Reklama

Reklama

VOD (1)

Sportovní drama dle skutečného příběhu černošského hráče amerického fotbalu Ernie Davise, který tvrdou prací a nepřehlédnutelným talentem uskutečňuje svůj sen v době rasových problému šedesátých let dvacátého století ve Spojených státech. (JOHN.NY)

Videa (2)

Trailer

Recenze (122)

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

[2,5*]    "Just goes to show, Coach likes winning more than he dislikes Negroes."     Športová dráma, ktorej najväčšími devízami sú skutočné historické pozadie spolu s nástojčivým protirasistickým posolstvom. Na druhej strane ale film v mojich očiach zráža značná klišéovitosť, hlavne v stvárnení vzťahov a v audio-vizuálnej zložke. Čo sa tých vzťahov týka, v rodinných záležitostiach je mohutná dávka patetizmu (kristepane, to čítanie z "Dobrej Knihy"!), romanca je taká nemastná-neslaná a vývoj postavy trénera z rasistu na "dobrého človeka" je strašidelným stereotypom. Obrazová stránka je zase charakteristická zbesilým striedaním filtrov (sépiový, čiernobiely a ďalšie), neurotickým strihom (hlavne pri zápasoch), celkovo ten prefarbičkovaný obraz pôsobí akosi umelohmotne. Avšak už len samotný fakt, že sa jedná o film z prostredia amerického futbalu, je u mňa (ako milovníka normálneho futbalu) veľkým hendikepom daného filmu. Takých filmov je totiž na mraky, jeden ako druhý, takže tá téma začíná byť poriadne tuctová. Na filme môžem pochváliť len pár vecí, ako sú výborný herecký výkon Dennisa Quaida a samozrejme to spomínané posolstvo. V tom smere je film naozaj silný, zobrazenie tých "ľudských hoväd", hlavne na americkom Juhu (Texas vládne!), je desivo pôsobivé. Vysoké hodnotenie na ČSFD si celkom nedokážem vysvetliť, veď je to taká výsostne americká záležitosť a pritom hodnotenie na IMDb je výrazne nižšie.     "You defending this nigger? How you gonna call yourself a white Christian?" "I'm Jewish." ()

Shit 

všechny recenze uživatele

Mám rád sportovní filmy a mám v nich rad americkej fotbal, paradoxně na něj v reálu vůbec nekoukám, ale mam rád tu jeho tvrdost, rychlost a dynamičnost, takže tohle sem rozhodně nemoh minout a udělal sem dobře, drama to je kvalitní, rasismus to ukazuje sice zbytečně na každým kroku, ale tady to ani nějak nevadí, navíc to je podle skutečných událostí a to tomu určitě taky nějaký to procento přidá. Pokud dojde na zápasy, tak jsou dynamciký, napínavý a umí strhnout, což mam rád, herci jsou taky skvělý, včetně Dennise Quaida, kterej se sem s tim svým kyselým ksichtěním dokonale hodil, takže velká spokojenost, sice Vítězové a poražení stále neporaženi, ale tohle bylo taky výborný ()

Reklama

progression 

všechny recenze uživatele

Výborné sportovní drama podle skutečného příběhu jednoho z nejlepších hráčů historie amerického fotbalu Ernieho Davise. Ale není to zdaleka jen sportovní drama, ale současně i drama rasové. Mám rád filmy podle skutečných událostí, sportovní obzvláště a i když americký fotbal není zrovna mým šálkem čaje, tenhle snímek mne plně zaujal od začátku až do konce. Příběh byl strhující, sportovní scény více než realistické, výkony hlavních hereckých představitelů nezapomenutelné, akorát z toho tehdejšího rasismu bylo člověku poněkud šoufl. Přiznám se, že jsem neznal tehdejší nepsané pravidlo, že černoch s míčem za zadní (skórující) lajnu v některých oblastech absolutně nepatří. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

21 přímých čar, 5 yardů od sebe. To je fotbalové hřiště. Ale jsou tu i jiné dráhy, které protínají hluboce a široce celou zemi a nejsou součástí každé hry…. KOPNU TU TVOJI ČERNOU PRDEL ZPÁTKY DO AFRIKY! Ernie je výjimečný hráč. V zápasech nám předvádí své umění a moje sportovně založená duše je spokojená. Ovšem i díky ostatním věcem má film moc dobrou atmosféru. Lví podíl na ní má trenér D.Quaid jenž se podobá těm ,,ze žurnálu“. Chvíli se hraje, chvíli mluví (ve skutečnosti se mluví víc), hudba ,,tvrdí“ atmosféru 60tých let. Málem bych zapomněl: rasismus – žádné brečení, ale zlehka byť jasně naznačený a gradující ve finále ,,Severu proti Jihu“, které není ani tak o fotbale, ale o nalezení správné cesty a přebíhání těch ,,jiných“ drah. Tenhle životopis říznutý sportem (či obráceně) se mi velmi líbil! A za to, jakým Ernie Davis byl, si SVŮJ film zasloužil. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ *** FOTBAL JE JENOM HRA. DŮLEŽITĚJŠÍ JE O CO HRAJETE! ()

