Divoši

Za čtyři - a to i přes to, že mi od začátku do poslední minuty neskutečně lezla na nervy Laura Linney - pohyby, herectvím i účesem (kontrast pro výtečného P. S. Hoffmana). Bylo tam taky několik dost provařených postupů, ale nešť. Svižný scénář podaný tak, že se ani chvilku nenudíte a i přes dost vydolované téma Vás děj určitě nejednou překvapí. (15.07.2008)

Absurdní a černočerná komedie ze života, kde se střídají emoce jako na horské dráze. A přesně tak to chodí, přesně tak to mám i rád. K tomu všemu Laura Linney a Philip Seymour Hoffman, kteří dokazují, že patří k herecké špičce své generace. Tenhle film jsem si užil a budu Tamaru Jenkins do budoucna sledovat. (17.10.2009)

Staroba spolu so svojimi chorobami, všemožnými diagnózami, nemohúcnosťou a závislosťou od starostlivosti iných je sviňa vec...nielen pre človeka samotného ale aj pre jeho okolie...Za to, ako presne a citlivo to Tamara Jenkins napísala a zrežírovala si zaslúži pochvalu!!! Najviac sa mi páčil ten "smiech cez slzy" a psychologicky zaujímavé charaktery dvoch súrodencov (fantastickí Hoffman&Linney). Škoda, preškoda, že občas sa dej naťahuje a vkráda sa jemná nuda..No dobrý pocit zostáva! (02.07.2009)

Tamara Jenkinsová dosáhla něčeho velmi neobvyklého – její příběh totiž nutí diváky zároveň se smát i plakat. Tak praví oficiální program Febiofestu. Nevím kdo to psal, ale já ani neplakal, ani se nesmál. Žánrové označení komedie u tohoto filmu rozhodně není namístě, hodí se spíše jenom to drama. Film pojednává o ženě, krásné ženě středního věku, která je tak trošku looser a pomalu si to uvědomuje. Má staršího bratra a otce, který po odchodu matky výchovu svých dvou dětí nějak neřešil. Teď nastává chvíle kdy se mají děti o starého otce trpícího demencí, hrubým chováním a tvrdohlavostí postarat. Není to ani tak film řešící otázku zdali domov důchodců nebo ne. Je to film ukazující vývoj jedné ženy zapříčiněný několika náhlými událostmi. Ženy kterou excelentně ztvárnila Laura Linney a zde si otevřeně přiznejme ze P.S Hofman zde hraje až druhé housle (ačkoliv skvěle). Tamara Jenkins podkresluje příběh záběry na uniformovanost satelitních městeček a konfrontuje to tak vlastně s automatikou některých rozhodnutí v životě lidském. Na závěr jak už tu někdo psal: „Poklona před paní scénáristkou/režisérkou.“ Skvěle odvyprávěný nezávisláček. (11.04.2008)

Poněkud matoucí název navozuje dojem nějakého dobrodružného příběhu z koloniální éry nebo dobývání Divokého západu. Ve skutečně jde o komorní psychologické drama sourozenců, kteří se vyrovnávají s vážným onemocněním a posléze i úmrtím otce a zároveň s krizí středního věku, která zahrnuje nejen tápání v oblasti citových vztahů, ale i v oblasti profesního směřování. Pokud nemáte odvahu na změnu životního stylu (a ta se s přibývajícími roky stále snižuje), snadno velké city směníte na drobné a představu vlastní rodiny obětujete na oltář pohodlného přežívání. Snímek se může opřít o dva špičkové charakterní herce, kteří odvádějí maximum, a o citlivou režii se smyslem pro detail a intimní vyjádření emocí. Z Divochů je tak nějak cítit, že je natočila žena. Celkový dojem: 85 %. (11.10.2013)