Režie:
Miroslava ValováScénář:
Zdeněk MahlerKamera:
Alois NožičkaHudba:
Otmar MáchaHrají:
Alois Švehlík, Zuzana Geislerová, Vladimír Brabec, Marie Málková, Jaroslav Kepka, Karel Houska, Radúz Chmelík, Zdeněk Jelínek, Vítězslav Jirsák, Jan ŘeřichaObsahy(1)
Z dávných dob uchovala lidská paměť legendu o králi a sličné lazebnici. Z pramenů tohoto vyprávění vznikla hra Zdeňka Mahlera, která vypráví romantický příběh ze života krále Václava IV. Je to hra s historickým koloritem, historicky doloženými jmény, ale volně zacházející s dobovými i společenskými skutečnostmi. Dramatikova fantazie vytvořila příběh, v němž se rozmařilý král baví lovem a pletkami s ženami. Při jedné z výprav do lesa se setká s krásnou dívkou a seznámí se s ní inkognito, jako obyčejný muž na útěku. Královna zatím naslouchá radám arcibiskupa, který je spokojen se stavem věci. Může totiž vládnout skrze královnu sám. Jenže král se o intrikách dozví a ztropí arcibiskupovi velkolepý, leč krutý žert. Následná arcibiskupova pomsta nezná mezí. Zosnuje královraždu, která se ovšem nepovede… Hlavní roli skvěle ztvárnil Alois Švehlík. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Scenáristická konstrukce převratů v usurpování si moci mezi Králem a Arcibiskupem byla regulérně dementní a naprosto nedůvěryhodná. Hlavně vyštvání krále v domnění, že je svým vlastním vrahem či rozhození zlaťáků chudině a následná ztráta milované kdesi ve vzduchoprázdnu. Pokud by si zde dal Mahler práci, tak jako učinil v některých dialozích, jenž se tu více, tu méně úspěšně snažily ba o jazyk Shakespearovský, mohlo vzniknout výborné spiklenecké drama, protože Brabec předvedl atmosférickou a neskutečně zákeřnou variaci na téma zlo v sutaně. Podobně jako ve Šťastlivci Sullovi si opět zakoncertoval také Jaroslav Kepka, kterého řadím, myšleno jedině v dobrém, mezi naprosté herecké psychopaty. Pokud bych hodnotil jen herce a téma, musel bych jít hodně nahoru, bohužel odfláknuté reálie a dějové zlomy mi to nedovolují. 60% ()
Mám moc rád historické televizní inscenace, ale tahle se moc nepovedla, zejména kvůli hereckým projevům některých herců/hereček. Kulisy také působí velmi lacině a stopáž celého snímku se povětšinou táhne v nudné rovině. Příběh o milostné pletce krále Václava IV se tak utápí v nedokončených scénách a zmateném střihu. Škoda, nebýt celkové jalovosti mohlo to dopadnout lépe. ()
Postavení českého krále a římského císaře Václava IV. (1361 - 1419) v období těžkých společenských i politických proměn na konci čtrnáctého století nebylo právě nejsilnější. Pro mnohé se stal trnem v oku, několikrát sváděl boj o život i korunu. Mahlerův scénář ovšem poodhaluje na základě historických událostí ještě jiné aspekty panovníkovy nespoutané osobnosti, která si takřka v ničem nezadala s jeho bohémskou povahou. V popředí diváckého zájmu této skromné televizní inscenace stojí zcela bezpochyby vynikající Švehlíkův královský portrét, plný velkých psychologických proměn, i neméně skvělý výkon Vladimíra Brabce v roli pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, bezskrupulózního intrikána, s nímž Václav sváděl četné spory. Několik společných střetnutí obou nesmiřitelných mužů patří v rámci tohoto televizního díla k zvlášť silným uměleckým okamžikům a s trpkým pocitem marnosti upomíná na nevyhnutelnost osudu. ()
Velice příjemná středověká hříčka ze života Václava IV. v milostním příběhu o lásce mezi mladým králem na útěku a chudou lazebnicí. Historická komedie s rysy téměř pohádkovými i hororovými. Režisérka k natočení filmu využila pouze komorní královskou místnost, malou dřevěnou chatrč s jedním stolečkem a jednu louku s jezýrkem, malý počet herců a většinou neznámých k tomu, přesto je tu hodně na co koukat... Překvapuje zejména mladý, začínající Alois Švehlík v parádní herecké kreaci a naprosto vrcholné formě (klidně bych řekl, že jde o jeho životní roli, v ničem zajímavějším ani na tak velkém prostoru jsem ho jinde už neviděl), půvab dodává svou krásou, ale i projevem Zuzana Geislerová (bohužel málo využitá herečka), v napínavých okamžicích strhává a dojímá arcibiskup v podání Vladimíra Brabce (úžasný výkon, který dodává na dramatičnosti atmosféry). Inteligentní scénář Zdeňka Mahlera nabízí i spoustu úsměvných a humorných momentů. ,,Pracovat? Něco mi to říká, někde jsem to zaslechl, ale nevím přesně, co to znamená." ;-) ()
Vzhledem k přirozenému půvabu Zuzany Geislerové je pro mě Píšťalka pro dva o maličko lepší než ostatní historické filmy, které se točily v roce 1974 jako televizní inscenace. Kvůli ní dávám o hvězdičku víc a je veliká škoda, že to byla tak málo obsazovaná herečka. Bez ní by byla i tato inscenace příšernou nudnou podívanou. [102. hodnocení, 13. komentář, 67%] ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize / Vlasta Gronská
Reklama