junxi91 

všechny recenze uživatele

Jojo, těžké časy rasismu v 50. a 60. letech v Americe, které omezovaly spoustu talentovaných černochů v tom, aby se někam dostali. Ne jinak tomu bylo také v případě Ernieho Davise. Ernie Davis je mladý Afroameričan vyrůstající v Pensylvánii se svým strýcem Willem Davisem Jr. na konci 40. let 20. století. Davis žije se svou širší rodinou, včetně svého dědečka Willieho 'Pops' Davise, který ho vede a vzdělává. Davisova matka Marie Davis se nakonec vrací do jejich bydliště, aby informovala rodinu, že se znovu provdala a nyní si může dovolit vychovávat Ernieho ve svém vlastním domě v Elmiře v New Yorku. Zde Ernie zažije svůj první incident s bílými dětmi. Sbírá totiž s kamarádem láhve na kolejích v území, kde mají černí zákaz vstupu. Jeho kamarád naskočí na vlak a ujede, zatímco Ernie se rozběhne a celé obrovské přesile uteče a dokonce se mu povede zachránit také ty lahve. Po přesídlení do Elmiry se Davis zapíše do Fotbalové ligy pro dorost a na hřišti vyniká jako běžec. O několik let později hlavní trenér fotbalové univerzity Syracuse, Ben Schwartzwalder, hledá nového běžce, aby našel náhradu za Jima Browna, který promuje a dokončuje svou celoamerickou seniorskou sezónu. Schwartzwalder je ohromen Davisem poté, co zhlédl záběry, jak Davis hraje za Elmira Free Academy a povede se mu dostat jeho tým na státní šampionát. Schwartzwalder přesvědčí Browna, aby ho doprovázel na náborovou návštěvu za Davisem a jeho rodinou v naději, že ho naláká, aby se zavázal hraní za Syrakusy. Po jejich návštěvě se Davis rozhodne zapsat do Syrakus a na ostatní školy se vykašle. Takže to vypadá, že Ernieho čeká v Syrakusech pořádná kariéra. Na začátku školní fotbalové sezóny 1959 Davis okamžitě exceluje ve hře za univerzitní tým, čímž dovede Syrakusy k vítězstvím nad několika vysokoškolskými fotbalovými týmy. Poté, co Syrakusy porazí UCLA a zakončí základní sezónu bez porážky, se tým rozhodne hrát s 2. Texas Longhorns v Cotton Bowl Classic. Před zápasem dostávají univerzitní úředníci dopisy, ve kterých je jim vyhrožováno, že na Davise zaútočí, pokud bude hrát, ale Schwartzwalder i Davis hrozbám vzdorují. Prostě ten negr nesmí nastoupit! Během hry 1. ledna 1960 se Davis odvážně pokouší dovést svůj tým k vítězství, ale brzdí ho zraněná noha a rasově zaujatí rozhodčí. Nehledě na nepřátelsky naladěné publikum, které mu nadává do negrů. Ernie se i přes bolest nohy a odpor publika vrací do hry, aby svému týmu vyhrál šampionát. Ke konci hry Davis skoruje rozhodující touchdown, čímž zajistí svému týmu vedení. Zápas končí vítězstvím Syrakus a jejich prvním národním šampionátem. Po hře se pro oba týmy koná banket, ale když se Davis ani další dva černošští spoluhráči nesmí zúčastnit, zbytek syrakusského týmu s ním na projev solidarity odchází. V roce 196 Davis i přesto, že je černoch, vyhraje Heisman Trophy. Stane se profesionálním atletem v NFL a podepíše kontrakt s Cleveland Browns. Bohužel, rasismus není to jediné, co Ernieho trápí - často mu teče krev z nosu, což znepokojuje zejména jeho přítelkyni, a ukáže se, že trpí leukémií. Díky tomu nemůže ve své kariéře pokračovat, zato však najde za sebe náhradu v podobě mladého Floyda Littla. Velice smutný konec krátkého života tohoto sportovce, který si během kondolence získal sympatie prezidenta Kennedyho nejen jako sportovec, ale také jako občan. Já díky tomuto filmu trochu lépe pochopil pravidla tohoto brutálního a kontaktního sportu se spoustou čar, podivným míčem a nesrozumitelnými pravidly. () (méně) (více)

Galerie (31)

Zajímavosti (5)

  • Číslo 44 v "historii" univerzitního amerického fotbalu oblékal ještě jeden slavný hráč, a to Forrest Gump (Tom Hanks). (baribal)
  • Číslo 44 syracuských Orangemanů bylo v roce 2005 oficiálně vyřazeno a žádné jiné číslo nemá v historii univerzitního amerického fotbalu takovou historii. Oblékali ho Jim Brown (1954-1956), Ernie Davis (1959-1961) a Floyd Little (1964-1966). (JOHN.NY)
  • Ernie Davis byl prvním Afroameričanem, který obdržel Heismanovu trofej (každoročně udělovaná trofej pro nejlepšího vysokoškolského hrače amerického fotbalu). (JOHN.NY)

Reklama

Reklama