby mel ctenar v hlave bublaninu. .... Je tam par filmovych obratu (a jeden ktery mi unikl protoze jsem se nekouk na originalni nazev :) ), ale je jich jako safranu. Napriklad ten, kde se film kouse do sveho zadku "aussi que" Ouroboros. (23.02.2009)