To, co dýchám

Mám veľmi rád filmy, v ktorých sa osudy postáv zaujímavo spoja a tento je jeden z tých najlepších. Je pre mňa záhadou, prečo V zajatí osudu ostal v roku 2007 debutom, ale zároveň jediným režisérskym počinom celovečerného filmu od Jieho Lee, keď to zvládol takto na jednotku. Film šľape ako hodinky, má skvelé tempo a preto neprehnanú stopáž, ponúka zvraty a je vzbudzuje zvedavosť. Prináša však aj veľa emócii, niekedy aj smútku, ale aj uvoľňujúci pocit na konci. Garcia ako záporák bol geniálny. (11.07.2021)

Po dlouhý době zase vidím film, který dokáže zaujmout jednotlivými příběhy, který se na konci vesměs dokonale protnou a vznikne z toho jedna velká náhoda. To, co dýchám to v sobě má a vyzní to naprosto neuvěřitelně, každopádně takovýdle filmy o šílenosti a neuvěřitelnosti přesně jsou a nejhorší na tom všem je, že to je klidně všecko možné. Naprosto úžasný debut, kde je naplno využito úplně všecko. Například herci, takových hereckých hvězd v jednom filmu jen tak neuvidíte. O to drsnější je, když si každou roli zvlášť perfektně zapamatujete. Ten film jim prostě sednul naprosto perfektně a nejvíc překvapil Brendan Fraser. Další věc je atmosféra nebo i hudba, která onu atmosféru perfektně vystihla. Horší už to bylo se samotným protnutím a faktem, že ne každý měl stejně drsně navazující příběh jako ten předchozíí. Přesto jsem ale nestihl zírat nad tím, co občas člověk v hlavě vymyslí. Zkurvenej pátek, 21 gramů, Crash....teď i To, co dýchám. Uvidíme, co příjde příště. (28.11.2010)

Tak na tento film jsem se chtěl podívat nejen kvůli tomu že tam hraje Kevin Bacon, ale také proto že jsem někde támhle slyšel, že to nějak do sebe "dobře zapadá". Po shlédnutí filmu, jsem rád že jsem ho viděl. Má to skvělý scénář, a vážně celý příběh všech lidí do sebe zapadá správně, ikdyž jsem ale čekal, že hlavních navazujících událostí zde bude více. (14.12.2010)

Natočiť v súčasnosti film podľa starobylých čínskych prísloví sa na prvý pohľad rovná komerčnej samovražde. Pri podrobnejšom skúmaní však na povrch vyplynie fakt, že debutujúci (krátky film sa nepočíta) režisér Jieho Lee úplne presne vie, čo robí. Magnolia ukázala, že mozaika vzájomne prepletených ľudských príbehov je niečo, čo ľudí baví a do čoho sa dajú celkom ľahko zlákať slávne tváre. Podobne ladený Crash na Oscaroch skazil radosť Angu Leemu a jeho homosexuálnym kovbojom a zdá sa, že kto chce vyhrať nejakú tú prestížnu cenu, musí točiť podobné filmy. The Air I Breath bude obsahovať štyri poviedky na tému šťastie, radosť, smútok a láska a žánrovo by sa film mal radiť do trochu obskurnej kategórie romantických detektívok. (10.12.2012)

Nic, co by mě překvapilo, provázanost osudů v labyrintu životních epizod tady byla už několikrát a troufám si říct, že určitě sofistikovanější, nicméně, v případě The Air I Breathe mě zaujala (mimo sympatického osazenstva) především hudba, jako by to byla ona, kdo určuje děj, tempo, emoce i chování postav - chvíli nespoutaná, úderná, vzápětí něžná, romantická i nahánějící strach - vše ostatní působilo jako její doplněk, a tím byl pro mě film odlišný a zajímavý. (22.06.2012)