Death Bed: The Bed That Eats
Obsahy(1)
Další snímek z ranku děl natolik bizarních a autorsky mimoběžných, že se vzpírají žánrovému zařazení a vytvářejí si kategorii vlastní. „Bylo nebylo, do krásné panny se zamiloval démon, přebývající v mohutném stromu. Rozhodl se ji svést i vzal na sebe lidskou podobu a vyčaroval postel s nebesy. Ale dívka při milostném aktu zemřela a na postel skanuly démonovy krvavé slzy. Z této krve se zrodil život a spolu s ním hlad...“ Taková je premisa filmu, za jehož vznikem stojí fantazie a autorská umanutost George Barryho, scenáristy, producenta a režiséra v jedné osobě, který poté žádný další film nenatočil. Titul nic nezastírá. Máme co do činění s ohromnou postelí, která se pro každého, kdo do ní ulehne, stane smrtelnou, a navíc pozře vše, co se ocitne v jejím dosahu. Navzdory prostinkému ději, rozčleněnému do přehledných kapitol (Snídaně, Oběd…) se ale film vymyká racionálnímu popisu. Pohybuje se na pomezí horečnatého snu, zvrácené pohádky, surrealistické hříčky a dekadentně poetického hororu, přičemž ve vrcholných momentech evokuje díla Luise Buñuela či Jana Švankmajera. Přitom nechybělo mnoho a tento klenot zůstal zcela zapomenutý. Na počátku byl Barryho sen, který se autor pokusil zachytit. Natáčení se díky nedostatku financí protáhlo na pět let. S hotovou pracovní kopií Barry v roce 1977 objížděl malé distributory v naději, že se mu film podaří prodat. Nestalo se tak. Jeden z distributorů si ale bez vědomí autora udělal kopii, která se v 80. letech objevila na VHS ve Velké Británii. Až v roce 2001 Barry náhodně na internetu narazil na zmínku o filmu a ke svému úžasu zjistil, že existuje sice nepočetná, leč o to oddanější komunita jeho fanoušků. Téměř třicet let po svém vzniku se péčí společnosti Cult Epics film dočkal prvního oficiálního vydání (na DVD) a nyní se jedinečná možnost vidět tuto oneirickou halucinaci na velkém plátně nabízí všem otrlým divákům. (Festival otrlého diváka)
(více)Recenze (20)
Well... těžké hodnotit. Šíleně amatérský, laciný a dá si říct i blbý film, který se odehrává v jednom pokoji s postelí. Na druhou stranu originálnější horor jsem dlouho neviděl - démon zaklety v posteli, která sežere všechno a všechny, kdo se k ní přiblíží. Některé scény jsou skvělé, jiné na hranici totální debility (kostlivé ruce). Dávám dvě hvězdičky, protože jsem v průběhu sledování přemýšlel jak nad odpadem tak nad nejvyšším hodnocením, což se mi často nestává. ()
Bizarní experimentální snímek o posteli, co požírá nejen lidi. Zábavný film kombinující příběh dávné legendy o zamilovaném démonovi a krásné dívce s osudy současníků, kteří se stávají nechtěnými položkami na jídelníčku hladového nábytku. Vzpomínky na již snědené i scény s právě pojídanými mají kouzlo nízkorozpočtového snímku, který natočila mysl explodující fantazií. Některé obrazy jsou dekadentně krásné - pohlcené žluté růže se smísí s krví sežrané dívky a vyrostou jako rudé z její lebky nedaleko prokletého domu. Když se Dianě (D. Hallová) podaří vyprostit ze smrtelného obětí, očakával jsem chapadla či jazyky. Nic. Se zkrvavenýma nohama se vyplazila téměř z domu....a pak se vymrštil pruh látky, omotal se jí okolo nohou a bylo rozhodnuto. Už je mi jasné, kde se Craven inspiroval, když se rozhodl v Noční můře zlikvidovat J. Deppa... A co se asi stane, jestliže ponoříte ruce do trávicích kyselin hladového žaludku? Pro okrajové publikum. ()
Zábavně špatné. Otrlý divák Adam rozhodně doporučuje. Kouzlo takového filmu tkví jednak v nesmyslném a špatném scénáři opírajícím se o nechtěně humorné hlášky a snahu o rádoby psychologizaci postav a jednak o špatnou řemeslnou stránku. To se nedá popsat, to se musí vidět a nejlépe s lidmi s podobným humorem. Dneska už takové filmy vzniknout nedokážou. Tohle jsou zlatá sedmdesátá a osmdesátá léta.......P.S:: Doufám, že uživatel hirnlego nechce tvrdit, že George Barry umí točit. Vždyť už pak nic nikdy nenatočil! Chrochtající postel na tebe :-) ()
Ještě před krvesajícími automobily a motorkami tu byla postel. Hrůzné ďáblovo lóže, které v době delšího půstu žere leda tak mouchy, se probouzí k životu pokaždé ve chvíli, kdy si to do její místnosti nakráčí jakákoliv lidská potrava. Barryho bizarní námět těžko hledá konkurenci ještě dnes (vraždící pneumatiky by mohly vyprávět), ale i přes očividně nizoučký rozpočet je tahle masožravá postel slušně zpracovaná. Vážnější momenty s pravidelnou přesností střídají ty humorné, za což nemůže jen kostlivec, vypůjčený možná právě z vaší třídy biologie, ani všechny postavy s darem "montypythonovsky" umírat. Je to samotná postel, co se stará o veškerou zábavu. Obzvlášť úvodní "Breakfast" scéna zaručeně pobaví. V ní titulní nábytek posnídá jablko, šampaňské a kuřecí stehýnka, aby budoucím obětem vrátil ohryzek a prázdnou flašku :) ()
On jenom prvotní nápad nestačí, pořád jsem čekal, že se to rozvine někam dál, ale ono to zůstalo jenom u toho, že postel sežere všechno v jejím okolí. Zpočátku mě to bavilo a třeba snídaně byla super, jak postel nejprv sežrala jablko, kýbl kuřecích křidýlek, vypila víno a pak sežrala i milující se pár. Jo, tady to ještě fungovalo, jenže pak se to zbytek filmu opakovalo pořád a pořád dokola a už to nebylo zajímavé, jenom strašně nudné. Navíc tady absolutně nic nedává smysl (postel chvíli může žrát jen to, co je na ní a pak sežere barák poblíž ní?) a konec vypadá, jako by tu prostě musel být, protože sám Barry přesně nevěděl, co chce natočit. Teda jo, věděl, chtěl natočit film o posteli, co všechno sežere a pojmout to umělecky, ale zas tak zajímavé to není, když to nikam nevede. Kamera je ale naprosto skvělá, to musím uznat, hodně záběrů jsem si i přes tu nudu dost užil. 2* ()
Galerie (7)
Photo © Cult Epics
Reklama